Avengers: Endgame

Na pokračování Avengerů jsem se tehdy nechal zlákat do kina, hned poté, co bylo vyhlášeno druhé kolo s extra pěti minutami. Moje prvotní dojmy byly velmi dobré a byl jsem spokojený s tempem jakým se film vyvíjel. Jde o další skvělý počin a bezpochyby se zařadí mezi to nejlepší, co Marvel může nabídnout. Akční scény svým provedením tvoří dominantu tohoto díla a stejně jako předchůdce, i zde je příběh protkaný poměrně silnými scénami plných emocí. Zvolené téma o cestování časem je velice zajímavé, ale jeho kouzlo bohužel tkví v překvapení. To je také jeden z hlavních důvodů, proč úspěch Infinity War nebyl překonán. Jednak druhé shlédnutí není tak uspokojivé a navíc ačkoli je Endgame svým způsobem legendarní, jisté faktory tento film od začátku sráží a pokračování tím pádem nemá žádnou šanci. Zprvu jsem byl nadšený především ze dvou věcí: hlavně, že většina tobsahu traileru se udála již během úvodních 5-ti minut a také to, že Captain Marvel zde neměla moc velkou úlohu. Zničený Thor byl také moc dobrý nápad a finální bitva byla naprosto bezkonkurenční řežbou. Na rozdíl od Infinity War jsou však některé momenty trochu zdlouhavé a vyskytuje se tu celá řada umělých politicky korektních scén. Takové momenty fanouška vyloženě otráví. Samozřejmě mám především na mysli nechvalně známý holčičí ,push uprostřed bitvy, kdy se z ničeho nic objeví všechny slečny a bezpečně dopraví rukavici k cíli. Tuto scénu jsem jako jedinou z bitvy shlédl zcela chladně a na konci obrátil oči vsloup. Samotný Thor už na podruhé také nebyl tak vtipný a rozhodně se mi více líbí jeho silný a nebojácný originál. Kvalitou se sice snímek zařadí mezi mé nejoblíbenější fílmy (cca TOP 30), ale i tak je patrné, že celý příběh hodně ztrácí, když ho divák dobře zná. Proto si myslím, že stačí vidět 1-2x. Ale to hádám ještě ukáže čas. 94% (07.09.2021)

Vynechala jsem posledních patnáct Marvelovek, abych do kina zašla na uzavření ságy, u které jsem netušila, jak vlastně začala. Čekala jsem mnohé, ne však to, že se u velkolepého finále budu v kině tři hodiny nudit víc než u artového filmu z východní Evropy. Je to asi můj problém, ale spojení humoru a lehkovážnosti na jedné straně a postapokalyptických scenérií, které ve vás mají navodit dojem, že lidstvo bojuje o přežití, na straně druhé na mě nefunguje. Marvel se pokouší o barevný, odlehčený akčňák, který se bude líbit středoškolákům, i o vážnou, charakterovou ságu ve stylu Nolana a nakonec jim nevychází ani jedno. (21.09.2019)

Assemble. Zdrcující začátek, hromada ikonických momentů, u kterých se sálem šíří nevěřícný šepot mísený s ohlušujícím tichem, tři filmy v jednom, nejlepší herecké výkony za celých jedenáct let (Downey, Renner) i fenomenální závěr popírající i ta nejodvážnější očekávání. Tři hodiny jsou svým způsobem málo, protože slávy je v nich tak plno, že si ještě pár dní po projekci teprve zpětně vybavuji fascinující scény, které zůstaly v prvním vjemu opatrně přikryté. Jednoznačný film roku a co se týče popkulturního dosahu také zasloužená, nepopiratelná, extrémně dojemná a právě díky intimitě jednotlivých interakcí neopakovatelná událost dekády. (24.04.2019)

Endgame si zaslouží, když ne přímo obdiv, tak alespoň upřímné uznání za to, že se tvůrcům podařilo navázat na celé dosavadní marvelovské universum čítající přes dvacet filmů tak, že rozvíjí motivy snad z každého jednoho dílčího snímku a přitom jakž takž drží pohromadě. A také za to, že přestože byl dopředu jasný výsledek (tedy že finále Infinity War se zvrátí), cesta k němu dokázala nejednou překvapit. Zdejší hrátky s cestováním čase jsou vážně celkem originálně pojaté. Na druhou stranu, snaha ukázat alespoň na chvíli fakt snad každou postavu, co se v desetileté historii filmového Marvelu objevila na plátně, v mých očích filmu ve výsledku škodí. Pro mě je to prostě příliš přeplácené (a to jak co do počtu postav, tak i motivů, stylů a nálad), nedokázal jsem se na film pořádě soustředit a vžít se do něj. A pokračuje i stálý problém Avengers filmů, tedy absence vlastního ksichtu (což naopak neplatí u Marvel sólovek). Je to pro mě zkrátka esteticky nezajímavé. Mám to tak na 7/10, k nižšímu hodnocení se nakonec přikláním za to, co udělali s Thorem. To už nebyl humor, to bylo čisté trapno. (26.04.2019)

Jako poslouchat "best of" oblíbený kapely. Není v tom tolik originality, odvahy a srdíčka jako u sólo desek, ale hraje to jednu pecku za druhou, čemuž se hrozně těžko odolává. Plnokrevný fan servis, který ale umí být i intimní a nebojí se na chvíli zastavit. Jen ta lobotomizace Thora po waititiovsku mi prostě furt přijde příšerná. Byť se jí tu snaží maskovat jako PTSD. P.S.: Napodruhé to podobně jako IW hodně slábne. Wow momenty nahrazuje vnímání líného scénáře a nefunkčnost řady linií. 7/10 a potřetí ani náhodou. (25.04.2019)