Avengers: Endgame

Endgame je mistrovsky vybalancovaná emoční bouře se vším všudy. Člověk by po Infinity War čekal, že ten film nejde jednoduše napsat tak, aby přežil tu obrovskou zodpovědnost vůči fanouškům, a zároveň se po logické stránce příběhu nezhroutil jako domeček z karet. Ale ono ne... Na první pohled je v celém filmu pouze jedna jediná (navíc méně zásadní) scénáristická berlička, která na druhou stranu každému dojde až třeba půl hodiny po projekci. Po delší době už vyvstává druhá a třetí, ale co se dá dělat. Už kvůli tomu, že i v rámci jisté pokřivené logiky to dává smysl a dojem z „velkého finále“ to absolutně nezkazí. Postavy fungují na jedničku a hudba je po delší době dokonalá. Navíc se dá říct, že završení jedenáctileté ságy asi nešlo natočit o moc lépe. Nebudu se zabývat detaily, protože tohle si člověk musí prožít sám. Na závěr jen podotknu, že ač jsem filmově relativně "citlivá osoba" (najdou se některé filmy, které mě rozbrečí), tady to se mnou cloumalo celý film. Osm menších nervových zkratů doprovázely zhruba tři hysterické záchvaty, kdy jsem se musel sakra držet, aby o mně nevědělo celé kino (abyste se nelekli - čísla nemají nic společného s počtem úmrtí) - Infinity War to zvládla jednou/dvakrát. Marvel pro mě byl vždy "srdcovka", a tohle je vrchol všeho, co jsem si přál... (24.04.2019)

Endgame má pár skvělých částí. Začátek, kdy se setkáváme s přeživšími hrdiny a sledujeme, jak se (ne)vyrovnali se ztrátami z konce minulého dílu. První akční část, kdy se zyblí Avengers seberou k ofenzivě a prolínají se s událostmi z dřívějších marvelovských filmů (za mě je nejlepší scéna se Starlordem). Úplný konec, kde některé postavy získají to, co jim celý život chybělo, některé nepřežijí, skoro i slza ukápne. S čím mám problém, je jednak to, že aby si to všechno člověk užil opravdu do nejmenšího detailu, musel by mít opravdu hodně dobře nakoukané všechny předchozí filmy. A že jich není málo. Viděla jsem jich většinu, ovšem každý jen jednou, některé už opravdu dávno. Takže jsem velkou část filmu strávila přemýšlením, kdo je zase tohle, co umí a kde se vůbec vzal. Spousta detailů a souvislostí mi myslím kvůli tomu také utekla. Takže pro někoho, kdo je opravdu fanoušek Marvelových filmů a má je najeté, musí být Endgame naprostá bomba. Pro mě to bylo "jen" pěkné zakončení předlouhé filmové série, které bylo hodně dlouhé, závěrečná bitevní scéna (řežeme se hlava nehlava) už stokrát viděná... Místy milý sarkasmus a sebeironie potěší, ale celý film pro mě k vyššímu hodnocení nevytáhne. Takhle je to poctivých 70% a pro fanoušky myslím mnohem víc. Mě už ale ty superhrdinské filmy poslední dobou moc nebaví, bylo jich na mě až příliš. (29.08.2019)

Za každou cenu (zábavně)! Za mě to nebylo ono. Chyběla mi tam osudovost a pocit, že to prožívám s nimi, a to se mi ani po všech filmech viděných nejméně 2x prostě nedostavilo. V podstatě jsem dostal protažený konec IW s komediální skoro až dvouhodinovou komediální vložkou, o kterou jsem nestál a dost nelogických kliček, které většina diváků ignoruje a nad filmem nestráví ani minutu se snahou zhodnotit jeho příběhovou funkčnost. Baví nás to a je to super, ale kdo vnímá všechno to okolo? Něco pro hardcore fanoušky něco pro obyčejné tv spotřebitele... Pro každého máme něco a přitom mi to v závěru filmu dalo hrozně málo. Chvíli poslechu diváků v kině po konci a došlo mi, že tady není žádné vnímání/chápání záměrem, ale čirá zábava. Chci víc. (bez spoilerů radši nepokračuji) Co mě však na tomhle filmu baví, není ani tak jeho technická dokonalost, ani adorování všemi okolo, ale ten samotný moment velkoleposti, který se teď promítne do výdělků, životů a dalšího fungování MCU. A na to jsem zvědavý. Snad to pro mě bude zajímavé... PS: podruhé potvrzení prvních dojmů, cestování v čase je nesmyslné, první polovina filmu by bez vztahu k postavám byla naprosto zbytečná, dvojce zásadních odchodů stále skvělá. (25.04.2019)

Realizační možnosti hollywoodského blockbusteru na maximu, o tom není sporu. Řemeslně vycepovaná jízda, která nemá čas váhat, ani škobrtat. Ale emočně mě to minulo víc, než jsem si byl v první moment ochoten připustit. Očekávání Thanosova nekompromisního bodycountu mizí lusknutím prstu a tam, kde se jiným kutálely slzy, už jsem jenom nervózně poposedával. V té velkolepé ždímačce emocí jsem si tak užil vlastně jednu hodně nečekanou, a to když si dva dospělí chlapi po cestě k autu jen tak pokecají. Zbytek mě minul. O Kevinu Feigem se jednou bude vyučovat, všechna čest. (06.05.2019)

Vyvrcholení filmové události roku i vlastně století ( Naposled takhle končil Harry Potter) a film ustál svůj hype a doručil dokonalou rozlučku s filmařinou tak vyzrálou, že se nebojím bratry Russovy označit za režisérskou spičku vedle Nolana a Tarantina. Díky trailerům, které nevyzradily téměř nic, divák dvě a půl hodiny je překvapen, šokován a emočně ždímán na maximum. Byť se film tváří dvě hodiny spíše jako srdceryvné drama ( Akce začne pořádně až v závěru), tak to vůbec nevadí, protože příběhově film toho nabízí spousta. Především samotné cestování v čase je podáno velmi kreativně a zábavně. Hulk společně s Thorem se starají o humor ( Evolve Thora je největší režisérský úlet, který jsem za poslední dobu viděl) a velmi fungují emoce, minimálně při třech scénách mi ukáply slzy. Jakmile začne epické finále, tak jsem byl absolutně zabořen do sedačky a užíval si extázi s orgasmem společně, že jsem měl ještě 10 minut problém vstát po skončení a také jsem byl na půl těla paralyzován, až jsem měl problémy zvednout si drink. Jo takový zážitek jsem si z kina neodnesl ani nepamatuji. Nedokážu si představit, že děti se u tohodle filmu bavily. 100% (30.04.2019)