Avengers: Nekonečná vojna

Earth is closed today. Když herci, tvůrci i producenti rozhlašovali, že poslední desetiletka vedla právě sem, nelhali. Jakkoli už jsme si několika setkáními napříč sériemi prošli a pokaždé jsem z kina odcházel vysoce spokojený, vždy bylo očividné, že jde v jádru o postavy Avengerů a až ve druhém plánu o definitivní osud města, státu či planety. V Infinity War je všechno jinak a vesmír balancující na hraně je rozpoznatelně v sázce od samého úvodu. Padají oběti, padají lodě, padají měsíce a já jen půltřetí hodinu zaraženě zírám na plátno a vím, že tohle jsem si strašně dlouho přál vidět, snad ještě víc, než jsem si byl ochoten připustit. Spolupráce Iron Mana s Doctorem Strangem, slovní přestřelky Thora se Strážci Galaxie, Cap s Black Widow a jejich návrat ze stínů - a nad nimi všemi padlý Titán, který bere příklady z dělení dvěma až moc vážně. Měl jsem velké přání, aby se mnou film zamával. Nejen v tomto ohledu pak skutečnost předčila očekávání, když mi pumpa jela tak rychle, že jsem snad na třech místech myslel, že mi vyskočí z těla. Avengers tentokrát neredefinují jen týmovky, dokonce ani jen komiksy. Tentokrát redefinují blockbuster a posunout takovou laťku výš můžou za rok zase jen oni. (30.04.2018)

Aź na nějaké drobnější ozvláštnění je to pořád ta stejná vesmírna soap opera od Marvelu. Tím ozvláštněním je extrémní množství hlavních postav, což je zajímavý tah na jistotu, protože je jasné, že si každý přijde na své, jelikož snad kromě absence Hawkeye bude míž každý na plátně svého oblíbence. Další pozitivní věcí je Josh Brolin, jehož renderování digitálního xichtu a hlasu zprostředkuje víc emocí, než většina normálních postav dohromady. Herec který má výhodu, že nemusí nic moc dělat, prostě stačí když se dívá a sem tam něco povídá - takové má charizma. Poslední dobrou věcí je dramatické zvážnění postav cpt. Ameriky a Starka - oba dobrým směrem. To negativní je pak pořád stejné. Opět zničení světa (a relativně solidní motivace to nijak neomluví), digitální příšerky, nenápadité těžkotonážní akční scény, patos, tápání po neznámých planetách, hledání neznámých věcí u neznámých kovářů a nebýt pár adrenalinovějších momentek typu Thanos vs Hulk, Thanos vs Stark apod. tak to je vyloženě prozívané akční finále s pár cool hláškami, které obvykle obstarají parťáci ze Stražců Galaxie. (03.05.2018)

Na tom, že se tam mydlí hlava nehlava, osekávají se, neustále se tam mordují, mlátí, drtí, hází po sobě planetami, půlí se, vymršťují se do vesmíru, lámou si vazy, nechají do sebe pouštět žhavá, sluneční plazmata, padají, střílejí a tak podobně, tak někteří rodiče neváhají kvůli svému filmovému uspokojení, které končí po desáté večer, brát s sebou i docela malé, předškolní nezletilce. Těm se bude určitě teď dobře spát. No, vidím, že se proti zlému vesmířanovi postavili snad všichni komiksoví klaďasové, jimiž naše Země disponuje a se kterými se tvůrci nikterak nemazlili! Nechali jim naložit, co se do nic vešlo a ještě víc! Tak co ... jaký bude další díl? Dalo by se tou rukavicí, posetou nebeskými kameny, zase tak hezky zatočit, jako v případě toho se zlatým šutrem na čele? (20.05.2018)

Přijela pouť a je to boží. Vemte i děcka, jen berte v potaz, že tu maj místo labutí raketomety a střelnici po srandovním pantátovi převzal postmoderní severskej bůh. A:IW jsou audiovizuálně našlapaná, skvěle obsazená (podstatná většina dosavadních MCU postav) blockbusterová demolice první signální; skvěle balancuje humor, patos a akci, zohledňuje styl jednotlivých předchozích filmů. Nabízí zkrátka PERFEKTNĚ vysoustruženej produkt pro zákazníka. Bavil jsem se prvotřídně a na tom není vůbec nic špatnýho. No, ale... navíc skoro nic. Opět je to "jen" to samý co dřív - větší, delší, dalekosáhlejší, ale bez náznaku vizionářství, momentu překvapení, či snad dokonce hloubky a skutečných emocí (nebo naopak podrazácký sebeparodie). Jasně, dobře mi tak, nemam něco takovýho čekat od marvelovky. Na základě dřívějších zážitků jsem ale trochu doufal, že by to jít mohlo. A tím chci hlavně říct - ne, A:IW není nejlepší marvelovka. Byly tu už o něco lepší filmy. THANOS: poněkud přehypováno. Nevěřte řečem o prokresleným záporákovi s motivací. Ve skutečnosti jde o dalšího CGI kulturistu, kterej je zase skokově mocnější a charismatičtější než jeho předchůdci (čti: má větší bradu, pomalejší pohyby a rozvážnější mluvu), přičemž jako vždy chce páchat absolutní zlo/samozvaný dobro v rámci tuctový vize o očištění vesmíru (zkázou má tentokrát bejt celokosmická genocida). Dilemata, motivace, emoce - jen šablony, navíc několikrát opakovaný, aby pochopil každej retard. Nechápejte mě špatně - Thanos je prvotřídní charismatickej bastard, jemuž uvěříte tu obří moc, kterou má, ale cokoliv osobnějšího/hlubšího zůstává ve stínu opatrný sázky na jistotu. SPOILER - nihilistickej závěr filmu je poněkud kontraproduktivní, když už dlouho víme, že jsou ve hře síly, který ovládaj čas a realitu všeobecně. Kdo umřel, může ožít. Kdo neumřel, ten není umřetej. :) Btw, Marvel si sám kadí do bot, jelikož je ohlášených hned několik filmů, v nichž budou zabití hrdinové vystupovat. Pochybuju, že by šlo o prequely. Nechme se překvapit, jak studio se zajímavě rozehraným dílem naloží. SPOILER vol.2 - Thor má v závěru tak OMG WTF MEGAEPIC AWESOME nástup na scénu, že z toho bude mít nejeden fanda orgasmus. (01.05.2018)

Mně je fakt líto Russových, kterým po dvou filmech očividně brutálně dochází nápady (kde je pořádné choreo?) a zato přebývá nucený humor á la Ragnarok pro děti a poloretardy, kterým jako by Marvel neustále nechtěně přiznával, že se za tu skoro tříhodinovou rubanici fialového zlobra se slušnou psychologizací a armádou gerojů ve skrytu duše vlastně hrozně stydí. Líto je mi jich hlavně proto, že by si zjevně potřebovali dát dovolenou a nabrat trochu kreativních sil. Infinity War je totiž značně vysilující zážitek, u něhož si neumím představit, jak denně trávili čas přestříháváním třech frustrujícím způsobem vyprázdněných vyčkávaček na příchod jediné psychologicky propracované postavy filmu. Ne že by Thanos nepotřeboval ještě poladit (opravdu jsem s ním nesoucítil a nedojímal se při jeho krušných rozhodnutích v rámci rodinky), pořád ovšem lepší než ten zbývající shluk wannabe-motivů a cameo rolí (u Winter Soldiera či Capa se to ani jinak nazvat nedá), u něhož z logiky věci nelze dosáhnout emocionální odezvy, protože jsem holt nestrávil předchozích 38 hodin u televize a neberu (a odmítám brát) celé MCU jako jeden obří film. Infinity War není žádná velká tragédie. Je to ale film, v němž se přes jeho ambice a rozsáhlý canvas děje vlastně hrozně málo a jenž i přes zamyšlení o ceně života nenabízí pod povrchem nic víc než zamyšlení na úrovni mateřské školky. Nijak zvlášť to tomu filmu nevyčítám, je to prostě velký komiksový event. A protože mě zrovna tenhle typ superhrdinských příběhů nebere ani v papírové podobě, není divu, že mě to ve filmové verzi trápilo úplně stejně. 6/10 P.S.: Baví mě logika Thorovy linie. V Ragnaroku je pointou, že jeho moc vychází z něj samého, nikoli z jeho zbraně. V IW je ale pointou zase zbraň. Tak se proboha rozhodněte! P.P.S.: Fury čekal na povolání vy víte koho až při třetím ohrožení planety? Oukeeeeeej. P.P.S.: Napodruhé už je to v podstatě neukoukatelná polízanice. 4/10 (26.04.2018)