Účinkujú:
Daniela Drtinová (moderátor), Martin Veselovský (moderátor), Emma Smetana (moderátor), Filip Horký (moderátor), Daniela Písařovicová (moderátor) (viac)Obsahy(1)
Internetový publicistický pořad DVTV je video-projekt moderátorů Martina Veselovského a Daniely Drtinové. Každý den přináší nové rozhovory nebo komentáře na nejrůznější témata ať už z politického, kulturního či společenského dění. (xrubesd)
Recenzie (126)
Vynikajcí projekt, kterému fandím. Ale přece jenom bych nestrkal všechno do jednoho pytle. Je potřeba odlišit rozhovory Veselovského a Drtinové. Veselovský je neuvěřitelně inteligentní a charismatický. Vždy ví co říct, nikdy se neztrapní. O tématu a hostu vždy toho dost ví. Jde z něho respekt a vlastně i trochu strach. Grázly (Novotný, Krajčo, Ovčáček) šetřel tak brutálně, že museli po natáčení zkolabovat. Je to ale i sympatický člověk, z mnoha stránek. Drtinové podle mě trochu dělá problém improvizace. A především empatie a pochopení. Mnohdy mi připadá, že si klade ty svoje odborné otázky, ale hosta ve skutečnosti vůbec neposlouchá. Neví, na jakou osobnost se hodí tyto tipy otázek atd. Ale taky si její rozhovory pouštím a tolik mi nevadí. Jako člověk (sama za sebe) mi připadá trochu zvláštní. Takový ten prdlý intelektuál, nrbo jak to definovat. Mladý Horký je příjemný benjamínek a jeho DVTV forum je vskutku atraktivní. celkově za Veselovského a celkovou úroveň serveru Aktuálně, nemohu jít pod 5. ()
Už jen kvůli naprosto bezkonkurenční práci Martina Veselovského, našeho nejlepšího moderátory diskuzních pořadů, si tento projekt zaslouží kladné hodnocení. V podstatě jsou to jeho rozhovory, které na DVTV primárně vyhledávám, jelikož je to téměř vždy záruka té nejvyšší kvality a profesionality. Velké výhrady mám k ostatním členům moderátorského týmu a také k občasné zaujatosti, která se v posledních letech stále zvyšuje a nestrannost lehce dostává na prdel. I tak si ale myslím, že ve svém ranku u nás prakticky nemají konkurenci, a to jak ve veřejnoprávní, tak i v soukromých televizích. Dělat rozhovory jen Veselovský, ani na chvíli bych neváhal s plným počtem. 8/10. ()
Co to zas Karlos80 mele, ze podla ich zeleniny ich poznam. Nuz Karle, tak kedze sii veriaci, tak to zti ostava pekne po krestansky nastavit druhu polku prdele. Taxom si myslel, ze Karel Chrocht zjebe nielen CT ale aj DVTV a pletie tu Oupn Sosajety Foundejsn a Dzordza Seresa. Perfektny dialog tu bol s popularnym spevakom Danom Landom, pozeral som si rozhovory s mnoho ludmi /Hannig..../ ale jaxa hore spomina, sledujem aj politicke, kulturne ci spolocenske dianie. Udelim Maximum, a nech sa Karel Chrocht ten konspiracny picus od zlosti rovno zosere, dosti a aj doryha - aby to mal komplet 90 % ()
Internetový publicistický pořad, ve kterém Drtinová a Veselovský zpovídají mnohdy zajímavé hosty. Přesto, že se nevyhnou sklouzávání k trendovým a populistickým věcem, občas se dá narazit i na objevný rozhovor s opravdu zajímavou osobností. Někdy méně znamená více, kvanta rozhovorů nejsou potřeba, mě by stačil jeden delší za týden. Velkým nedostatkem je Daniela Drtinová, která je jistě velmi inteligentní osobou, má ovšem obrovský problém se naladit na dotazovaného hosta a alespoň se pokusit pochopit jeho odpovědi a dále na ně navazovat. Má své přípravy a těch se drží, jak se někdo odkloní od plánovaných odpovědí, je zle. V tomhle je ideální ji nasazovat na politiky, stačí pak říct trhej! Nicméně na ostatní hosty to nějak není ono. Především kvůli tomu je mé hodnocení jen lehce nadprůměrné. ()
Po nějakých dvou letech jsem si na tip pustil ze záznamu DVTV, mnou dávno pohřbený formát, abych si vyslechl cestovatelské příhody životem protřelého režiséra, kterého jsem do té doby domněle neznal. Filmy točí pro nejblbější tisícinu národa, a zřejmě proto je na sebe tak hrdý, že by dobro artikulované komediemi s Langmajerem mohlo sloužit za vzor svobody, na kterou každá málo pozápadněná politika čeká. Jenomže inovativní pan Havlík právě nebyl: protičínství je tu celá agenda a moc se to neliší od protižidovských kampaní. Nikdo z nich by neodstarostoval ani venkov, ale rádi by z Brány Nebeského klidu strhli portrét Mao Zedonga. Hláška „já jsem tam byl“ na mě neplatí. Taky tam byli misionáři. A leckteří se nejspíš nenaučili ani pozdravit. Jako když Britové mezi opiovými válkami požadovali, aby se angličtina stala výchozím jazykem smluv. Což mi připomíná všechny ty nedůstojné štítky nicneříkajících odborností na dveřích korporátního plebsu. Naštěstí o dnešní Číně nereportují jen lidskoprávní neandrtálci, ale i tací, kteří se naučili mluvit a třebaže vychováni liberalismem nepoklonkují tamnímu režimu, neslýchám je pronášet o něm tak jasnozřivě despektní stanoviska. Z prostého důvodu, že na to nejsou dost blbí. Jako třeba čeští režiséři, exponát beze zbytku vysvětlující, proč jsme to dotáhli až k Fialovi a spol. Cílevědomě neschopní dodavatelé filmového braku ale nezmetkují proto, že jim rozpočet vnucuje civilní látku. Leckomu na Západě jsou lidské příběhy samy o sobě zdrojem fungujících nápadů. Nekoneční vyznavači všeho západního by měli vědět, že jimi zbožštělí režiséři se vždy neženou za technologickým pozlátkem a ohromující výpravou, ale umějí se nadchnout reálnými problémy a překvapovat: neotřelým rozuzlením, výbornými dialogy… Dokonce blockbusterový standard Spielberg (The Fabelmans/2022). Adepti na Českého lva sahají po kameře proto, že si nadání probírat se fekáliemi vyložili špatně jako právo odhodit lopatu. V Česku platí, že čím schopnější je kdo lempl, tím spíš ho média povzbuzují, aby obdařoval veřejný prostor sebestředně universalistickými výměty: „Já jsem z okresního města, natočil jsem Vetchého ve sprše a vím, jak je to s tím dobrem pro všechny lidi. Jsem v tom zajedno s ambasádou státu natolik plodného svobodami, že předal vězeňství podnikatelům.“ A k té zpropadené Číně… Tady pracuji a tady platím daně. Vím, že ani dobře nepíšu, A PROTO mě to neživí. Živím se tím, co dokážu dělat dobře, do jiného se nepouštím, a pokud bych se přece jen chtěl zabývat produkcí něčeho jiného, nestane se, že v tom ani za 20 let nepokročím, a přece se budu pokládat za natolik moudrého, abych poučoval tisíce let trvající říše o etnických otázkách. Nadto takové, které za mých 20 let poflakování stihly předběhnout americké století. My nejsme vzorem ničeho. Ještě žijí pamětníci vyšší evropské humanity v duchu rasového ideálu a Mengeleho experimentů. Moje matka si odžila taková 90. léta, že by s Ujgurem měnila. A ne že by za to mohl stát, který z té dřiny neviděl ani korunu, jak ji načerno dojil místní Západem poblázněný blbeček. Palestinci a Ujguři mě nezajímají, prokazatelně nikdy mě nezajímali a nevím o nikom, komu bych se za to měl omluvit. Mohu s někým sympatizovat, třeba s Kurdy, ale nejsem za něj zodpovědný a sotva mi někdo vysvětlí, proč se mám skládat ať už na řešení jeho problémů, nebo exotické avantýry našich žoldáků. Buďte dobří doma, blbci, a když budete dost dobří, poznáte to z toho, že si vás ty jiné domy vzaly za příklad. Hlavně si už zapamatujte: cizí neznamená moje. () (menej) (viac)
Reklama