Nelly a pan Arnaud

"Trápiš sa? *Hrozne! *Konečne ťa to postihlo...*Som asi trošku oneskorený." Veľmi trefná konverzácia vystihujúca mnohé v tomto filme, čo zostáva nevypovedané. Film som si pôvodne vybrala kvôli jeho sympatickému názvu. Hlavná hrdinka sa totiž volá rovnako ako moja dcéra. Vôbec však túto voľbu neľutujem. Tento typ filmov mám rada. Príbeh starého pána a jeho mladej "zapisovateľky" Nelly je kľudný a pomalý napriek tomu je plný života a emócii. Jednoducho správna voľba. Videné v rámci Season Challenge Tour. (08.09.2015)

V krátké době je to už druhý snímek od Claude Sauteta, který jsem měl možnost vidět, a mám pocit, že ode mě pan Sautet dostane přezdívku Uspávač hadů. Připadám si jako někdo, kdo jde na návštěvu, klepe a vůbec mu neotevřou. Ten film se mnou nekomunikoval a nijak jsem do něj vůbec nebyl schopný proniknout. Můžu mluvit o půvabech Emmanuelle Béart, o zralém herectví Michela Serraulta, ale o filmu vlastně nemám co sdělit. Byl mi naprosto ukradený, stejně jako jeho postavy, jejich dialogy a veškeré dění na obrazovce. Po pár desítkách minut jsem začal z nudy pročítat staré noviny pohozené na stole a zoufale hledal, co by mě vytrhlo z letargie. Ten film není žádný brak, není mizerně natočený, je pro mě jen zoufale nezajímavý. Celkový dojem: 25 %. (21.08.2014)

Veškerá síla tohoto filmu tkví ve dvojce Serrault a Béart. Ten jejich vztah neměl obdoby a celé se to točilo ohledně toho, jak šarmantně se oba k sobě chovají. Od toho se odvíjí i veškeré pozitivní nálady a pocity, který tento film přináší. Hra očima je tady dost zřejmá. Poctivá Francie, u mě ale s problémem, že jsem se nedokázal přenést přes tu filmově až moc poklidnou atmosféru. (13.04.2014)

V jednoduchosti je krása a tento film je krásný hned ve dvojím provedení. Když má tvůrce cit pro film, dokáže i z jednoduchého, místy banálního příběhu vykouzlit oslňující podívanou stojící výhradně na silném herectví a funkčních dialozích (viděno v českém dabingu). Poutavost některých scén byla neodolatelná, např. když sledujete rozhovor Arnauda s Nelly. V hlavním záběru je on a ji divák může sledovat v odlesku zrcadel, krásná hra pohledů a očí. Ovšem hlavní jednoduchou krásou tohoto snímku je Nelly v podání neuvěřitelné Emmanuelle Béartové, naprosto neodolatelná ženskost v každém detailu. Velká část francouzských hereček jsou nádherné ženy, ale Emmanuelle, ač hrála "šedou myšku" zcela obyčejnou ženu, je svou jemnou ženskostí někde úplně jinde, pro mě určitě. "Každý touží po lásce, ale když ji potká, zalekne se. Najednou se jí bojí". Film to není pro každého, jen se zde mluví a všecho tak poklidně plyne. Nikde nic nebouchá, nikdo nesouloží, krev nestříká a nikdo vulgárně nenadává. Kdo tyhle věci ve filmech nepotřebuje, určitě si tento příjemný kousek užije. Na plný počet to asi není, ale jako poděkování, že jsem díky němu objevil Béartovou (a patrně i Sauteta) jdu do plných. (17.04.2014)

Můj pátý Sautetův snímek a tentokrát s pěti hvězdičkami váhat nebudu. Zatím jsem si říkal, že tomu stále malinko chybí, ale v tom to právě bylo! Sautet je geniální svojí obyčejností - ovšem tou nejkrásnější možnou. Tato "komedie nejistoty", jak jí sám Sautet nazval, je ale skutečnou perlou. Setkání kultivovaného, starého, dobře situovaného staršího pána (Michel Serrault) s mladou ženou (Emmanuelle Béart), pokořovanou lhostejností svého muže i finančními starostmi. Ona mu přepisuje na počítači jeho rukopis a při tom se vytvoří neskutečná blízkost - trochu rozmarná hra, spřízněnost duší. Vrcholem je scéna, kdy si Arnaud prohlíží spící Nelly. Nic se nestane, ale je v tom úplně všechno!! Žádná láska - neříkám, že se mi nelíbí nejrůznější filmová zpodobnění lásky - sám Sautet je v tomto oboru mistr nad mistry. Ale tady je to něco víc - absolutní DŮVĚRA, ta nejkrásnější, nejčistší důvěra, která i mně vhání slzy do očí. Důvěra, která je ovšem tak hluboká, že vlastně nemůže mezi lidmi fungovat a musí vztah ukončit. Sautet jako nejlidštější režisér a Emmanuelle Béart jako ta nejhlubší a nejsilnější (o jejím něžném půvabu a kultivovanosti není pochyb) žena současného filmu. (28.07.2005)