Avengers: Endgame

Na jednu stranu jsem rád, že Russoovci porušili sequelová pravidla „narvěte tam toho víc než minule“ a vydali se jinou cestou. Ale pravda je taková, že tahle cesta jde naproti spíš comicsovým fanouškům než lidem, co netuší, jak se ve skutečnosti jmenuje Ant-Man… ti ovšem do kina stejně nepůjdou, tak co? Endgame dovede hned v prvních deseti minutách několikrát šokovat, aby se pak vyvíjela směrem, který trailery prakticky ani nenaznačily. Režisérské duo to celé tentokrát pojalo v o dost komornějším módu, hodně spoléhá na fan servis a evidentně chce dát každému ze superhrdinských veteránů dostatek prostoru. Humor neabsentuje ani tentokrát, ale je fajn, že jsou se hrdinové pořád vědomi, že to minule podělali a každý se s tím musí vyrovnat po svém. Tenhle komornější mód Avengers sluší a dějí se tu díky němu věci, v jaké nejspíš nedoufali ani ti nejoptimističtější fanoušci. Paradoxně je však i tím největším problémem, protože opravdu velkolepé to začne být až ke konci. V samotné velkoleposti Endgame Infinity War nejspíš trumfne, ale přesto jsem měl pocit, že to celé mohlo přijít o trošku dřív. Minule mě to bavilo o malinko víc, nedovedu si ovšem představit, že bych si za pár let pustil Infinity War a řekl si, že na Endgame kašlu. Dohromady to funguje prakticky dokonale. A jako loučení s jednou filmovou érou i víc než důstojně. (28.04.2019)

„If I tell you what happens, it won't happen..“ Do posledního řemeslného detailu precizní služba divákovi, který za ní s úsměvem zaplatí a protistrana s ještě větším úsměvem onu platbu přijme. Rozlučka po téměř dvou tuctech sezení na gauči dětského psychiatra mi přinesla smích, napětí, hravost i emoce a když už nic, mohl jsem se těšit drobnými přítomnostmi (Sanada, Swinton) i velkým nadhledem. Ten je potřeba projevit i u přístupu k plačtivé osobě, která vypadá, že jí Thanos pochcal tepich a i když je to pro některé už přes čáru, není nutné se kvůli ní věšet na větvi Yggdrasilu. Stačí, že už se tam houpe logika s časovým paradoxem.. Kdo by to byl řekl, že v komiksovém světě fatálních příčin a následků rozhodne o superhrdinech a potažmo lidstvu potkan (a není to Rocket).. (02.05.2019)

Blockbusterová jazda plná super scén, humoru, sĺz, hravosti a epiky (aj keď tá nastúpi až v poslednom akte). Mám k tomu výhrady (najmä poňatie Thora a Hulka veľmi bolelo), no tie sa strácajú v tom nabušenom celku. Postavy sú hádzané do situácií a postavené výzvam, ktoré sme od nich stále chceli vidieť a dopriať im ich (rodičovsko potomovské pasáže sú na celom filme to najemotívnejšie). Herci najmä v prvej tretine idú na maximum. Remeslo je až na niektoré triky skvelé ale hlavná prednosť Engame je inde. Sústredenie na komornosť a postavy sa vyplatilo, pretože prvýkrát (na mňa) v tomto univerze fungujú emócie (áno, plakal som) aj wow momenty (pri hláške Assemble som chcel tlieskať). Všetko je však tak funkčné najmä pre fanúšikov. Väčšina stopáže pozostáva z referencií na predchádzajúce filmy a plnenie diváckych snov. Ale pokiaľ je to urobené takto hravo, nemám s tým problém. Ten scenár je svojou výstavbou s využívaním seriálových atribútov takmer dokonalý (a z analytického pohľadu veľmi podnetný) . Až natoľko, že ani nie je čas riešiť nakoľko je hlavný príbeh nedovarený a postavený na barličkách. No ako ukončenie jednej éry a jednej série (ktorá mi nikdy k srdcu úplne neprirástla) je to úžasné. Ako film pre okoloidúceho diváka to ale musí byť dosť peklíčko. Možno aj preto považujem Endgame za viac fan service než regulérny film. Ale užil som si veľmi. A mám pocit, že fanúšikovia marvelu sa z toho úplne zoserú a vyplačú si oči. 9/10 (24.04.2019)

Team Thor, bitches!! Tak už konečně můžu umřít. Definitivně, nevyhnutelně. Deset komiksovejch let se uzavřelo tak, jak jsem se snad ani neodvážil doufat, osobně načtený omnibusy a nakoukaný marvelovky se v těžkým zadostiučinění zúročily v jednom jediným tříhodinovým fláku... Trošku bych sice brzdil ty výkřiky, který Endgame stavěj bok po boku kinematografickým legendám jako jsou Indiana Jones, Matrix nebo Pán prstenů (Oscara za nej film to fakt nedá, sorry), ale to nadšení úplně chápu. Fandové jsou v sedmým nebi, a i sváteční diváci tomu prostě neupřou tu neoddiskutovatelnou, neskutečnou šíři záběru, jaká tady dosud nebyla. Každá cesta má svůj konec. Byl jsem u toho. (25.04.2019)