Stratený

Stará známá pravda - není nic horšího než přijít o dítě! Je horší jeho smrt nebo jen jeho "pouhé" pohřešování? Je osm let dost dlouhá doba na smíření se s danou situací? Věříme ještě ve šťastný konec anebo se každou noc budíme hrůznými představami, co zlého se mu mohlo stát? A chceme skutečně znát pravdu? Tady ať diváci nečekají žádné šokující zvraty, důležitý je důraz na psychologii postav, na vedlejší motivy, které podle některých děj brzdí, podle mě jsou ale důležité k pochopení motivace hlavního hrdiny a nabízejí tu jednu z možných alternativ. A na konci je slib. Slib, že si tím očistcem příště projdeme znovu. (19.02.2015)

Špičkový seriál, asi najlepší o zmiznutí niekoho, ktorý zvyšujem na plný počet hlavne kvôli druhej sérii. Už prvá bola veľmi dobrá, výborní herci na čele s Nesbittom, vynikajúca zápletka aj záver. Ale druhá séria prináša dávku obrovského napätia, zvratov, intríg, tam sa nedá inak hodnotiť inak ako 100%. Dá sa povedať, že kto začne pozerať druhú sériu, tak sa neprestane dívať až kým to celé neskončí. Vzbudzuje emócie a znepokojenie. (04.08.2021)

Tady je všechno špatně. Postavy jsou dotěrně nesympatické, herci nepůsobí věrohodně, prkenně přehrávají, co někdo nazývá „hutnou atmosférou“, mohu já nazvat jen trapným čekáním. Neděje se nic, padesát minut z šedesáti každého dílu je modlitbou za posun ručiček na hodinkách, nálada žádná, obrazy zbytečné… „Jste pes, který půjde hledat svou kost.“ – Vážně, až taková klišé. Jedno klišé za druhým se snaží poslepovat dohromady to Velké zdržování. Když přeskočíte z prvního dílu rovnou na závěr, o nic nepřijdete. (29.01.2016)

Zhmotněná noční můra každého, kdo má děti, chce děti nebo si z nějakého důvodu myslí, že o dětech to v životě tak trochu je. Takže všech. Leccos by se dalo vytknout, ale dopad osmého dílu, včetně cca pětiminutového epilogu…trumfuje nejen po emocionální stránce i Killing. Za pět. A šestou si přičmárám ve sklepě na stěnu. (15.02.2015)

Pokračování něčeho, co bych už pomalu začal nazývat "Britnoir". Podobně jako Broadchurch i The Missing přebírá koncept severské televizní detektivky Forbrydelsen, když se soustředí na komplexní psychologicko-společenské podhoubí vyšetřování jediného zločinu - v tomto případě únosu dítěte. Téma narušených rodin, úchylek a hlubokých traumat je tu rozpracované velmi důsledně a díky velmi civilně napsaným a zahraným postavám má dost silný emocionální vibe. Samotná detektivní rovina trpí syndromem "logika podřízená pointě", ale naštěstí v závěru převáží magnetismus hlavní postavy, kterou na hraně únosnosti vysekl zdevastovaný James Nesbitt. Jeho otec má ve tváři vepsáno tolik bolesti, že The Missing někdy balancuje na hraně křeče, ale vždycky má dost stability udržet se. I proto, že skvělý Tchéky Karyo je jako detektiv Jean-Baptiste ztělesněním moudrosti stáří, policejní verze Gandalfa Šedého, když už se nám tu míhají Bofur s Balinem. Střídání dvou časových rovin je výtečný nápad, vytváří dramatickou tenzi (víme, co se stane / nestane, ale nevíme proč), škoda, že dramaturgicky seriál ke konci působí nevyváženě (strhující 6. díl x statický 7. díl). The Missing je prostě další slibný koncept, který nabízí víc než jenom vzrušení. (28.12.2014)