Avengers: Endgame

Endgame je mistrovsky vybalancovaná emoční bouře se vším všudy. Člověk by po Infinity War čekal, že ten film nejde jednoduše napsat tak, aby přežil tu obrovskou zodpovědnost vůči fanouškům, a zároveň se po logické stránce příběhu nezhroutil jako domeček z karet. Ale ono ne... Na první pohled je v celém filmu pouze jedna jediná (navíc méně zásadní) scénáristická berlička, která na druhou stranu každému dojde až třeba půl hodiny po projekci. Po delší době už vyvstává druhá a třetí, ale co se dá dělat. Už kvůli tomu, že i v rámci jisté pokřivené logiky to dává smysl a dojem z „velkého finále“ to absolutně nezkazí. Postavy fungují na jedničku a hudba je po delší době dokonalá. Navíc se dá říct, že završení jedenáctileté ságy asi nešlo natočit o moc lépe. Nebudu se zabývat detaily, protože tohle si člověk musí prožít sám. Na závěr jen podotknu, že ač jsem filmově relativně "citlivá osoba" (najdou se některé filmy, které mě rozbrečí), tady to se mnou cloumalo celý film. Osm menších nervových zkratů doprovázely zhruba tři hysterické záchvaty, kdy jsem se musel sakra držet, aby o mně nevědělo celé kino (abyste se nelekli - čísla nemají nic společného s počtem úmrtí) - Infinity War to zvládla jednou/dvakrát. Marvel pro mě byl vždy "srdcovka", a tohle je vrchol všeho, co jsem si přál... (24.04.2019)

Kdybych se na to měl dívat jako na samostatný film, pak bych měl výhrady k určité rozvleklosti první (dramatické) třetiny, nedej bože bych mohl zabřednout do časových paradoxů druhé třetiny, nedej bože bych se mohl pohoršovat nad sentimentem třetiny závěrečné. Jenže Avengers jsou kategorie sama pro sebe a vytýkat jim, že nejsou koherentní, nedává příliš smysl. Spojují totiž tolik postav, poloh a dílčích motivů, že jiné řešení než podobně koncipovaná 182 minut trvající katarze mě nenapadá. A pokud začneme Endgame vnímat jako season finále, dává najednou všechno dokonalý smysl. Fokus na klíčové postavy s cílem dát jejich existenci rozhřešení, způsob, jakým jsou do děje vtipně dávkovány prvky nostalgie (Endgame je takový matrix vzpomínek na předchozí filmy) i epický klimax, který má emocionální grády padajícího meteoritu. Za vším je cítit plán, který tak chybí DC. Jednotlivé dílky zapadají do skládačky a jestli chcete jeden příklad, vezměte si Thora. Od Marvelu nečekám převratné myšlenky, formální stimuly nebo psychologickou hloubku. Čekám uspokojení. A jestli se něco po Endgame dostaví, je to pocit příjemné sytosti. Možná to není generační událost ráže Star Wars, ale pořád je to více než důstojné završení hodin zábavy a roků poctivé práce. Jestli nám Nolanův Batman ukázal, že superhrdina musí být člověkem do té míry, že přestává být -super-, Avengers trvají na tom, že lze být obojím zároveň. Je to možná naivní, ale povznášející. (24.04.2019)

„Sám to nezvládneš." - "Nie je sám." Je tam pár vecí, ktoré sme čakali... a tona takých, ktoré sme rozhodne nečakali (New Asgard, Thor, posedenie na lavičke, Hulk). Depresívny (výborný) úvod, prekvapivo ukecaný a neakčný stred (ten ma bavil najmenej) a akčné megafinále, po ktorom sa cítim komiksovo naplnený a necítim potrebu najbližšie roky žiadny iný komiksový film uvidieť (ale samozrejme uvidím). Finále by bolo výborné aj bez toho, aby sa z Capovej vysielačky neozvalo to, čo sa ozvalo. Ale ozve sa to a smršť, aká nasleduje potom, je absolútna. Film obsahuje plno geniálnych hlášok ("Aj tak všetci veľmi dobre vieme, kto je tu šéf.") a humoru („On je idiot?“ – „Áno.“), ale zároveň i silných scén. Od istého okamihu som sa v kine cítil ako na vojne, akurát okolo mňa sprava, zľava, spredu a zozadu nevybuchovali granáty, ale plač. Niečo také som ešte nikdy nezažil a to do kina chodím od škôlky. Miestami sú scenáristi k postavám až priveľmi krutí v zmysle s čím ich nútia ísť do konfrontácie, "iba" kvôli tomu, aby to bolo pre diváka čo najdojemnejšie. Zároveň je to skutočne neskutočné uzavretie etapy čítajúcej viac ako dve desiatky rôznych titulov (výrazne sa pracuje s tým, čo sa kedy komu a za akých okolností stalo + má cameo skoro každá postava, ktorá mala aspoň malý priestor v nejakej z predchádzajúcich marveloviek). A samozrejme som strašne rád, že som znova videl Mieka, Happyho a Kroga. Tvorcovia očividne totálne vedia, čo fanúšikovia chcú vidieť a tak im to dali (okrem neskutočného finále napr. capt + kladivo alebo Star Lord + Thor). Resumé: prekvapivo pomalý a vážny (ale výborný) rozjazd, nudná prostredná časť s cestovaním v čase a finále, z ktorého som sa nespamätal ani po dvoch rokoch odkedy som to prvý raz videl v kine. (26.04.2019)

Vyvrcholení filmové události roku i vlastně století ( Naposled takhle končil Harry Potter) a film ustál svůj hype a doručil dokonalou rozlučku s filmařinou tak vyzrálou, že se nebojím bratry Russovy označit za režisérskou spičku vedle Nolana a Tarantina. Díky trailerům, které nevyzradily téměř nic, divák dvě a půl hodiny je překvapen, šokován a emočně ždímán na maximum. Byť se film tváří dvě hodiny spíše jako srdceryvné drama ( Akce začne pořádně až v závěru), tak to vůbec nevadí, protože příběhově film toho nabízí spousta. Především samotné cestování v čase je podáno velmi kreativně a zábavně. Hulk společně s Thorem se starají o humor ( Evolve Thora je největší režisérský úlet, který jsem za poslední dobu viděl) a velmi fungují emoce, minimálně při třech scénách mi ukáply slzy. Jakmile začne epické finále, tak jsem byl absolutně zabořen do sedačky a užíval si extázi s orgasmem společně, že jsem měl ještě 10 minut problém vstát po skončení a také jsem byl na půl těla paralyzován, až jsem měl problémy zvednout si drink. Jo takový zážitek jsem si z kina neodnesl ani nepamatuji. Nedokážu si představit, že děti se u tohodle filmu bavily. 100% (30.04.2019)

Endgame si zaslouží, když ne přímo obdiv, tak alespoň upřímné uznání za to, že se tvůrcům podařilo navázat na celé dosavadní marvelovské universum čítající přes dvacet filmů tak, že rozvíjí motivy snad z každého jednoho dílčího snímku a přitom jakž takž drží pohromadě. A také za to, že přestože byl dopředu jasný výsledek (tedy že finále Infinity War se zvrátí), cesta k němu dokázala nejednou překvapit. Zdejší hrátky s cestováním čase jsou vážně celkem originálně pojaté. Na druhou stranu, snaha ukázat alespoň na chvíli fakt snad každou postavu, co se v desetileté historii filmového Marvelu objevila na plátně, v mých očích filmu ve výsledku škodí. Pro mě je to prostě příliš přeplácené (a to jak co do počtu postav, tak i motivů, stylů a nálad), nedokázal jsem se na film pořádě soustředit a vžít se do něj. A pokračuje i stálý problém Avengers filmů, tedy absence vlastního ksichtu (což naopak neplatí u Marvel sólovek). Je to pro mě zkrátka esteticky nezajímavé. Mám to tak na 7/10, k nižšímu hodnocení se nakonec přikláním za to, co udělali s Thorem. To už nebyl humor, to bylo čisté trapno. (26.04.2019)