Avengers: Endgame

Desítky postav, stopáž přes tři hodiny, hrátky s časem, loučení s jednou érou a ustavování pozic pro tu následující. Avengers: Endgame je natolik ambiciózním a rozsáhlým blockbusterem, jaký svět nepamatuje. A s tím souvisí i fakt, že snímek je v součtu úplně jiný než Infinity War, pracuje s vícero žánrovými schématy a s vícero vypravěčskými hledisky a obsahuje spoustu momentů a zvratů, které budou pro většinu diváků hrozně překvapivé. A kupodivu to není snad nikdy ke škodě věci. Zřejmě nejpřekvapivější pro mě bylo, že příběh tentokrát umí vkusně zpomalit, spolehnout se ve vypjatých chvílích na výrazy herců a zůstat s nimi i v situacích, před kterými by předchozí snímky rychle střihly na jinou dějovou linii. Nevzniká tím však dojem roztahanosti, nýbrž se posilují osobní příběhy jednotlivých hrdinů, jež Thanosovo lusknutí hluboce poznamenalo, a buduje se obrovsky silné zázemí pro finální nevyhnutelný střet. Film tedy hodně jede na vlně nostalgie a zapojením time-travel zápletky v průběhu vydatně utužuje vlastní propojení s filmy minulými, kdy se dočkáme několika unikátních konfrontací, jež každého fandu zahřejí u srdíčka. Zároveň se však od ostatních děl svou výstavbou výrazně odlišuje a trumfuje v tom, co MCU už dlouhodobě úspěšně provádí - v oscilaci mezi různými žánry a vypravěčskými postupy. Zatímco doposud se takový mix rozprostíral výhradně vně, nikoli uvnitř jednotlivých snímků (druhý Kapitán Amerikaje špionážní thriller, třetí Thor barevná komedie, Captain Marvel buddy movie), nyní se žánry mění za pochodu a rozumně podporují aktuální dění. Prvních 15 minut v podstatě jen svádí aktéry dohromady a navazují přesně tam, kde Infinity Warskončilo, načež přichází nečekaný twist a vyprávění se stabilizuje na dramatu o skupině duševně zcela normálních lidí (i když u někoho ta normálnost dost hapruje), kteří se vyrovnávají se svým selháním a následně křísí naději na možný zvrat. Následuje takřka čirý heist movie, v němž se hrdinové vzájemně špičkují a provádějí náročnou loupež, v níž má každý své úkoly a syžet mezi postavami střihá více dynamicky. A jelikož nechci nic prozrazovat, přeskočím rovnou k charakteru finále, které inklinuje k jednoduše nejprďáčtější blockbusterové řezničině, jakou si můžete představit. Jo, závěrečná bitva je vizuální i emocionální nálož, která parádně završuje dosavadní pohyby aktérů po rozsáhlé dějové šachovnici a dává divácké extázi mat, před nímž se nejde ubránit. ___ A přestože se občas vtipkuje až moc a snad i lehce nevkusně a najdou se dvě tři scény, u nichž si řekneme "pojďme už dál", všechno to dohromady funguje bravurně, nejdůležitější postavy působivě završují svůj dlouhotrvající vývoj a, ačkoli divák v závěru roní slzy nad koncem milované éry, film s přesahující dějovou strukturou ho současně nenásilně donutí, aby se třásl nedočkavostí na počátek éry nové. Epilog snímku je dost protahovaný, ale po hodně dlouhé době jsem si přál, aby nějaká popkornovka po závěrečném rozřešení neskončila a nabídla mi ještě více kolem budoucích osudů postav. Tohle ale už není obyčejná popkornovka, nýbrž plně respektovaná forma filmařského umění, které dokáže pobavit, dojmout i vyvolat husinu po celém těle, které umí spojit desítky postav a přesahujících světů v precizně organizovaném vypravěčském rytmu a které umí být nepředvídatelné a originální. 90% (26.04.2019) (menej) (viac)

„Hele hošššové,“ pronesl s procítěným výrazem Mirka Dušína po čerstvé ruptuře konečníku Kapitán Homokokot „je fuckt divný, že když ten zlounskej prdelobradáččč vyluskal polovičččku populace, zlikvidoval jen ty nedůležžžitý a vedlejššší supergeje, a my, nejvetššší buzny, jsme všššechny zůstaly v těch zbylejch padesáti procentech. „Chrrrrrrrch, ehm ehm ehm,“ hornicky si popudlivě odchrchlaly Černá vdova a Kapitánka Mrvelová „žádáme okamžitě, abys bezvýhradně zachovával genderovou koreknost, tupý řiťopichu!“ „Nepřerušššujte mě, kurva, lesby pitomý“, dupnul si kompulzivně nožičkou alfapyj „beztak jste byly maskulíni, než vám ňáká ta suprsíla přičččarovala kundu. Takžžže je nás teď už vosum procent, dzzzzzz. A jen tak, bájdzvéj, ten Tetanus, to musí bejt ale dobrej debil, že nás nevyluskal všššechny, moh si ušššetřit tu naššši hysterickou pomstu, protože teď mu teprve vyššškrábeme voččči pěstěnejma nehtama, umlátíme ho novejma kabelkama vod Vuittona, tadyhle čččernejnej kočččičččák ho řádně podrapká a já ho pak osobně doklepkám svým hajzlovým poklopem!“ „Já teď hraju kůl heteráka,“zaslintal si do svého pečlivě naondulovaného plnovousu Homotór, načež mohutně říhl „už mě nebavilo být büh hromü, tak mám nalepené latexové panděro a neumětelsky předstírám, že jsem Billy Gibbons. Smíte mi říkat Vilijeme.“ „Stejně zůstáváššš v partičččce,“ zamrkal koketně Kapitán Homokokot „máššš totižžž furt ten děsně seksy melírek, strašššně rozkokošššně děláššš Vžžžžüm, a to by v tom byl průjem, abychom tě nakonec zase do tý pelerínky a šššik elasťáků nenasoukaly.“ „No tak, nechte už toho tokání, kluci, a pojďme k věci. Když už se nám ti omalovánkáři předtím tak rozmáchli, všechno se nám z legovědeckého hlediska dost zašmodrchalo, a já bych rád věděl, jak to teď sehrajeme, abychom nebyli za úplné načmárané idioty,“ sarkasticky zahučela Blikající turbokonzerva a rozpolceně se podrbala na reaktoru. „A jestli hned neuslyším nějaký sysluplný plán, mrdám na to a odjíždím na svou chatičku u jezera, kde budu odporně slizce půl filmu pateticky ňuňat se svou dcerkou, kterou má ten můj nesympatický babochlap s naším čističem bazénu, a rozmazávat po všech rodinné hovnoty alá Dyzny!“ „Mňauky, hošššy,“ zamrouskal sebevědomě Růžový panter a vyzývavě vystrčil rozkrok napěchovaný padesáti deky točeňáku „já a mí ebenoví bojovníci ultrapokrokové Ugandy z toho vás, zkurvené bílé rasisty, jako vždycky zase vysekaj svítícíma oštěpama. Černá síla, ugh ugh waka waka!!!“ „Drž, kurva, hubu, negře!!!“ zahřměl sborově celý Ústřední výbor Assvenžrů. „Beztak jsi tu jen proto, aby nám paní Pičr Kovářová zase nebojkotovala Osraly, tak ještě slovo a předvedem ti, zač je toho rasová supersegregace! S takovou by chtěl za chvíli vlastní film i ten šangrilový žluťák nebo nedejsatan ultratrapný, veleslizký a násilně vmontovávaný cigánský rozkuřovač producentů Bastík „Bukkake“ Stan.“ „Tak zase klídeččček, miláčččci, jo,“ pohotově zasáhl do hrozícího pěstění nejpovolanější správňák všehomíra, „kočččkovat se můžete, až zachráníme všechny gaylaxie až k poslední kakaový díře! A jako nejúžžžasnější homolídr ligy kulturní degenerace jsem opět vymyslel náramně vypečččenej plán. Máme furt ve hře ty roskokošššně barevňoučččké kamínky, který už dokázaly vohnout v pase i toho zapřísahlýho fuj fuj heteráka s lukem, s čččasem si teda můžžžem dělat papírový čččerty, takže tadyhle Žžžužužžželezňák naservíruje všem těm hloupejm povrchním retardům ňákou jakože děsně učččeně znějící teorii pro kvantový fyziky ze zvláštní ššškoly o tom, že když přidáme do Möbiova proužžžku defibrilovanou a důkladně vykrakovanou šupatomární čččástici kokotdia, jsme hned Márty Mekfláj, co má časový paradoxy v čččokodírce. Do toho pěkně namixuxujem tunu šššablonovitýho shnilýho patosu vykradenýho ze všššech povrchních sračččiččček, co už o nás natočili, tak 60 minut pouťový existenciální filosofie pro mongoloidy s aspergrem, samosebou ňákej ten digitální mrdníččček z poššššťuchování s tím ššškaredě záporáckým Tetanusem a půlhodinový velkolepý závěreččččný defilé všech cukroušššů. Celý to navatíme na tři hoďky a garantuju vám, že se všem těm mentálně postižžženejm bude chtít vod půlky tak chcát, žžže si ani nevšššimnou, jaká to byla tupá píčččovina. Prostě epický a Endgej, jak má bejt! Tak šššupky dupky, pěkně vytáhnout elasťáky až po kozy, ať jsou fest seksy zařezaný, a všššichni svišššštíme předvíst, kdo jsou ti největššší frajeři v gaylaxii Náctiletejch dyslektiků. *** Rozmáchlá a hezky udělaná pátá kolona masové debility, kulturního a intelektuálního úpadku. V kině jsem se cítil dost nesvůj a trapně. Udělal jsem vám fotku z fronty na lístky. Vypadalo to tam přesně takhle . (13.05.2019) (menej) (viac)