Avengers: Endgame

V Marvelu poprvé natočili solidní komiksové drama s existencionálním přesahem namísto ploché digi taškařice o zničení světa a všichni jsou z toho hned úplně v rauši. V pohodě koukatelné, charakterně vypiplané, s příjemně sentimentálním finále. Katarze postavy Captaina Ameriky převyšuje ostatní, těžko říct zda záměrně, či nikoliv. Cestování časem se všemi paradoxy - rovná se otravná kupa nicneříkajících keců, jako obvykle. (12.05.2019)

Jo, to jsou paradoxy, na poslední Avengers jsem se dost těšil, v průběhu sledování zbylých filmů jsem se totiž stal docela fanouškem Marvelu a není to úplně jen moje zásluha - díky, Petře. ;-) Mám v podstatě jen jednu výtku - je škoda, že tenhle příběh cca třetinu filmu využívá ostatní příběhy Marvelu, aby zasadil poslední (citovou) ránu nám divákům a (krvavou) ránu hlavnímu záporákovi. Ke cti budiž tvůrcům přičteno, že staré příběhy se tím velmi oživují, přetvářejí a naši hrdinové taktéž stihnou věci, které by se jim jinak nepodařily. Jinak musím opravdu ocenit promyšlenost celkového univerza, ne všechno velké produkční společnosti (fuck Disney!) znásilní kvůli prachům. Tenhle blockbuster šlape jak žádnej, od od M:I V jsem si takhle dokonale nelebedil u obrázků, akce, hudbě i dojáku a vyloženě si užíval každý záběr filmu. A ocenil jsem také určitou realističnost, horší osud některých postav. Ale to, jak moc se mi líbí Návrat do budoucnosti, se vám, přátelé, nahlodat nepodařilo! :-) 90%. (10.10.2019)

Kdybych se na to měl dívat jako na samostatný film, pak bych měl výhrady k určité rozvleklosti první (dramatické) třetiny, nedej bože bych mohl zabřednout do časových paradoxů druhé třetiny, nedej bože bych se mohl pohoršovat nad sentimentem třetiny závěrečné. Jenže Avengers jsou kategorie sama pro sebe a vytýkat jim, že nejsou koherentní, nedává příliš smysl. Spojují totiž tolik postav, poloh a dílčích motivů, že jiné řešení než podobně koncipovaná 182 minut trvající katarze mě nenapadá. A pokud začneme Endgame vnímat jako season finále, dává najednou všechno dokonalý smysl. Fokus na klíčové postavy s cílem dát jejich existenci rozhřešení, způsob, jakým jsou do děje vtipně dávkovány prvky nostalgie (Endgame je takový matrix vzpomínek na předchozí filmy) i epický klimax, který má emocionální grády padajícího meteoritu. Za vším je cítit plán, který tak chybí DC. Jednotlivé dílky zapadají do skládačky a jestli chcete jeden příklad, vezměte si Thora. Od Marvelu nečekám převratné myšlenky, formální stimuly nebo psychologickou hloubku. Čekám uspokojení. A jestli se něco po Endgame dostaví, je to pocit příjemné sytosti. Možná to není generační událost ráže Star Wars, ale pořád je to více než důstojné završení hodin zábavy a roků poctivé práce. Jestli nám Nolanův Batman ukázal, že superhrdina musí být člověkem do té míry, že přestává být -super-, Avengers trvají na tom, že lze být obojím zároveň. Je to možná naivní, ale povznášející. (24.04.2019)

V rámci férovosti jsem dal filmu měsíc, abych ho v klidu přežvýkal, natrávil, strávil a opět vypustil ven v podobě sofistikovaného komentáře. Tedy - vím z toho už úplné hovno. Pocity nemám ani pozitivní, ani negativní, vzpomínám si jen, že tam uhynul kdosi, kdo mi dosti sral, což je vždycky plusko. Záporně bych, pokud si správně vybavuji, hodnotil především délku celé té slátaniny. Ta délka byla dlouhá. Dlouuuuuhá! Dlouuuuuuuuháááááá délka. Dlouhááááááááááááááá! Jo, a zase tam pobíhaly celé tlupy afrických humanistů, vybavených hromovými holemi, oštěpy a tituly z fyziky či nukleární radiochemie. Prostě sci-fi, jak má být. (20.03.2020)