Avengers: Endgame

„Sám to nezvládneš." - "Nie je sám." Je tam pár vecí, ktoré sme čakali... a tona takých, ktoré sme rozhodne nečakali (New Asgard, Thor, posedenie na lavičke, Hulk). Depresívny (výborný) úvod, prekvapivo ukecaný a neakčný stred (ten ma bavil najmenej) a akčné megafinále, po ktorom sa cítim komiksovo naplnený a necítim potrebu najbližšie roky žiadny iný komiksový film uvidieť (ale samozrejme uvidím). Finále by bolo výborné aj bez toho, aby sa z Capovej vysielačky neozvalo to, čo sa ozvalo. Ale ozve sa to a smršť, aká nasleduje potom, je absolútna. Film obsahuje plno geniálnych hlášok ("Aj tak všetci veľmi dobre vieme, kto je tu šéf.") a humoru („On je idiot?“ – „Áno.“), ale zároveň i silných scén. Od istého okamihu som sa v kine cítil ako na vojne, akurát okolo mňa sprava, zľava, spredu a zozadu nevybuchovali granáty, ale plač. Niečo také som ešte nikdy nezažil a to do kina chodím od škôlky. Miestami sú scenáristi k postavám až priveľmi krutí v zmysle s čím ich nútia ísť do konfrontácie, "iba" kvôli tomu, aby to bolo pre diváka čo najdojemnejšie. Zároveň je to skutočne neskutočné uzavretie etapy čítajúcej viac ako dve desiatky rôznych titulov (výrazne sa pracuje s tým, čo sa kedy komu a za akých okolností stalo + má cameo skoro každá postava, ktorá mala aspoň malý priestor v nejakej z predchádzajúcich marveloviek). A samozrejme som strašne rád, že som znova videl Mieka, Happyho a Kroga. Tvorcovia očividne totálne vedia, čo fanúšikovia chcú vidieť a tak im to dali (okrem neskutočného finále napr. capt + kladivo alebo Star Lord + Thor). Resumé: prekvapivo pomalý a vážny (ale výborný) rozjazd, nudná prostredná časť s cestovaním v čase a finále, z ktorého som sa nespamätal ani po dvoch rokoch odkedy som to prvý raz videl v kine. (26.04.2019)

AVENGERS: ENDGAME jsou ten typ filmového díla, v jehož případě můžete po zbytek života říkat "byl jsem u toho". Mám takových zkušeností pár nastřádáno a beru je s rezervou, ale stejně jsem dneska cítil, že vidím něco mimořádného. Jak z hlediska dějin vyprávění, tak z hlediska dějin práce s kinematografickými fikčními světy a vlastně i na poli samotného vyprávění s velkým množstvím postav. A to mnohem víc než v případě minulého filmu, který byl pohříchu epizodičtější, nesoudržnější a odtažitější. Fascinující pro mě osobně je v ENDGAME nakládání se serialitou. Nejdříve jde o pokračování posledního filmu, pak avengerské série, pak všech paralelně rozvíjených makrosvětů a nakonec celého makroverza. Fascinující je rovněž šíře a organizovanost postupů, jimiž dosahuje navzdory této rozmanitosti značné jednoty: různé žánrové vzorce, různé formy vyprávění, různé modely práce s naším očekáváním a vůbec precizní rytmus celého toho tříhodinového (168 minut bez titulků) kolosu. Ale hlavně, ony tři hodiny mu dávají onu největší devizu: dokáže být při vší velkoleposti nejednou velmi intimní, zastavit se a nechat rozvíjet naopak zcela nevelkolepé okamžiky unikavé každodennosti či vztahů mezi postavami. To funguje i díky tomu, že oproti celé sérii spíše neobvykle klade zejména v první dvou třetinách často důraz spíše na nuancované herectví v delších záběrech než na rychlé střihové výměny, spíše na pohyby kamery a pohyby herců než na návodné nástřihy (což ale platí i pro některé klíčové akční scény). Zejména poslední záběr je pro mě v těchto souvislostech velmi působivý a pro celou povahu ENDGAME vlastně mnohem příznačnější než očekávatelné davové sekvence. Ale nebojte, ani nenaznačuju... a ano, uronil jsem slzu, ba několik. (25.04.2019)

Realizační možnosti hollywoodského blockbusteru na maximu, o tom není sporu. Řemeslně vycepovaná jízda, která nemá čas váhat, ani škobrtat. Ale emočně mě to minulo víc, než jsem si byl v první moment ochoten připustit. Očekávání Thanosova nekompromisního bodycountu mizí lusknutím prstu a tam, kde se jiným kutálely slzy, už jsem jenom nervózně poposedával. V té velkolepé ždímačce emocí jsem si tak užil vlastně jednu hodně nečekanou, a to když si dva dospělí chlapi po cestě k autu jen tak pokecají. Zbytek mě minul. O Kevinu Feigem se jednou bude vyučovat, všechna čest. (06.05.2019)

Skvělé finále doslova přetékající překvapením. Nenechte si od nikoho nic vyzradit, jděte na to a potom ani vy nic nevyzrazujte, protože to za to vážně stojí. Spolu s neustálým překvapováním mě ale Endgame nadchla tím, jak nejen pokračuje v příběhu Infinity War, ale zároveň dělá různé tečky, vykřičníky i otazniky za příběhy, které jí předcházely, nějakým způsobem využívá snad každou postavu (dokonce i z jednoho seriálu), která za to kdy stála, a například jeden vtípek z Age of Ultron vypointuje neskutečně epickou scénou tak parádně... Že se to prostě musí vidět. (25.04.2019)

Vynechala jsem posledních patnáct Marvelovek, abych do kina zašla na uzavření ságy, u které jsem netušila, jak vlastně začala. Čekala jsem mnohé, ne však to, že se u velkolepého finále budu v kině tři hodiny nudit víc než u artového filmu z východní Evropy. Je to asi můj problém, ale spojení humoru a lehkovážnosti na jedné straně a postapokalyptických scenérií, které ve vás mají navodit dojem, že lidstvo bojuje o přežití, na straně druhé na mě nefunguje. Marvel se pokouší o barevný, odlehčený akčňák, který se bude líbit středoškolákům, i o vážnou, charakterovou ságu ve stylu Nolana a nakonec jim nevychází ani jedno. (21.09.2019)