Tiché dni v Clichy

Adorácia hriechu, chlípnosti, dekadencie a nemravnosti ako tých "najľudskejších" a "najhumánnejších" vlastností. Asi som neľudský antihumanista, ale fašistická hrozba prezentovaná pouličnými nepokojmi v závere filmu na mňa zapôsobila ako "závan čerstvého vetra do zatuchnutého bordelu smrdiaceho alkoholom, zvratkami, potom, parfémom a spermatom". Napriek tomu.......film má kúzlo, šarm a úprimne povedané, očaril ma (rovnako aj 15 ročná Collette:) Darmo, hriech bol vždy lákavý a zvodný:)) (02.12.2006)

Upraveno v září 2020. Film Tiché dny v Clichy je povedeným zhmotněním intimní podstaty novely osobitého amerického spisovatele Henry Millera. Pařížská dekadence třicátých let dvacátého století: nepřeberná líheň světových umělců i slávy kulturního dědictví, útočiště jizev vnitřních světů, posedlostí i zvráceností, úkryt úzkostí a životních zkušeností. V touze po životě vládne Éros, je sebeobranným pudem, revoltou proti puritánství i útěkem před pokrytectvím a skrytým násilím duše. Claude Chabrol tvaruje estetické výjevy i intimní pocity zloby, rozpolcenosti a uspokojení společně se zářivě tlukoucí bouří smyslného soustrojí pohybu masy do obrazců poezie. Rozkoš, úzkost, radikalizace společenského soužití. Dekadence je životodárným elixírem, bezpečnou skrýší před zuřivým nepřátelstvím okolního světa, ale i putováním vlastní rozpolceností vnitřního světa při jeho zkoumání a pátrání po smyslu života. Marcel Proust otevřeně zobrazoval vztahy, Henry Miller bez předsudků popisoval smyslnost prožitků, Claude Chabrol zachytil nálady i podstatu. Hlavním průvodcem té spisovatelovy katarze je Joey (zajímavý Andrew McCarthy), odraz Henryho Millera. Hledání života, uspokojování, poznávání i umělecké sebereflexe jako odbojný postoj ke konvenčně zavedenému životu. Průvodcovým průvodcem v nepřeberných možnostech pařížské rozkoše je Carl (pozoruhodný Nigel Havers), odraz rakousko-britského spisovatele Alfreda Perlèse a též zkušený fotograf pornografického podnikání. Život je tu koketní výzvou smyslnosti. Hlavní ženskou postavou je Colette Ducarouge (zajímavá Stéphanie Tchou-Cotta), osudové děvčátko nerozlučných přátel pařížských neřestí. Kontroverze sílí v dráždění pokrytectví. Výraznější postavou je zde Nys (zajímavá Barbara De Rossi), smyslná animírka a Joeyova múza osamělosti v niterné touze důstojného útěku před zuřivosti velkoměsta. A k výraznějším patří také Edith (pozoruhodná Anna Galiena), svérázná animírka v poetickém vytržení i v zuřivém bránění finančního vyrovnání. Z dalších rolí: animírka a Carlova věrná múza Yvonne (Eva Grimaldi), šarmantní velitelka sboru animírek Adrienne (Stéphane Audran), mecenáš, ale i oběť neřesti Ernest Regentag (Mario Adorf), jeho podobně poznamenaná manželka Ania Regentag (Isolde Barth), Colettin důvěřivý a morálně zásadový otec (Jacques Brunet), Colettina rozvernější matinka (Beatrice Kruger), či organizátor výbuchu barev a chutí dekadence pařížských noci Sebastian (Wolfgang Reichmann). Tiché dny v Clichy jsou stylovým filmovým vyjevením nálady knihy. Novela dostává jiný rozměr i jiné barvy, ale zachovává podstatu ducha i krajin vnitřních světů. Pozoruhodné filmové dílko. (25.12.2009)

O ději se v případě Tichých dnů v Clichy prakticky nedá hovořit, příběh, neřku-li silný, absentuje, nicméně Chabrolův snímek je silný zobrazením atmosféry dekadentního prostředí pařížských bordelů a šantánů 30. let, místní bohémy a radovánek společenské smetánky. Erotické filmy většinou za moc nestojí, ať už z hlediska režie nebo hereckého obsazení, v tomto případě můžeme sledovat přední evropské herečky v obnažených scénách s erotickým obsahem. Celkový dojem: 70 %. (17.06.2008)

Těžko hodnotit filmovou adaptaci nejoblíbenějšího spisovatele a génia Henryho Millera. Ačkoli se nejedná o žádný filmový skvost, vzhledem k atmosféře za jaké jsem film zhlédnul, musím dát čtyři hvězdičky. A myslím si, že kdyby všichni lidi naložili se zhlédnutím tohoto snímku stejně, také by dali čtyři hvězdičky :-) (26.05.2009)

Určitě jeden z nejlepších filmů natočených na motivy díla skandálního Henryho Millera. Starý spisovatel vzpomíná na 30. léta, kdy jako mladík přijel z Ameriky do Paříže, aby zde načerpal inspiraci pro své knihy. Spolu s přítelem Carlem, s nímž se seznámí na pohřbu slavné prostitutky Manouche, vede bezstarostný bohémský život plný žen, alkoholu a debat o umění. Avšak na dveře už klepou dějinné události, které mají navždy změnit starý svět... Film je o něco méně syrový a ne tak experimentální jako Millerovy knihy, přesto musí uspokojit každého, koho zaujal román "Obratník raka" nebo novela, jejíž název nese i Chabrolův snímek. (04.02.2006)