Deset malých černoušků

"Znáte ten vtip o dvou Angličanech, kteří spolu ztroskotají na ostrově a do smrti spolu nepromluví, protože je nikdo vzájemně nepředstavil?" Na hrad v rakouských Alpách se sjede deset vzájemně si neznámých lidí. Hostitel U.N.Owen (alias "unkown" - neznámý) je jmenovitě přivítá z magnetofonové nahrávky a prozradí, že všichni mají na rukou krev. Každý někdy v minulosti zavinil smrt nevinného člověka a každého zde stihne trest. Přejeme hezký pobyt. :-) Není sporu o tom, že Agatha Christie to dobře vymyslela, přesto je to zcela konvenční film. Z průměru ho vyzdvihují dvě věci: 1.) Řemeslná neobratnost. Ano, je to paradox, ale to, co by většině filmů škodilo (špatné kompozice obrazu, vrtkavé svícení, zvuk místy jako ze studny atd.), je pro Černoušky pravým požehnáním. Přispívá to k žádoucí strašidelné atmosféře a ke zdání životnosti toho Agathina úhledného schématu. 2.) Zatímco pozdější filmové detektivky zhusta sázely na hvězdné obsazení, Deset malých černoušků hraje deset lokálních hvězd nižší svítivosti (srdce roduvěrného anglofila potěší zejména Stanley Holloway a Wilfrid Hyde-White), které jsme zvyklí vídat výhradně ve vedlejších rolích. Pokud neznáte předlohu, nemůžete si díky tomu předem "vypočítat", v jakém pořadí budou vraždeni. 70% (05.12.2009)

Nebýt vtíravého big bandového hudebního podkresu, který celou zápletku nemístně zlehčuje a narušuje tak jakýkoliv pokus o budování temnější (neřkuli hrůznější) atmosféry, výsledný dojem z filmu by byl podstatně lepší. I v jiných ohledech ovšem tato verze "Deseti malých černoušků" zůstává skvělé předloze lecos dlužna. (07.10.2012)

Deset šachových figurek s temnou minulostí uprostřed bělostné pustiny. Sledování notoricky známé partie může být trochu únavné, proto jsem některé překvapivé tahy vcelku ocenila. Některé ne. Párkrát si sice tvůrci dali šach, občas to vypadalo na mat, nakonec z toho ale byl neočekávaný pat. Nejzajímavější pro mě bylo obsazení Maria Adorfa do role komorníka. (02.02.2021)

Viděl jsem spoustu parafrází na slavnou knížku Agathy Christie, ale konečně jsem viděl nějaké opravdové zpracování. A byla to paráda. Agatha Christie napsala vlastně první vyvražďovačku a na rok vzniku je to skvělé. Černobílá kamera na starém sídle dotváří skoro hororovou atmosféru, mordy nejsou sice vidět, ale jsou dobře vymyšlené tak že to ani nevadí. A desítka lidí pozvaných čelit trestu za smrti, které způsobili pomalu ubývá a mezi přeživšími roste nedůvěra, podezřívavost a paranoia. Nemá to prakticky hluché místo, tedy až na ten "hollywoodský" konec který určitě Agatha nenapsala. A líbilo se mi i herecké obsazení posbírané z vedlejších rolí mayovek, My Fair Lady, jedné bondovky a jednoho zpěváka. Nemám výtky, proto 5* a krimi/thriler roku 1965. (12.09.2021)

Předloha Agathy Christie patří mezi mé vůbec nejoblíbenější knihy hlavně díky svému všudypřítomnému napětí a nedýchatelné atmosféře. U této adaptace jsem měl zprvu pochybnosti, zda neuškodí přesunutí se z osamoceného ostrova na rozbouřeném moři do alpského sídla, ale oddechl jsem si, když jsem zjistil, že mé obavy byly liché. Výše zmíněnou atmosféru to má, napětí také, takže spokojenost. Teď by mě ještě zajímalo, jak se vyvedla sovětská adaptace z 80.let. (07.08.2009)