Avengers: Nekonečná vojna

Na tom, že se tam mydlí hlava nehlava, osekávají se, neustále se tam mordují, mlátí, drtí, hází po sobě planetami, půlí se, vymršťují se do vesmíru, lámou si vazy, nechají do sebe pouštět žhavá, sluneční plazmata, padají, střílejí a tak podobně, tak někteří rodiče neváhají kvůli svému filmovému uspokojení, které končí po desáté večer, brát s sebou i docela malé, předškolní nezletilce. Těm se bude určitě teď dobře spát. No, vidím, že se proti zlému vesmířanovi postavili snad všichni komiksoví klaďasové, jimiž naše Země disponuje a se kterými se tvůrci nikterak nemazlili! Nechali jim naložit, co se do nic vešlo a ještě víc! Tak co ... jaký bude další díl? Dalo by se tou rukavicí, posetou nebeskými kameny, zase tak hezky zatočit, jako v případě toho se zlatým šutrem na čele? (20.05.2018)

SPOILERY? „Toto sú moji kamaráti Králik a Strom.“ Je to trochu iné, než som čakal. Čo je v podstate dobré, pretože obvykle blockbustery za stovky miliónov nemajú vo zvyku prekvapovať scenárom, ktorému navyše v dobe premiéry urobila veľkú službu reklamná kampaň, ktorá na niekoľkých miestach vyslovene klamala, len aby čo najviac zaskočila diváka (Hulk vo Wakande). Nevravím, že je to prehliadka najšokujúcejších dejových twistov v histórii kinematografie, ale na viacerých miestach som bol zaskočený relatívne nepredvídateľným scenárom (úmrtie Thanosa uprostred filmu???). Akcia je hravá a plná bombastických nápadov. Najviac ma v nej zaujali magické psie kúsky Dr. Strangea, čo je zvláštne, pretože v sólovke ma táto (inak v komiksoch skvelá) postava nudila. Tu je však parádna tak v akčných, ako v ironicko-mentorských momentoch (v ktorých sa formuje ako zrejme najmocnejší Avenger, sorry Thor). Hoci by sa mohlo zdať, že niektorí hrdinovia sú od roku 2008 vyhorené, tentokrát sú ukázané v trocha iných polohách. Občas vidno, že sa strihalo viac, než bolo treba (Bruce a Vdova sa vidia prvý raz po rokoch a nemajú ani jednu spoločnú scénu?). Jednotliví hrdinovia sú originálne pospárovaní s čo najnečakanejším partnerom, čím vzniká iskrivá, bláznivá chémia. Každá postava má svoju scénu (minimálne), v ktorej zažiari a vyvolá silnú emóciu. Je tam humor („Ja som Groot.“ – „Zdravím ťa. Ja som Steve Rogers.“ alebo "Je medzi Avengers aj Kevin Bacon?" - "Neviem, dlho som s nimi nebol." alebo "Ty poznáš Thora?" - "Hej, taký vysoký, nič extra."), i smrteľná vážnosť („Čo ťa to stálo?“ – „Všetko.“). Mňa osobne najviac bavila drastická kombinácia „3xS“ (Stark, Strange, Spider-Man). Ďalej je stávkou na istotu po Ragnaroku báječne roztatárený Thor, rozkošná Mantis a geniálne sitkomový Drax („Prepáč, ale ty zívaš?“, „Stojím tu už asi hodinu, som neviditeľný.“). Thanos je kvalitná záporná kreatúra. Povedal by som, že najmenej tu sedela skupina okolo Kapitán (vrátane, má ikonický nástup, ale je to jeho predčasný vrchol a potom je už len štatista, ktorý skoro vôbec neudáva tempo). Občas sa až príliš kecá, ale dá sa to zvládnuť. A šokujúce finále? Pre mňa šokujúce nebolo, lebo je jasné, že je to len hra a v štvorke bude všetko úplne inak. „Ty nie si muž. TOTO je muž. Krásny, urastený, svalnatý, s vyšportovaným telom. Je to pirátsky anjel.“ Cinemax TN 2018 (29.04.2018)

Z jednoho pohledu jsou Avengers: Infinity War úžasným (polo)zakončením jedné dekády, při kterém komiksy začaly ve velkém ovládat filmový průmysl a těžit z něj obrovské množství peněz a diváků. Je to úspěch, který funguje, svazuje mnoho naplánovaných postav a příběhových linií do epického finále a dokáže bavit celou dobu. Nejen díky známým tvářím, ale i díky nejlepšímu záporákovi v dosavadním MCU. Pro někoho, koho filmy od Marvelu baví a viděl většinu nebo všechny, je to povinnost. // Druhý pohled (se spoilery): s filmy od MCU je to jako s klasickými pokračováními, všeho musí být více a všechno musí být větší. Po každém záporákovi přijde další, větší, hrdinové prohrávají, dokud se nezvednou (nespojí) nebo se neobjeví nějaký další, který všechno zachrání. Navíc, postavy prakticky neumírají, pokud ano, zase se vrátí. Jsou to principy čitelné, známé a odpovídají i komiksům papírovým. Když se však touto optikou podívám zpět po dvou dnech na promítání posledních Avengerů (a promítnu si i obsah předchozích filmů), tak vlastně IW vnímám jako za a) film o Thanosovi, b) efektní "vtip" vůči divákům. Proč? Protože závěr filmu, ať je jakkoliv bombastický, v kině mě bavil a milion dalších věcí, tak všichni už víme, že to prostě je na efekt a v dalším díle se vše vyřeší podle cca dvou scénářů (cestování časem/multiverse). Stačí to na nejepičtější týmovku všech dob? PS: do tohoto dílu jsem měl rád Hulka, ale to, co s ním scénáristé začali dělat v třetím Thorovi taky už jde do extrému a je otravný a zbytečný (projděte si film a uvidíte). PPS: aspoň jednou mohlo někoho napadnout Thanosovi useknout ruku nebo hlavu (viď blonďáku).. (28.04.2018)

Asi není třeba zmiňovat, že jde o nejmegalomanštější a nejakčnější Marvelovku, možná komiksový film vůbec. Nedokážu si moc představit, že by dnešního diváka takový film nebavil, nebo zklamal, je to docela nářez, ale jednu věc chci rozebrat. Zdá se mi, že dříve pramenilo kouzlo komiksových filmů z toho, že do reálného světa byla zasazena nereálná postava a my mohli sledovat, jak velké věci dokáže v našem známém světě dělat. Třetí Avengers již prezentují svět, jehož zákonům vůbec nerozumím. Když se střetne hrdina A a hrdina B, nejsem schopen odhadnout nejen, kdo vyhraje, ale vůbec, kdo jak může bojovat. Každý má schopnosti, které jsou natolik variabilní, nebo spíše nejasné, že nikdy nevím, jestli po jedné ráně padne mrtev, anebo přemůže celý vesmír. Ovládání prostoru, času, nanooblek, kladivo, teserakt, prsteny - z toho všeho jsou jen abstraktní pojmy, které mohu jen nečinně konzumovat, aniž bych měl šanci sám něco vymyslet. 8/10 (06.05.2018)

Mně je fakt líto Russových, kterým po dvou filmech očividně brutálně dochází nápady (kde je pořádné choreo?) a zato přebývá nucený humor á la Ragnarok pro děti a poloretardy, kterým jako by Marvel neustále nechtěně přiznával, že se za tu skoro tříhodinovou rubanici fialového zlobra se slušnou psychologizací a armádou gerojů ve skrytu duše vlastně hrozně stydí. Líto je mi jich hlavně proto, že by si zjevně potřebovali dát dovolenou a nabrat trochu kreativních sil. Infinity War je totiž značně vysilující zážitek, u něhož si neumím představit, jak denně trávili čas přestříháváním třech frustrujícím způsobem vyprázdněných vyčkávaček na příchod jediné psychologicky propracované postavy filmu. Ne že by Thanos nepotřeboval ještě poladit (opravdu jsem s ním nesoucítil a nedojímal se při jeho krušných rozhodnutích v rámci rodinky), pořád ovšem lepší než ten zbývající shluk wannabe-motivů a cameo rolí (u Winter Soldiera či Capa se to ani jinak nazvat nedá), u něhož z logiky věci nelze dosáhnout emocionální odezvy, protože jsem holt nestrávil předchozích 38 hodin u televize a neberu (a odmítám brát) celé MCU jako jeden obří film. Infinity War není žádná velká tragédie. Je to ale film, v němž se přes jeho ambice a rozsáhlý canvas děje vlastně hrozně málo a jenž i přes zamyšlení o ceně života nenabízí pod povrchem nic víc než zamyšlení na úrovni mateřské školky. Nijak zvlášť to tomu filmu nevyčítám, je to prostě velký komiksový event. A protože mě zrovna tenhle typ superhrdinských příběhů nebere ani v papírové podobě, není divu, že mě to ve filmové verzi trápilo úplně stejně. 6/10 P.S.: Baví mě logika Thorovy linie. V Ragnaroku je pointou, že jeho moc vychází z něj samého, nikoli z jeho zbraně. V IW je ale pointou zase zbraň. Tak se proboha rozhodněte! P.P.S.: Fury čekal na povolání vy víte koho až při třetím ohrožení planety? Oukeeeeeej. P.P.S.: Napodruhé už je to v podstatě neukoukatelná polízanice. 4/10 (26.04.2018)