Avengers: Endgame

Marvelovská sága ukončená famózne! Môžem zodpovedne povedať, že niečo takéto sa asi zo začiatku, keď to všetko pred 11 rokmi odštartoval prvý Iron Man, v marvelovkých štúdiách nikomu ani len nesnívalo. Univerzum superhrdinov uzatvorilo fenomenálnu dekádu, ktorej som bol svedkom a myslím, že mám na čo spomínať do konca života. Podobný kúsok sa už teraz snaží napodobiť konkurenčný tábor DC, no majú od niečoho podobného na míle ďaleko. Po poslednom snímku ma neskutočne zaujímalo ako budu príbeh pokračovať a ako sa naši hrdinovia vrátia, aby zneškodnili Thanosa. Endgame bol nepochybne najočakávanejším filmom posledných rokov. Za normálnych okolností, čím vyššie je očakávanie, tým vyššia je pravdepodobnosť sklamania. Ale to nie je prípad tohto filmu. Čokoľvek očakávate, vo filme toho nájdete dvojnásobok. A to znamená, že najväčšie obavy môžete kľudne odložiť. Avengers Endgame je predovšetkým veľkou poctou desaťročnej histórie Marvel Cinematic Universe. Príbeh zdôrazňuje a dáva do popredia pôvodný tím Avengers. Iron Man, Captain America, Thor, Hulk, Black Widow a Hawkeye sú v centre diania. Pred nimi neprichádza na plátno prakticky žiadna iná postava, aj keď samozrejme je tu mnoho charakterov, ktoré hrajú dôležitú úlohu v príbehu. Všetci sa obávali, že Captain Marvel, ktorá bola zahrnutá do sveta MCU, zatieni ostatných hrdinov. Môžem len povedať, že v tomto boji nie je dôležité, aký ste silný, ale aký dobrý ste. Táto myšlienka sa dostáva do popredia vo všetkých oblastiach. Dáva správne a tradičné posolstvo o tom, že dôležité je byť hrdina a rodina. Možno to nie je najlepší film celého 21 kúskového filmového puzzle, sem-tam by sa určite našla pasáž, ktorú by som pozmenil, niktoré možno vystrihol a niektorým možno venoval viac času, či vymyslel trošku odlišný feeling. Napriek tomu je to najepickejší a najveľkolepejší megafilm, ktorý sa tučnými písmenami vpíše do dejín filmu. Má to všetko, čo sa od neho očakávalo - napätie, zvraty, úžasné herecké výkony, skvelé dialógy, emócie a veľmi dobre zvládnuté efekty. Tie sú samostatnou kapitolou celého filmu, takže tu naozaj - klobúk dole. 3D podľa môjho názoru ale zbytočné. 95%. (08.05.2019)

Za každou cenu (zábavně)! Za mě to nebylo ono. Chyběla mi tam osudovost a pocit, že to prožívám s nimi, a to se mi ani po všech filmech viděných nejméně 2x prostě nedostavilo. V podstatě jsem dostal protažený konec IW s komediální skoro až dvouhodinovou komediální vložkou, o kterou jsem nestál a dost nelogických kliček, které většina diváků ignoruje a nad filmem nestráví ani minutu se snahou zhodnotit jeho příběhovou funkčnost. Baví nás to a je to super, ale kdo vnímá všechno to okolo? Něco pro hardcore fanoušky něco pro obyčejné tv spotřebitele... Pro každého máme něco a přitom mi to v závěru filmu dalo hrozně málo. Chvíli poslechu diváků v kině po konci a došlo mi, že tady není žádné vnímání/chápání záměrem, ale čirá zábava. Chci víc. (bez spoilerů radši nepokračuji) Co mě však na tomhle filmu baví, není ani tak jeho technická dokonalost, ani adorování všemi okolo, ale ten samotný moment velkoleposti, který se teď promítne do výdělků, životů a dalšího fungování MCU. A na to jsem zvědavý. Snad to pro mě bude zajímavé... PS: podruhé potvrzení prvních dojmů, cestování v čase je nesmyslné, první polovina filmu by bez vztahu k postavám byla naprosto zbytečná, dvojce zásadních odchodů stále skvělá. (25.04.2019)

Kdybych se na to měl dívat jako na samostatný film, pak bych měl výhrady k určité rozvleklosti první (dramatické) třetiny, nedej bože bych mohl zabřednout do časových paradoxů druhé třetiny, nedej bože bych se mohl pohoršovat nad sentimentem třetiny závěrečné. Jenže Avengers jsou kategorie sama pro sebe a vytýkat jim, že nejsou koherentní, nedává příliš smysl. Spojují totiž tolik postav, poloh a dílčích motivů, že jiné řešení než podobně koncipovaná 182 minut trvající katarze mě nenapadá. A pokud začneme Endgame vnímat jako season finále, dává najednou všechno dokonalý smysl. Fokus na klíčové postavy s cílem dát jejich existenci rozhřešení, způsob, jakým jsou do děje vtipně dávkovány prvky nostalgie (Endgame je takový matrix vzpomínek na předchozí filmy) i epický klimax, který má emocionální grády padajícího meteoritu. Za vším je cítit plán, který tak chybí DC. Jednotlivé dílky zapadají do skládačky a jestli chcete jeden příklad, vezměte si Thora. Od Marvelu nečekám převratné myšlenky, formální stimuly nebo psychologickou hloubku. Čekám uspokojení. A jestli se něco po Endgame dostaví, je to pocit příjemné sytosti. Možná to není generační událost ráže Star Wars, ale pořád je to více než důstojné završení hodin zábavy a roků poctivé práce. Jestli nám Nolanův Batman ukázal, že superhrdina musí být člověkem do té míry, že přestává být -super-, Avengers trvají na tom, že lze být obojím zároveň. Je to možná naivní, ale povznášející. (24.04.2019)

První část Endgame naplno odkrývá, v čem Marvel léta selhává. Druhá, v čem nekompromisně vítězí. Pro ty, co se přiklánějí k první variantě, může stačit skutečnost, že jedinou ryzí filmovou emocí po desti letech zůstávají vtipné hlášky. Pro příznivce druhého snad neexistuje ve filmové historii lépe zvládnutý producentský projekt. S komiksovými hrdiny jsem díky železné oponě nemohl vyrůstat a žádný si mě během deseti let naplno nezískal. Přesto po poslední scéně nemůžu jinak, než v ústraní s respektem salutovat. (04.06.2019)

"Pošlu tě o týden zpět, nechám tě tam hodinu chodit a za deset sekund tě přivolám. Pochopils?" To by pochopil snad každej, kdo občas dostane mail od mývala, nechá sebou projít čas, někdo mu rozmázne Měsíc o ksicht nebo si po ránu odskakuje portálem do vesmíru. Já jsem se teda bavil od vzniku pivního mozolu Thora až do megalomanskýho finále. Ty slzy předtím a potom mě nebavily, ale chápu to, protože Avengeři nechtějí primárně bavit, ale zachraňovat Svět. A to se musí brát vážně. (23.09.2022)