La La Land

Něžné, citlivé, většinu času optimistické a vlastně celé nadčasové. Emma Stone a Ryan Gosling k sobě na plátně prostě patří, velice jim to sluší a to, že zaostávají za muzikálovou elitou 50. let je vlastně jedno. Damien Chazelle dokáže pomocí pár světel, barev a za zvuků hudby od Hustina Hurwitze vykouzlit podmanivý zasněný svět. Je to jako se dívat skrz čas 60 let dozadu, do dob, kdy Los Angeles byl místem splněných snů a tancovat v záři reflektorů (nebo pouliční lampy) dávalo člověku pocit věčnosti. La La Land je kouzelně něžný snímek, který místo barev mění odstíny, místo deště používá sníh a místo dokonalého tance sází na sympatie. Možná je škoda, že film nedokáže strhnout jako Moulin Rouge, agresivně vtáhnout, nepustit, donutit diváka prožívat "tím bolestivým způsobem". Tohle pohladí, jako políbek Emmy Stone na tvář, ucítítě tu její krásnou vůni a ona odejde a vy si budete chtít tu chvíli zopakovat (soundtrack k tomu velice pomáhá). Byl jsem nadmíru potěšen a přestože jde spíše o lepší 4*, tu pátou tam dávám za to pohlcení, hlavně v epilogu, kdy jsem se zahlédl nejvíc... Nejlepší muzikál od Moulin Rouge. (01.01.2017)

Jste nevkusný dezorientovaný lovec hemoroidů nebo maloměstská, životem zklamaná odpudivá prasnice a hledáte náplastičku na podrážděné rektum, zlomené otylé srdíčko či jen tupý únik z nedostatečně vybarvičkované reality? Pak je Homolalaland s náramně progelovaným romantickým příběhem, plným lásky, rozkokošných pissniček a žužu tanečků, přesně to, co vám tutově vyhřeje perikard. Pokud do výše zmíněných kategorií nepatříte, raději si místo toho pusťte plyn, nebo si přehrajte v hlavě svůj dosavadní spokojený heteroživot při skoku z okna. Bude to rychlejší a daleko méně bolestivé. Tento Napomádovaný Šulin Růž není totiž nic jiného, než trapný, plytký a afektovaný buzikál, napumpovaný lacinými popovými kolotočářskými sračkami a ukvičenými preludii negerských kvartet, zvanými jizz, z nichž vám samovolně slezou vlasy a nehty. Prostě si představte čerstvě upečený, úplně dutý třípatrový dort z hoven, kýčovitě pocákaný rakovinotvornými pastelovými syntetickými barvami, z něhož ke vší té hrůze hned na začátku vyskočí nebetyčně odporná šišlavá ropucha, a až do konce vás v pravidelných intervalech oblažuje obludně falešným kontraaltem v neuvěřitelném rozsahu nečárkované rakoviny hrtanu. Opravdu nevím, co bylo dávivější. Jestli sledovat naprosto debilní děj, poslouchat pouťové cajdáky a mučivé kvílení saxofonů, nebo se kochat pohledem do pitvořící se andělské tváře Kamenné Emy, jejíž vtíravá krása by se dala esteticky objektivně přirovnat snad jen k vyhřezlému červivému konečníku hygienicky zanedbávané opruzené šedesátnice. Přitom by se buzikály daly v pohodě dělat s grácií a jeden by z nich vůbec nemusel odcházet s bolestivě prokousnutou pěstí a akutním zánětem nevkusu. (23.01.2017)

♫Jáááá chci tančit jako motýl na měsííííci, ale nedokáááážu vzlétnout ani potisíííící, duc duc duc, záááávidím všem nádherným holubůůůům, že nemusí používat metro k přestupůůůům, duc duc duc.♫ „Ježiš, holky, jsem blbá servírka a tak strašně moc bych chtěla být herečkou! Co mám dělat?"- „Ser na to a pojď pařit!" - „Tak jo." ♫Podzimní listí plachtí napříč růžovým ráááájem, la la la, a já zas nemám ani na náááájem, la la la, duha lásky se tyčí nad naším obzoréééém, la la la, opět se musím nějak vypořádat s exekutoréééém, la la la.♫ „Tywoe, Rájene, z tebe teču, máš daleko lepší prstoklad než můj starej!" - „A tos ještě neviděla můj trombón, holubičko!" ♫Milujeme se ve vichru vášně, hvězdy nad námi svítí… svítí… svítí, milujeme se jako nikdy, jsme krásní jako luční kvítí… kvítí… kvítí, no tak lásko pevně mě chytni… chytni… chytni, a svoje srdce mi poskytni… skytni… skytni.♫ „Pochop to už, beru tisíc babek tejdně a dělám práci, která mě baví!" - „Na to se vyser, musíš si jít za svým snem! Prostě si otevři ten debilní džesklub a minimálně já ti tam chodit budu, bude to emejzing, uvidíš!" ♫Tarararyptatýda dů, dada dáá daratada dáá, tytyty tydydůtyty, ryptytý, tytyty tydydůtyty, ryptytý, taratypta dýdýdů, rypta dýdydů, dada dáá daratada dáá, rypta dýdydů.♫ „Já vím, bejby, bydlíme ve městě s milionem obyvatel, ale co kdybysme náhodně zašli do pajzlu, kde dělá ten úpa božskej Rájen? Hodíme tam na sebe dojemnej pohled a zas půjdem.“ - „Tak jo, do piči, vemu to tudy.“ ♫Jedna láska tiše vadne, druhá zase živelně pučí, chlapec pomalu chladne, jeho dívka ve slzách bučí, vrkúúú vrkúúú, kdo z nás dvou to utnul, mohla to být láska nekonečná, osud si sprostě dupnul, byla jsi pro mě jedinečná, vrkúúú vrkúúú.♫ ….. No, a to je zhruba kompletní děj filmu. Takže proč čtyři? Protože je to řemeslně dokonalé, vizuálně podmanivé a já se nechávám dojímat moc rád. City of Stars si budu broukat ještě hodně dlouho! ♥ Edit: Soundtrack už přes půl roku obývá můj telefon. Vedle projevů Adolfa Hitlera jde o jedno z mých nejpřehrávanějších alb. Zvedám na pět. (18.01.2017)

Další Chazellova trefa, o nadšení bych ale (po rozjezdovém prvním zhlédnutí) nemluvil. Možná jsem viděl moc starých muzikálů, tahle pocta/aktualizace se ale drží až moc při zemi na to, aby patřila mezi špičková díla. Samozřejmě chápu, že byly produkční možnosti omezené a že hudební vložky záměrně slouží komornímu příběhu. V tomhle směru mě ale prostě nic neoslnilo, takže je velká klika, že je La La Land muzikálem až v druhé řadě. Čím je především? Samozřejmě další moderní romancí, která se nebojí tnout do živého, a právě tady Chazelle znovu prodává svoji ničivou dramatickou sílu. Jeho schopnost natočit přímočarou žánrovku, která je univerzální až běda, je tu opět vytěžena na maximum. A ačkoliv nemůžu říct, že by mě La La Land stoprocentně sebral (Whiplash je o úroveň výš), pořád se jedná o nádherný biják, který si nějakou tu sošku určitě zaslouží. (8/10) (05.01.2017)

Spíše taková hra na muzikál, na můj vkus příliš umělá a za srdce nechytající. Dobrá hudba, ano, zručně zrežírovaná taneční čísla, správně kýčovitá výprava a kouzelná Emma Stone... Jenže nebýt (zaplaťpámbu působivého) finále, nezbavil bych se za celé dvě hodiny pocitu, že se tady někdo pouze efektně předvádí, plní si sen natočit něco, co bude vypadat jako to, co už se netočí, a tak nějak při tom zapomíná na diváka. (17.01.2017)