Avengers: Endgame

Realizační možnosti hollywoodského blockbusteru na maximu, o tom není sporu. Řemeslně vycepovaná jízda, která nemá čas váhat, ani škobrtat. Ale emočně mě to minulo víc, než jsem si byl v první moment ochoten připustit. Očekávání Thanosova nekompromisního bodycountu mizí lusknutím prstu a tam, kde se jiným kutálely slzy, už jsem jenom nervózně poposedával. V té velkolepé ždímačce emocí jsem si tak užil vlastně jednu hodně nečekanou, a to když si dva dospělí chlapi po cestě k autu jen tak pokecají. Zbytek mě minul. O Kevinu Feigem se jednou bude vyučovat, všechna čest. (06.05.2019)

Na jednu stranu jsem rád, že Russoovci porušili sequelová pravidla „narvěte tam toho víc než minule“ a vydali se jinou cestou. Ale pravda je taková, že tahle cesta jde naproti spíš comicsovým fanouškům než lidem, co netuší, jak se ve skutečnosti jmenuje Ant-Man… ti ovšem do kina stejně nepůjdou, tak co? Endgame dovede hned v prvních deseti minutách několikrát šokovat, aby se pak vyvíjela směrem, který trailery prakticky ani nenaznačily. Režisérské duo to celé tentokrát pojalo v o dost komornějším módu, hodně spoléhá na fan servis a evidentně chce dát každému ze superhrdinských veteránů dostatek prostoru. Humor neabsentuje ani tentokrát, ale je fajn, že jsou se hrdinové pořád vědomi, že to minule podělali a každý se s tím musí vyrovnat po svém. Tenhle komornější mód Avengers sluší a dějí se tu díky němu věci, v jaké nejspíš nedoufali ani ti nejoptimističtější fanoušci. Paradoxně je však i tím největším problémem, protože opravdu velkolepé to začne být až ke konci. V samotné velkoleposti Endgame Infinity War nejspíš trumfne, ale přesto jsem měl pocit, že to celé mohlo přijít o trošku dřív. Minule mě to bavilo o malinko víc, nedovedu si ovšem představit, že bych si za pár let pustil Infinity War a řekl si, že na Endgame kašlu. Dohromady to funguje prakticky dokonale. A jako loučení s jednou filmovou érou i víc než důstojně. (28.04.2019)

Endgame si zaslouží, když ne přímo obdiv, tak alespoň upřímné uznání za to, že se tvůrcům podařilo navázat na celé dosavadní marvelovské universum čítající přes dvacet filmů tak, že rozvíjí motivy snad z každého jednoho dílčího snímku a přitom jakž takž drží pohromadě. A také za to, že přestože byl dopředu jasný výsledek (tedy že finále Infinity War se zvrátí), cesta k němu dokázala nejednou překvapit. Zdejší hrátky s cestováním čase jsou vážně celkem originálně pojaté. Na druhou stranu, snaha ukázat alespoň na chvíli fakt snad každou postavu, co se v desetileté historii filmového Marvelu objevila na plátně, v mých očích filmu ve výsledku škodí. Pro mě je to prostě příliš přeplácené (a to jak co do počtu postav, tak i motivů, stylů a nálad), nedokázal jsem se na film pořádě soustředit a vžít se do něj. A pokračuje i stálý problém Avengers filmů, tedy absence vlastního ksichtu (což naopak neplatí u Marvel sólovek). Je to pro mě zkrátka esteticky nezajímavé. Mám to tak na 7/10, k nižšímu hodnocení se nakonec přikláním za to, co udělali s Thorem. To už nebyl humor, to bylo čisté trapno. (26.04.2019)

Tři hodiny přepalu, z nějž by fůry momentů mohly posloužit jako vrcholy samostatných filmů. Tady ne - jsme ve finále a celý kolosální univerzum finišuje, takže... VŠECHNO, VŠICHNI A VŠUDE!!!! A... docela jim to funguje. Hlavně proto, že tvůrci prokázali neuvěřitelnej cit pro látku a napěchovali tenhle tříhodinovej maraton množstvím odkazů, citací, vtipných recyklaček a drobných vyvrcholení. Pro mě osobně vůbec netvoří emocionální vrchol libovolný scény něčího skonu - ty mi naopak přišly jako jediný opravdu předvídatelný a bezmála laciný ("souboj" Widow a Hawkeye - to fakt z někoho vydolovalo slzičku?) - nýbrž právě skvělá návaznost a citlivost, s jakou se celý univerzum završuje filmařsky i dějově. On někdo moc dobře věděl, proč je poslední scéna/záběr filmu ten, jakej je, protože právě ten brnká na city zdaleka nejvíc a vkusně celej oblouk uzavírá. Jinak je tu lecos, co se dá čekat, tedy kromě prostoru (tentokrát se objeví opravdu VŠICHNI a znamená to, že leckterá z hlavních postav je na plátně třeba jen pár sekund). Opět se dočkáme něčího megaepickýho nástupu na scénu, opět se dočkáme sitcomovýho humoru a opět se dočkáme několika zvratů i nečekaných charakterových proměn (Thor Lebowski se přetransformoval v sebelítostivýho člena skupiny Amon Amarth a je to přesně tak vtipný i trapný, jak jen můžete čekat). Závěrečná řež dobrá, Avengeráckej soundtrack skvěle vygradovanej a Thanosovo tvář nejednou skvěle reflektuje, jak moc EPIC to všechno je. Takže ve finále je tohle finále dobrý. Některý sólovky mam ale upřímně pořád o dost radši, ať už pro jejich nezávaznou párty divokost (Ragnarok), nebo důraznou fyzičnost a konfliktnost (akce a odvaha rozštěpit tým v třetím Capovi). P.S. Návrat do kin (s reklamním trikem v podobě nových scén) byl silně nedůstojnej.... spíše až trapnej. (08.05.2019)