Agatha Christie: Slečna Marpleová

Celý svůj seriálový život jsem čekala, až ji najdou. Dokonalou slečnu Marplovou. Takovou, jakou jsem si ji představovala od první knížky kdysi v dobách, kdy jsem ještě byla byla malá a roztomilá. Dočkala jsem se až teď, kdy jsem již ohořelá pažba, nicméně to čekání za to stálo. Geraldine McEwan je první a jedinou rovnocennou parťačkou Davida Sucheta. (02.07.2015)

Milý a příjemný oddechový seriál ze staré dobré Anglie, který potěší i při opakovaném zhlédnutí. Uvažovala jsem, která z představitelek hlavní role se mi líbila více, ale řekla bych, že je to nerozhodně, alespoň pro mne. Každá je prostě trochu jiná a každá má něco do sebe. Některé díly jsou samozřejmě slabší než jiné, ale celkově nemohu říci, že by mne některý vyloženě zklamal, a při porovnání s jinými verzemi (minisérie "Plavý kůň" nebo minisérie "Proč nepožádali Evanse") mi ztvárnění v tomto seriálu vždy připadá lepší. (30.08.2022)

No konečně se to tady objevilo, paráda:). Tahle série případů (nejen - což v posledních sériích platí stále víc) slečny Marplové, není sice tak dokonalá jako Poirot, ale to nejsou ani marplovské předlohy, takže je vlastně vše v pořádku:). Skvělé zápletky, hraní si s atmosférou, vynikající hudba a samozřejmě dokonalý anglický venkov, co víc si přát? Navíc tady máme dvě skvělé představitelky hlavní pátračky, Geraldine McEwan (lepší výkon) a Juliu McKenzie (lepší epizody). Z těhto detektivek příjemná atmosféra jen sálá, jen by to na ČT mohli opakovat častěji. Taky je škoda, že už stopli, případů (slečny Marplové) ještě pár zbylo. Za mě 90%. (15.02.2015)

Chudák Agatha. Napleskali marmeládu (nejlépe lesbickou), kam jen to šlo, a mnohde i tam, kde jsem si myslela, že to nešlo. Geraldine McEwan daleko líp odpovídá mé představě titulní postavy. Škoda, že to nedotáhla do konce, protože Julia McKenzie mi děsně leze na nervy. Nemá tu inteligentní jiskru v očích, je prostě jenom vlezlá. Jednotlivé díly hodnotím v rozmezí jedna až tři hvězdičky, nic tam bohužel nedosahuje Poirotových kvalit. (25.11.2022)

Jednou, když jsem seběhnul ze schodů do obýváku, tak jsem se rozzářeně podíval na televizi a radostně zavýskal "Jéé, Erkyl!" V tu se na mě otočila máma sedící v obýváku, a i pro ni s mírným zklamáním povídá "Nene, to je slečna Marplová." Zklamání dolehlo i na mě, když jsem 10 minut seděl a mlčky přemýšlel, jak se do toho mám vžít. Nemohu popřít tu podobnost s Herculem ve stylu vyšetřování, noblesy, a závěrečném monologu, ale s tou ženskou v čele to prostě nebylo ono. Asi byl ten chlápek s knírkem pro mě jako extravagantní cool droga, kterou vystřídala nějaká nevkusná ironicky usměvavá rašple. Proč mít průměr, když si můžete dovolit víc? Však si zkuste porovnat pravou americkou a umělou českou trávu. (08.09.2016)