Avengers: Endgame
Avengers: Endgame
Avengers: Endgame
Avengers: Endgame
Kamera:
Trent OpalochHudba:
Alan SilvestriHrajú:
Robert Downey Jr., Chris Evans, Mark Ruffalo, Chris Hemsworth, Scarlett Johansson, Jeremy Renner, Don Cheadle, Paul Rudd, Benedict Cumberbatch (viac)Obsahy(1)
Záverečené dejstvo ságy Avengers od štúdia Marvel. Po zničujúcich udalostiach, opísaných vo filme Avengers: Nekonečná vojna, sa svet ocitol v troskách. Polovica všetkých bytostí bola vyhubená. Avengers sa so zvyškami svojich spojencov ešte raz dajú dohromady, aby zvrátili Thanosove zločiny a znovunastolili poriadok vo vesmíre. (Saturn)
(viac)Videá (22)
Recenzie (1 553)
„DNES MÁME PŘÍLEŽITOST VŠE ZVRÁTIT...“ /// Všechno co jste se dozvědět chtěli, už jste si jistě přečetli jinde. Já jen řeknu, že to je kurevsky zajímavý a taky vobčas dojemný završení ságy. Krom toho za zmínku stojí pravej samurajskej souboj, Natalia Portman a Big Lebowski. Takže zamačkávám slzu a optimisticky hledím kupředu. Vím totiž, že i konec je součástí cesty. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, kdo má v Americe „pravej“ zadek. 2.) Nikdy jsem neměl rád Iron Mana. 3.) Chtěl bych mít príma tátu. 4.) Thx za titule „fčelí medvídek“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ** AKCE *** NAPĚTÍ * ()
První část Endgame naplno odkrývá, v čem Marvel léta selhává. Druhá, v čem nekompromisně vítězí. Pro ty, co se přiklánějí k první variantě, může stačit skutečnost, že jedinou ryzí filmovou emocí po desti letech zůstávají vtipné hlášky. Pro příznivce druhého snad neexistuje ve filmové historii lépe zvládnutý producentský projekt. S komiksovými hrdiny jsem díky železné oponě nemohl vyrůstat a žádný si mě během deseti let naplno nezískal. Přesto po poslední scéně nemůžu jinak, než v ústraní s respektem salutovat. ()
AVENGERS: ENDGAME jsou ten typ filmového díla, v jehož případě můžete po zbytek života říkat "byl jsem u toho". Mám takových zkušeností pár nastřádáno a beru je s rezervou, ale stejně jsem dneska cítil, že vidím něco mimořádného. Jak z hlediska dějin vyprávění, tak z hlediska dějin práce s kinematografickými fikčními světy a vlastně i na poli samotného vyprávění s velkým množstvím postav. A to mnohem víc než v případě minulého filmu, který byl pohříchu epizodičtější, nesoudržnější a odtažitější. Fascinující pro mě osobně je v ENDGAME nakládání se serialitou. Nejdříve jde o pokračování posledního filmu, pak avengerské série, pak všech paralelně rozvíjených makrosvětů a nakonec celého makroverza. Fascinující je rovněž šíře a organizovanost postupů, jimiž dosahuje navzdory této rozmanitosti značné jednoty: různé žánrové vzorce, různé formy vyprávění, různé modely práce s naším očekáváním a vůbec precizní rytmus celého toho tříhodinového (168 minut bez titulků) kolosu. Ale hlavně, ony tři hodiny mu dávají onu největší devizu: dokáže být při vší velkoleposti nejednou velmi intimní, zastavit se a nechat rozvíjet naopak zcela nevelkolepé okamžiky unikavé každodennosti či vztahů mezi postavami. To funguje i díky tomu, že oproti celé sérii spíše neobvykle klade zejména v první dvou třetinách často důraz spíše na nuancované herectví v delších záběrech než na rychlé střihové výměny, spíše na pohyby kamery a pohyby herců než na návodné nástřihy (což ale platí i pro některé klíčové akční scény). Zejména poslední záběr je pro mě v těchto souvislostech velmi působivý a pro celou povahu ENDGAME vlastně mnohem příznačnější než očekávatelné davové sekvence. Ale nebojte, ani nenaznačuju... a ano, uronil jsem slzu, ba několik. ()
SPOILERS INCLUDED: Každá mnoholetá franšíza dospívá se svými diváky a zapracovává motivy, které rezonují s jejich aktuálním věkem. Stejně jako Harry Potter se posunul od dětské dobrodružky k teenage úzkostem a rozervanosti, tak i marvelárny za těch 22 bijáků pokročily. Jenže je spíš úsměvné, že onou vyhlíženou kulminací je taťkovo kino ve spandexu. Bohužel se to netýká jen ústředního podrazu na dámském publiku v proměně fyziognomie hlavního fešáka celé série, ale především ústředního motivu Endgame. Je hezké, že se určitá část mužských diváků hrdě přiznává, jak ronila slzy, ale je to vskutku doklad jejich domnělé citlivosti, nebo dokonce kvalit filmu? Nemáme tu spíše co dočinění s tím, že tvůrci vyhmátli bolístku současné krize maskulinity, kde si muži sami na sebe upletli bič v podobě přijetí diktátu, že mají zaopatřit rodiny a současně, že se nemají vzdávat vlastního sebenaplnění? Co to říká o naší společnosti, že kdyby v rozloučení s hrdinou zaznělo klasické "Miluju tě", bude to cílem výsměchu, ale když zazní "Neboj se, je o nás postaráno" tak mladí tatíkové a manžílci roní slzy dojetí? Také jsem si říkal, že angažování Alana Silvestriho bylo fajn pokusem sérii stižené prokletím zapomenutelné hudby zkusit dodat trochu melodického podkresu. Ale nečekal jsem, že mistrovo sebevykrádání vyústí ve zcela programově zamýšlenou celkovou kopírku Forresta Gumpa. Jenže zatímco v životě nevíte, co dostanete, v téhle bonboniéře je vše podle předpisů, bohužel včetně vývoje ve stylu tolikrát vysmívaného klišé "mám dva dny do důchodu a jako jediná postava mám soukromý život, co by se mi asi tak mohlo stát". Ale jasně, to jsou jen zapšklé řeči někoho, kdo není do série zainvestovaný jako pravověrní. Ostatně také nemůže docenit jednotlivé scény, protože nemá tu kontinuitu. Vážně? Není tenhle pseudoargument jen ospravedlňováním si investovaného času, protože mechanicky nasekané scény absolutního vypětí bez výstavby prostě nějaké vzpomínky o nic neobohatí? To, že se Iron Man hádá s Kapitánem Amerikou není o nic hlubší, než když se pomiliónté hádají vaši rodiče. Ne proto, že u obou jste je viděli projít krizí vztahu, ale proto že v obou případech jen dotyční hrají průhledné role a jednají podle automaticky přijímaných schémat. Pojďme se přestat nalhávat, že MCU je něčím jiným než geniálním vítězstvím PR nad diváky i kritikou, protože dokázalo vytvořit dojem události a unikátního zážitku z něčeho, co je do nejmenšího detailu vykalkulované nikoli odspodu osobitými tvůrci ale shora protřelými korporátními kreativci. A že to byla cesta divoká a ze začátku nikterak jistá. Pamatuje si dnes ještě někdo na Hulka? Ne toho od Anga Leeho, ale toho s Edwardem Nortonem. To byl zlomový okamžik celého marveláckého tažení, protože zde poprvé a naposled pustili z ruky otěže kreativci a přišli o kontrolu nad výsledkem, načež film smázli a Nortona kariérně pohřbili. Následovalo pak už naopak striktně kontrolované tažení jedním směrem, kde režiséři byli buďto noname skládači prednavrženého puzzle showrunnerem, nebo důmyslně vybraná jména, která se propůjčila k formování diváckého přijetí filmů dávno před premiérou jako něčeho vážného (Branagh), dark and gritty (Black) nebo svěže odlehčeného (Waititi), ačkoli všechny marvelárny jsou vždy vystavěné podle totožného kopyta. Kdokoli by se vzepřel, nebyl vůbec připuštěn, nebo promptně vypakován (Wright). V tomhle spočívá unikum, hodnota i místo v historii kinematografie tohoto mamutího počinu, bez ohledu na to, že onen domnělý král je tuze nahý, ale o to více se nakrucuje pro své fanoušky. Třešničkou na dortu jsou pak vanity závěrečné titulky, kde se hvězdy série svým obdivovatelům dokonce uvolí i podepsat. Zatímco ti praví autoři a géniové MCU si jako každý správný manipulátor užívají svou pozici ve stínu. () (menej) (viac)
Kdybych se na to měl dívat jako na samostatný film, pak bych měl výhrady k určité rozvleklosti první (dramatické) třetiny, nedej bože bych mohl zabřednout do časových paradoxů druhé třetiny, nedej bože bych se mohl pohoršovat nad sentimentem třetiny závěrečné. Jenže Avengers jsou kategorie sama pro sebe a vytýkat jim, že nejsou koherentní, nedává příliš smysl. Spojují totiž tolik postav, poloh a dílčích motivů, že jiné řešení než podobně koncipovaná 182 minut trvající katarze mě nenapadá. A pokud začneme Endgame vnímat jako season finále, dává najednou všechno dokonalý smysl. Fokus na klíčové postavy s cílem dát jejich existenci rozhřešení, způsob, jakým jsou do děje vtipně dávkovány prvky nostalgie (Endgame je takový matrix vzpomínek na předchozí filmy) i epický klimax, který má emocionální grády padajícího meteoritu. Za vším je cítit plán, který tak chybí DC. Jednotlivé dílky zapadají do skládačky a jestli chcete jeden příklad, vezměte si Thora. Od Marvelu nečekám převratné myšlenky, formální stimuly nebo psychologickou hloubku. Čekám uspokojení. A jestli se něco po Endgame dostaví, je to pocit příjemné sytosti. Možná to není generační událost ráže Star Wars, ale pořád je to více než důstojné završení hodin zábavy a roků poctivé práce. Jestli nám Nolanův Batman ukázal, že superhrdina musí být člověkem do té míry, že přestává být -super-, Avengers trvají na tom, že lze být obojím zároveň. Je to možná naivní, ale povznášející. ()
Galéria (94)
Zaujímavosti (215)
- Robert Downey Jr. (Iron Man) a Chris Evans (Captain America) řekli ke svému odchodu z MCU: „Museli jsme vystoupit. Rozhodli jsme pro to a věděli jsme, že součástí naší práce bylo vystoupit z toho autobusu a nechat ho pokračovat k dalším zastávkám bez nás. Když vystoupíte, tak najednou úplně vystřízlivíte, takže jsem rád, že já a Chris už čekáme venku, abychom mohli přivítat další, kteří se rozhodnou odevzdat svůj dres.“ (tyzmrde)
- Tvůrci vizuálních efektů z Industrial Light and Magic na Twitteru k Endgame odhalili, že Korg nosí stejné tričko s ananasy jako jeho herecký představitel, režisér Taika Waititi. Ten si až v tu chvíli uvědomil, že má jeho postava jen čtyři prsty na každé ruce. (CrypzzXD)
- Chris Evans (Kapitán America) prozradil, který moment jej z Avengers: Endgame dojímá: „Poprvé jsem Endgame viděl na premiéře. Normálně filmy, ve kterých hraju vidím s velkým předstihem a na premiérách vydržím málokdy (jsem z nich nervózní). Ale tohle byl poslední díl desetileté cesty, chtěl jsem závěrečný film zažít stejně, jako běžní diváci. Když Kapitán zvedl Mjölnir, náš sál naprosto explodoval. I když jsem věděl, že se ten moment blíží, stejně jsem byl dojatý. V následujících týdnech mi přátelé a členové rodiny posílali záběry toho, jak lidé v kinech po celém světě během toho momentu šílí. Když jsem viděl tu diváckou odezvu a uvědomil si, jaké mám štěstí, že můžu být pro všechny ty lidi součástí velkého zážitku, tak mě to naplnilo pýchou a vděčností, které se mi asi nepodaří nikdy pořádně vyjádřit. V takové chvíli nejsem herec, ale dokonce ani dospělý. Jsem zase malý kluk, naprosto pohlcený kouzelnou silou, kterou filmy vládnou. Sakryš, mám z toho na krajíčku.“ (Geralt z Rivie)
Súvisiace novinky
Robert Downey Jr. se vrací do Marvelu
Jak celý filmový svět očekával, z letošního Comic-Conu v San Diegu konečně přichází první obří novina pro sféru komiksového filmu a zejména pak pro fanoušky tvorby Marvel Studios, která se v… (viac)
Bratři Russoové se nejspíš vrací k režii Avengers
Když si s bráškou zrežírujete jedny z nejúspěšnějších filmů v historii kinematografie, odchází se jen velmi těžko. Bratři Anthony a Joe Russo to nicméně zkusili a po režii veleúspěšných hitů Avengers… (viac)
Vision se vrátí ve vlastním seriálu
V minulých letech se komiksácké studio Marvel s oznamováním nových projektů trošku urvalo z řetězu. Po vrcholné éře, kdy hlediště kin praskala ve švech pod nápory chtivých diváků, kteří potřebovali… (viac)
Druhý Gladiátor byl extrémně drahý
Loňské stávky se nějak podepsaly snad na každém natáčení. A čím větší produkce, tím více studia pravděpodobně krvácela, když se práce na filmu zastavily. Své o tom ví Ridley Scott, který loni na… (viac)
Reklama