Avengers: Endgame

Je to tady, úplný konec tří fází, 21 filmů a 11 let. Jistě, dovětek ještě přijde v červenci se Spideym, čímž Soňáci trošku nahlodali jinak prvotřídně utajovanou kampaň čtvrtých Avengers a ano, symbolických 10 let uplynulo už loni, nicméně tohle je skutečný závěr, který bez spoilerů lze jen těžko nastínit, ale přece jen se o to pokusím. Jak asi všichni tuší, trojka a čtyřka se točila kvůli ušetření i tak atronomických nákladů současně a aby se to dalo nějak čitelně oddělit, tak nyní sledujeme osudy hlavní šestky z prvních Avengers, jež ne vždycky minule dostali patřičný prostor a zde si jich užijeme dosyta. A tak trošku na úkor nováčků, kteří dostali více minut loni a ještě toho hodně pravděpodobně předvedou v následující pětiletce. Potud asi k postavám a ději, jež naskýtá nezměrná překvapení, ovšem jelikož se jedná pravděpodobně o největší film, který byl kdy natočen (ve smyslu počtu herců, triků apod), různé fanouškovské teorie a fantasmagorie se po internetu šířily jako lavina a dost se toho podařilo uhádnout. Což samozřejmě nemění nic na faktu, že nejen nepolíbený divák (jež i viděl všechny filmy alespoň jednou) bude neustále překvapován a nucen tahat z paty veškeré souvislosti, jež za tu drahnou dobu v MCU nakulminovaly. Nicméně k tomu hlavnímu, co mě překvapilo nejvíce. Jak jsem už zmínil, Avengers : Endgame naprosto mega projekt, který asi vcucnul hodně nervů při jeho ukočírování a Marvel (resp Disney, který to praktikuje i u Star Wars), vědom si své neotřesitelné pozice, vůbec nemusel tlačit na pilu, cokoliv nového ukazovat a prozrazovat souvislosti, ty lidi stejně přijdou. Stačily pouhé dva trailery (jež z 90% doopravdy berou záběry z prvních 15 minut filmu!) a pár retrospektiv. A překvapilo mě tedy konkrétně to, že tak 90-120min ze 180ti (!!) je vlastně úplná antireklama na blockbustery jako takové. Ne, že by dlouhé sekvence postrádaly triky, to vůbec ne (vždyť některé postavy jsou komplet CGI), ale houfně se vyplňují dějové mezery, každý se potkává a baví s každým, jež zná ze svého filmu (filmů), tempo je naprosto vražedné a děti zpravidla neudrží pozornost, moc akce tam totiž zprvu není. Tady se zkrátka sází na to, že existuje obrovská masa fanoušků, jež si s těmi postavami už něco prožila a mají je rádi, ví, že některé z nich vidí v téhle podobě naposled a člověk si užívá každou jednotlivou repliku přísně utajovaného scénáře. Navíc nám je odměnou naprosto monumentální a dlouho slibovaná bitva, u níž se plní dětské sny a v hlavě zůstane ještě pekelně dlouho. Bylo to krásné období a děkujeme za to, vše jednou končí a to včetně camea Stana Lee a potitulkovek. (25.04.2019)

Endgame je mistrovsky vybalancovaná emoční bouře se vším všudy. Člověk by po Infinity War čekal, že ten film nejde jednoduše napsat tak, aby přežil tu obrovskou zodpovědnost vůči fanouškům, a zároveň se po logické stránce příběhu nezhroutil jako domeček z karet. Ale ono ne... Na první pohled je v celém filmu pouze jedna jediná (navíc méně zásadní) scénáristická berlička, která na druhou stranu každému dojde až třeba půl hodiny po projekci. Po delší době už vyvstává druhá a třetí, ale co se dá dělat. Už kvůli tomu, že i v rámci jisté pokřivené logiky to dává smysl a dojem z „velkého finále“ to absolutně nezkazí. Postavy fungují na jedničku a hudba je po delší době dokonalá. Navíc se dá říct, že završení jedenáctileté ságy asi nešlo natočit o moc lépe. Nebudu se zabývat detaily, protože tohle si člověk musí prožít sám. Na závěr jen podotknu, že ač jsem filmově relativně "citlivá osoba" (najdou se některé filmy, které mě rozbrečí), tady to se mnou cloumalo celý film. Osm menších nervových zkratů doprovázely zhruba tři hysterické záchvaty, kdy jsem se musel sakra držet, aby o mně nevědělo celé kino (abyste se nelekli - čísla nemají nic společného s počtem úmrtí) - Infinity War to zvládla jednou/dvakrát. Marvel pro mě byl vždy "srdcovka", a tohle je vrchol všeho, co jsem si přál... (24.04.2019)

Endgame stejně jako Civil War a Infinity War není film pro náhodné kolemjdoucí. Bratři Russoovi znovu vyžadují znalosti předchozího dění, a jelikož píší poslední kapitolu dvaadvacetidílné ságy, není těch potřebných informací zrovna málo. Nevím, jak dopadnou diváci, kterým je celý tenhle vesmír vlastně ukradený – asi s nadprůměrným blockbusterem, u něhož se občas přestanou orientovat? Já jsem si nicméně vychutnával každý odkaz, každý nápad a vlastně každou minutu tohohle (často) nevypočitatelného eposu, který opravdu plní jeden fandovský sen za druhým (a nebojí se přihodit i věci, o nichž mnozí ani nesnili). Ty tři hodiny mi tak uběhly strašně rychle a na spočítání parádních scén a ikonických záběrů by mi nestačily ani prsty obou rukou. Smekám před Russoovými, že to takhle celé ukočírovali, a pevně doufám, že se Marvelu bude dařit i po téhle fenomenálně sestavené rozlučce. (24.04.2019)

„If I tell you what happens, it won't happen..“ Do posledního řemeslného detailu precizní služba divákovi, který za ní s úsměvem zaplatí a protistrana s ještě větším úsměvem onu platbu přijme. Rozlučka po téměř dvou tuctech sezení na gauči dětského psychiatra mi přinesla smích, napětí, hravost i emoce a když už nic, mohl jsem se těšit drobnými přítomnostmi (Sanada, Swinton) i velkým nadhledem. Ten je potřeba projevit i u přístupu k plačtivé osobě, která vypadá, že jí Thanos pochcal tepich a i když je to pro některé už přes čáru, není nutné se kvůli ní věšet na větvi Yggdrasilu. Stačí, že už se tam houpe logika s časovým paradoxem.. Kdo by to byl řekl, že v komiksovém světě fatálních příčin a následků rozhodne o superhrdinech a potažmo lidstvu potkan (a není to Rocket).. (02.05.2019)