Avengers: Endgame

Je to tady, úplný konec tří fází, 21 filmů a 11 let. Jistě, dovětek ještě přijde v červenci se Spideym, čímž Soňáci trošku nahlodali jinak prvotřídně utajovanou kampaň čtvrtých Avengers a ano, symbolických 10 let uplynulo už loni, nicméně tohle je skutečný závěr, který bez spoilerů lze jen těžko nastínit, ale přece jen se o to pokusím. Jak asi všichni tuší, trojka a čtyřka se točila kvůli ušetření i tak atronomických nákladů současně a aby se to dalo nějak čitelně oddělit, tak nyní sledujeme osudy hlavní šestky z prvních Avengers, jež ne vždycky minule dostali patřičný prostor a zde si jich užijeme dosyta. A tak trošku na úkor nováčků, kteří dostali více minut loni a ještě toho hodně pravděpodobně předvedou v následující pětiletce. Potud asi k postavám a ději, jež naskýtá nezměrná překvapení, ovšem jelikož se jedná pravděpodobně o největší film, který byl kdy natočen (ve smyslu počtu herců, triků apod), různé fanouškovské teorie a fantasmagorie se po internetu šířily jako lavina a dost se toho podařilo uhádnout. Což samozřejmě nemění nic na faktu, že nejen nepolíbený divák (jež i viděl všechny filmy alespoň jednou) bude neustále překvapován a nucen tahat z paty veškeré souvislosti, jež za tu drahnou dobu v MCU nakulminovaly. Nicméně k tomu hlavnímu, co mě překvapilo nejvíce. Jak jsem už zmínil, Avengers : Endgame naprosto mega projekt, který asi vcucnul hodně nervů při jeho ukočírování a Marvel (resp Disney, který to praktikuje i u Star Wars), vědom si své neotřesitelné pozice, vůbec nemusel tlačit na pilu, cokoliv nového ukazovat a prozrazovat souvislosti, ty lidi stejně přijdou. Stačily pouhé dva trailery (jež z 90% doopravdy berou záběry z prvních 15 minut filmu!) a pár retrospektiv. A překvapilo mě tedy konkrétně to, že tak 90-120min ze 180ti (!!) je vlastně úplná antireklama na blockbustery jako takové. Ne, že by dlouhé sekvence postrádaly triky, to vůbec ne (vždyť některé postavy jsou komplet CGI), ale houfně se vyplňují dějové mezery, každý se potkává a baví s každým, jež zná ze svého filmu (filmů), tempo je naprosto vražedné a děti zpravidla neudrží pozornost, moc akce tam totiž zprvu není. Tady se zkrátka sází na to, že existuje obrovská masa fanoušků, jež si s těmi postavami už něco prožila a mají je rádi, ví, že některé z nich vidí v téhle podobě naposled a člověk si užívá každou jednotlivou repliku přísně utajovaného scénáře. Navíc nám je odměnou naprosto monumentální a dlouho slibovaná bitva, u níž se plní dětské sny a v hlavě zůstane ještě pekelně dlouho. Bylo to krásné období a děkujeme za to, vše jednou končí a to včetně camea Stana Lee a potitulkovek. (25.04.2019)

Završení nejen ságy Avengers, ale i vyvrcholení celého epického světa Marvelovských superhrdinů budete mít asi tak rádi, jako máte rádi filmy o superhrdinech. Není velké překvapení, že filmu prakticky není, co vytknout, jen velmi těžko někdo může tvrdit, že si přál víc. To, co od filmu očekáváte, velmi pravděpodobně dostanete, ať už čekáte cokoli. Za sebe mohu ve vší subjektivitě říct, a vím, že to není úplně fér, že nehledě na to, kolik hereckých hvězd a speciálních efektů do Avengers Marvel nacpe, pro mě to nikdy nebude takový komiksový zážitek jako Temný rytíř... 8/10 (27.04.2019)

První část Endgame naplno odkrývá, v čem Marvel léta selhává. Druhá, v čem nekompromisně vítězí. Pro ty, co se přiklánějí k první variantě, může stačit skutečnost, že jedinou ryzí filmovou emocí po desti letech zůstávají vtipné hlášky. Pro příznivce druhého snad neexistuje ve filmové historii lépe zvládnutý producentský projekt. S komiksovými hrdiny jsem díky železné oponě nemohl vyrůstat a žádný si mě během deseti let naplno nezískal. Přesto po poslední scéně nemůžu jinak, než v ústraní s respektem salutovat. (04.06.2019)

Vynechala jsem posledních patnáct Marvelovek, abych do kina zašla na uzavření ságy, u které jsem netušila, jak vlastně začala. Čekala jsem mnohé, ne však to, že se u velkolepého finále budu v kině tři hodiny nudit víc než u artového filmu z východní Evropy. Je to asi můj problém, ale spojení humoru a lehkovážnosti na jedné straně a postapokalyptických scenérií, které ve vás mají navodit dojem, že lidstvo bojuje o přežití, na straně druhé na mě nefunguje. Marvel se pokouší o barevný, odlehčený akčňák, který se bude líbit středoškolákům, i o vážnou, charakterovou ságu ve stylu Nolana a nakonec jim nevychází ani jedno. (21.09.2019)

Kdybych se na to měl dívat jako na samostatný film, pak bych měl výhrady k určité rozvleklosti první (dramatické) třetiny, nedej bože bych mohl zabřednout do časových paradoxů druhé třetiny, nedej bože bych se mohl pohoršovat nad sentimentem třetiny závěrečné. Jenže Avengers jsou kategorie sama pro sebe a vytýkat jim, že nejsou koherentní, nedává příliš smysl. Spojují totiž tolik postav, poloh a dílčích motivů, že jiné řešení než podobně koncipovaná 182 minut trvající katarze mě nenapadá. A pokud začneme Endgame vnímat jako season finále, dává najednou všechno dokonalý smysl. Fokus na klíčové postavy s cílem dát jejich existenci rozhřešení, způsob, jakým jsou do děje vtipně dávkovány prvky nostalgie (Endgame je takový matrix vzpomínek na předchozí filmy) i epický klimax, který má emocionální grády padajícího meteoritu. Za vším je cítit plán, který tak chybí DC. Jednotlivé dílky zapadají do skládačky a jestli chcete jeden příklad, vezměte si Thora. Od Marvelu nečekám převratné myšlenky, formální stimuly nebo psychologickou hloubku. Čekám uspokojení. A jestli se něco po Endgame dostaví, je to pocit příjemné sytosti. Možná to není generační událost ráže Star Wars, ale pořád je to více než důstojné završení hodin zábavy a roků poctivé práce. Jestli nám Nolanův Batman ukázal, že superhrdina musí být člověkem do té míry, že přestává být -super-, Avengers trvají na tom, že lze být obojím zároveň. Je to možná naivní, ale povznášející. (24.04.2019)