Avengers: Endgame

„If I tell you what happens, it won't happen..“ Do posledního řemeslného detailu precizní služba divákovi, který za ní s úsměvem zaplatí a protistrana s ještě větším úsměvem onu platbu přijme. Rozlučka po téměř dvou tuctech sezení na gauči dětského psychiatra mi přinesla smích, napětí, hravost i emoce a když už nic, mohl jsem se těšit drobnými přítomnostmi (Sanada, Swinton) i velkým nadhledem. Ten je potřeba projevit i u přístupu k plačtivé osobě, která vypadá, že jí Thanos pochcal tepich a i když je to pro některé už přes čáru, není nutné se kvůli ní věšet na větvi Yggdrasilu. Stačí, že už se tam houpe logika s časovým paradoxem.. Kdo by to byl řekl, že v komiksovém světě fatálních příčin a následků rozhodne o superhrdinech a potažmo lidstvu potkan (a není to Rocket).. (02.05.2019)

Úctyhodné završení jedné filmové ságy, které se ale na můj vkus až příliš podřídilo tomu, co diváci očekávají/chtějí a rezignuje se jak na pečlivější vykreslení nastolených témat, tak i ochotu uhnout od zavedených vzorců. Úvod s Thanosem podivně zkratkovitý (najednou ho vyřešili v podstatě lusknutím prstu, aby se tak řeklo), následující hodinové regulérní drámo o ztrátě a lidskosti je sice působivé a příjemně dospělé, ale proč ze světa zmizeli všichni popeláři a společnost najednou nebyla schopná fungovat, to jsem nerozklíčoval. Prostřední část nejhravější (redefinice dvou postav přímo zlatá) a šlo o asi nejlepší možný způsob, jak využít historii dlouhodobě budovaného universa. Finále uf. Nemyslím teď samotný dojemný konec, ale celou tu tupě generickou velkolepou akci předtím, která je zas jen o tom, že se dvě skupinky postaví proti sobě na otevřeném poli a mydlí se hlava, nehlava. Tvůrci to mohli zasadit doslova kamkoli, ale místo toho jen zrecyklovali Infinity War (a tam se s tím imho poprali o něco působivěji). Chápu to nadšení, ale pocitově pro mě bude Endgame v poměru k Infinity War (a vlastně i Občanské válce) podobně "ten druhý", jako Temný rytíř povstal ke svému nedostižnému předchůdci. (28.04.2019)

Na jednu stranu jsem rád, že Russoovci porušili sequelová pravidla „narvěte tam toho víc než minule“ a vydali se jinou cestou. Ale pravda je taková, že tahle cesta jde naproti spíš comicsovým fanouškům než lidem, co netuší, jak se ve skutečnosti jmenuje Ant-Man… ti ovšem do kina stejně nepůjdou, tak co? Endgame dovede hned v prvních deseti minutách několikrát šokovat, aby se pak vyvíjela směrem, který trailery prakticky ani nenaznačily. Režisérské duo to celé tentokrát pojalo v o dost komornějším módu, hodně spoléhá na fan servis a evidentně chce dát každému ze superhrdinských veteránů dostatek prostoru. Humor neabsentuje ani tentokrát, ale je fajn, že jsou se hrdinové pořád vědomi, že to minule podělali a každý se s tím musí vyrovnat po svém. Tenhle komornější mód Avengers sluší a dějí se tu díky němu věci, v jaké nejspíš nedoufali ani ti nejoptimističtější fanoušci. Paradoxně je však i tím největším problémem, protože opravdu velkolepé to začne být až ke konci. V samotné velkoleposti Endgame Infinity War nejspíš trumfne, ale přesto jsem měl pocit, že to celé mohlo přijít o trošku dřív. Minule mě to bavilo o malinko víc, nedovedu si ovšem představit, že bych si za pár let pustil Infinity War a řekl si, že na Endgame kašlu. Dohromady to funguje prakticky dokonale. A jako loučení s jednou filmovou érou i víc než důstojně. (28.04.2019)

Jednimm slovem spatne, nekolik let nas masiruji na neco, co na konci vypada jako vsechny ty predesle filmy sestrihane do jednoho. Pripomina mi to Anthem (hra, ktera mela neuveritelny potencial a uplne vyhorela). Rikal jsem si, ze Captain Marvel je kravina, ale tak potrebuji nejaky film, ktery jen predstavi dalsiho hrdinu, ale End Game mi prislo, jako neco na koleni sepsane, tak aby nezemrelo tech hrdinu moc a mohli dal tocit a zdimat. Obrovske zklamani, hodne premyslim, jestli to nezmenim na jednu hvezdu. Jak rekl Deadpool "This is just lazy writing!" (28.04.2019)