Avengers: Endgame

Kdybych se na to měl dívat jako na samostatný film, pak bych měl výhrady k určité rozvleklosti první (dramatické) třetiny, nedej bože bych mohl zabřednout do časových paradoxů druhé třetiny, nedej bože bych se mohl pohoršovat nad sentimentem třetiny závěrečné. Jenže Avengers jsou kategorie sama pro sebe a vytýkat jim, že nejsou koherentní, nedává příliš smysl. Spojují totiž tolik postav, poloh a dílčích motivů, že jiné řešení než podobně koncipovaná 182 minut trvající katarze mě nenapadá. A pokud začneme Endgame vnímat jako season finále, dává najednou všechno dokonalý smysl. Fokus na klíčové postavy s cílem dát jejich existenci rozhřešení, způsob, jakým jsou do děje vtipně dávkovány prvky nostalgie (Endgame je takový matrix vzpomínek na předchozí filmy) i epický klimax, který má emocionální grády padajícího meteoritu. Za vším je cítit plán, který tak chybí DC. Jednotlivé dílky zapadají do skládačky a jestli chcete jeden příklad, vezměte si Thora. Od Marvelu nečekám převratné myšlenky, formální stimuly nebo psychologickou hloubku. Čekám uspokojení. A jestli se něco po Endgame dostaví, je to pocit příjemné sytosti. Možná to není generační událost ráže Star Wars, ale pořád je to více než důstojné završení hodin zábavy a roků poctivé práce. Jestli nám Nolanův Batman ukázal, že superhrdina musí být člověkem do té míry, že přestává být -super-, Avengers trvají na tom, že lze být obojím zároveň. Je to možná naivní, ale povznášející. (24.04.2019)

Blockbusterová jazda plná super scén, humoru, sĺz, hravosti a epiky (aj keď tá nastúpi až v poslednom akte). Mám k tomu výhrady (najmä poňatie Thora a Hulka veľmi bolelo), no tie sa strácajú v tom nabušenom celku. Postavy sú hádzané do situácií a postavené výzvam, ktoré sme od nich stále chceli vidieť a dopriať im ich (rodičovsko potomovské pasáže sú na celom filme to najemotívnejšie). Herci najmä v prvej tretine idú na maximum. Remeslo je až na niektoré triky skvelé ale hlavná prednosť Engame je inde. Sústredenie na komornosť a postavy sa vyplatilo, pretože prvýkrát (na mňa) v tomto univerze fungujú emócie (áno, plakal som) aj wow momenty (pri hláške Assemble som chcel tlieskať). Všetko je však tak funkčné najmä pre fanúšikov. Väčšina stopáže pozostáva z referencií na predchádzajúce filmy a plnenie diváckych snov. Ale pokiaľ je to urobené takto hravo, nemám s tým problém. Ten scenár je svojou výstavbou s využívaním seriálových atribútov takmer dokonalý (a z analytického pohľadu veľmi podnetný) . Až natoľko, že ani nie je čas riešiť nakoľko je hlavný príbeh nedovarený a postavený na barličkách. No ako ukončenie jednej éry a jednej série (ktorá mi nikdy k srdcu úplne neprirástla) je to úžasné. Ako film pre okoloidúceho diváka to ale musí byť dosť peklíčko. Možno aj preto považujem Endgame za viac fan service než regulérny film. Ale užil som si veľmi. A mám pocit, že fanúšikovia marvelu sa z toho úplne zoserú a vyplačú si oči. 9/10 (24.04.2019)

Tak jsem pár měsíců nic nenapsal a nic nehodnotil (holt i ploutvonožec se někdy cítí tak, že není na nic nálada), ale tenhle film jsem si definitivně do žil vpíchl na velkém plátně a bylo to... Velkolepé. Naprosto perfektně vysoustružený děj, který osciluje mezi komorními scénami o několika postavách a mezi něčím, co jsem jednak nevěřil, že se vůbec na plátno vleze a druhak, že to vůbec může fungovat. A ono to funguje. A jako bonus si to zachovává ducha komiksů, aniž by to vypadalo (příliš) dementně a perfektně to uzavírá předchozích deset Marvel-let.... Nechtěl by Disney převelet Kevina Feigiho ke Star Wars...? (20.07.2019)

AVENGERS: ENDGAME jsou ten typ filmového díla, v jehož případě můžete po zbytek života říkat "byl jsem u toho". Mám takových zkušeností pár nastřádáno a beru je s rezervou, ale stejně jsem dneska cítil, že vidím něco mimořádného. Jak z hlediska dějin vyprávění, tak z hlediska dějin práce s kinematografickými fikčními světy a vlastně i na poli samotného vyprávění s velkým množstvím postav. A to mnohem víc než v případě minulého filmu, který byl pohříchu epizodičtější, nesoudržnější a odtažitější. Fascinující pro mě osobně je v ENDGAME nakládání se serialitou. Nejdříve jde o pokračování posledního filmu, pak avengerské série, pak všech paralelně rozvíjených makrosvětů a nakonec celého makroverza. Fascinující je rovněž šíře a organizovanost postupů, jimiž dosahuje navzdory této rozmanitosti značné jednoty: různé žánrové vzorce, různé formy vyprávění, různé modely práce s naším očekáváním a vůbec precizní rytmus celého toho tříhodinového (168 minut bez titulků) kolosu. Ale hlavně, ony tři hodiny mu dávají onu největší devizu: dokáže být při vší velkoleposti nejednou velmi intimní, zastavit se a nechat rozvíjet naopak zcela nevelkolepé okamžiky unikavé každodennosti či vztahů mezi postavami. To funguje i díky tomu, že oproti celé sérii spíše neobvykle klade zejména v první dvou třetinách často důraz spíše na nuancované herectví v delších záběrech než na rychlé střihové výměny, spíše na pohyby kamery a pohyby herců než na návodné nástřihy (což ale platí i pro některé klíčové akční scény). Zejména poslední záběr je pro mě v těchto souvislostech velmi působivý a pro celou povahu ENDGAME vlastně mnohem příznačnější než očekávatelné davové sekvence. Ale nebojte, ani nenaznačuju... a ano, uronil jsem slzu, ba několik. (25.04.2019)

V Marvelu poprvé natočili solidní komiksové drama s existencionálním přesahem namísto ploché digi taškařice o zničení světa a všichni jsou z toho hned úplně v rauši. V pohodě koukatelné, charakterně vypiplané, s příjemně sentimentálním finále. Katarze postavy Captaina Ameriky převyšuje ostatní, těžko říct zda záměrně, či nikoliv. Cestování časem se všemi paradoxy - rovná se otravná kupa nicneříkajících keců, jako obvykle. (12.05.2019)