Božská Florence

Svět Florence stál na křehkých základech a já jsem fascinovaná tím, jak to Meryl zvládla. Herecky, pěvecky, výrazově, lidsky. Jo, zní to jako ohromné klišé, ale Meryl je v tomhle snímku hvězdná. A poslední minuty od momentu, kdy vkročí na pódium... to je prostě něco. Dokonce ani ten týpek z TBBT mi tu tolik nevadil a Hugh je taky výborný. (21.09.2016)

Nejnudnější - a nejzbytečnější - film pod sluncem - nechápu, proč musí jít krátce za sebou do kin už druhý film o nějaké příšerné ženské, co neuměla zpívat, na které nevidím absolutně nic zajímavého. Soudě dle reakcí publika měly být asi všechny zpívací scény Meryl Streep vtipné, ale osobně jsem ten příšerný NEZPĚV pouze protrpěl a chytal se za hlavu. Nevím, i když si odmyslím svoji averzi k životopisným filmům jako takovým - nudnější žánr aby pohledal - pořád mi tu zůstává jen beznadějně konvenční snímek, který je podle mě možné s klidem ignorovat. Pokud tedy člověk není vyloženě fanda Streep či Granta a nevadí mu pohled na dva herce, kteří už mají to nejlepší dávno za sebou - pro člověka, který má ještě v paměti jejich nejlepší role před x lety, je dost skličující vidět všechny ty vrásky, které oba stihli nabrat. Navíc na MS už začínám být mírně alergický, ona jde z role do role a není rok, aby neměla v kinech minimálně dva filmy - kdo je na ni ještě zvědavý, já ne, naposledy mě bavila snad někdy ve filmu Kramerová versus Kramer, ale to jí bylo o 37 let míň. Film mi přišel nejzajímavější v popisu zvláštního vztahu, který spolu Florence a Bayfield měli - zvláště ty zmínky o její nemoci a jeho nevěře jsou jedinými světlými místy, kdy je ten film nějak zajímavý a probouzí zájem o jeho postavy - ale jinak mi byly dokonale lhostejné, nenašel jsem si k nim sympatie, a celý námět filmu hodnotím jako filmařsky zcela neplodný - je to jen další variace storky o handicapovaném jedinci, který si splnil svůj (americký) sen - mainstreamový divácký vkus takové snímky odjakživa zbožňuje (reakce publika na novinářské projekci byly skutečně velice kladné), ale osobně od dobrého filmu přece jen čekám něco víc. Za mě otrávené 3 hvězdy a velká nechuť vidět ještě někdy něco s MS nebo od Stephena Frearse. (26.08.2016)

Život je tak bohatý a tvárný, že si každý může vybrat v jakém světě chce žít. Florence si vybrala svět hudby, ve kterém je úspěšnou operní pěvkyní a nezastaví ji ani to, že vůbec neumí zpívat. Stačí mít víru, odhodlání a kolem sebe přátele, kteří pro ni udělají cokoli, a může to dotáhnout až do Carnegie Hall. Bezchybná Streepová, která si obětavě ničí hlasivky falešným zpěvem, stárnoucí Grant, který ždímá poslední zbytky svého britského šarmu, a mezi nimi kouzelně užaslý Simon Helberg který neví jestli se má smát, zděšeně prchat nebo obdivovat sílu své zaměstnavatelky. Komedie, jejíž absurdní příběh je o to neuvěřitelnější, že je natočen podle skutečného příběhu skutečné Florence, je sice nečekaně hořká a svým smutná, přitom však milá, laskavá a plná naděje. (03.03.2019)

Mám tetu. Rada spieva. S Florence by si mohla, čo sa týka hudobného hluchu, podať ruku. Akurát nemá dosť peňazí, aby si zaplatila vydanie platne a vypredala Lucernu. Florence má dedičstvo. Má aj oddaného muža, ktorý pre ňu urobí prvé-posledné. Pretože si za jej peniaze obstará i trvalý pobyt pre milenku. Okrem toho sponzoruje hudobníkov, ktorí mali vždy hlboko do vrecka. Možno im je kadečo smiešne, no za vhodný honorár bez problémov zahrajú divadlo. Manžel aj zariaďuje žene koncerty. Každý sa na nich nadchýna nad, v skutočnosti príšerným škriekaním božskej speváčky - jeho manželky. Len aby niekto nevyriekol nevhodnú poznámku. Ktorou by v skutočnosti odkryl trpké poznanie o muzikálnom dreve v tele ženy. Niečo je vždy za niečo. Bezproblémové nažívanie s frajerkou za sústavné vytváranie falošného pozlátka pre tú, ktorá takýto spôsob života svojimi peniazmi umožňuje. A predlžuje si ním aj prežívanie pri súčasnom nakazení nebezpečnou chorobou. Za peniaze si človek skutočne môže dovoliť takmer čokoľvek. Aj v umení. Poznámka: Stačí si pozrieť stovky hodín koncertov prudko netalentovaných muzikantov/spevákov a speváčiek v najsledovanejších časoch obľúbených televíznych kanálov. (28.02.2021)

"Můžou říkat, že jsem neuměla zpívat, ale nemůžou říct, že jsem nezpívala." Bohatí lidé mohou být zkrátka čímkoli. Jejich peníze, a spolehlivý manažér typu Claira Bayfielda, jim vždy seženou oddané publikum, takže Bill Gates by klidně mohl nejlepším světovým boxerem, leteckým akrobatem či hráčem na fagot. Stačilo by chtít. A Florence chtěla. Mě tedy přitom bavil nejen obětavý korupčník pan Bayfield, ale i zmatený pianista McMoon a zejména brilantní dirigent Edwards, který si odměnu svým mistrovským řiťolezectvím určitě zasloužil. Nicméně zábavnost kvílení Florence měla své meze a dle názoru mých nedoslýchavých uší je překročila poměrně bezohledně. (06.06.2017)