Hostinec „U kamenného stolu“

Já upřímně miluju český jazyk.... A upřímně obdivuju každého, kdo s ním dokáže zacházet originálním způsobem... To přesně Karel Poláček dokázal a jde ke cti filmařů, že ten úžasný jazyk dokázali bez jakéhokoliv momentu trapnosti či nepatřičnosti převést do filmové adaptace.... Takhle nějak se mělo zacházet s Proč bychom se netopili a mohl z toho vzniknout jeden z nejlepších českých seriálů všech dob.... (15.01.2010)

Na koho s tím jdeš? NO na ryby! Jedna smutná věc (zběhnutí hostinské), jeden hodně nepravděpodobný motiv bratrského rozkmotření (pánové si kazí gramatiku - úžasný opis situace, kdy spolu nemluví a dialog je tak vedený v obecné rovině) v komedii, která mě za srdce nezvala. Od Poláčka bych čekal více vtipu. Jedině Beneš a Hrůša za něco stáli, a samozřejmě figurky jako Neumann, Trégl, Černý. Většinou ale nuda, plácání obstarožních frází. Film by se dal natočit už v té době moderněji, námět je skvělý. (01.01.2017)

Jednoduchá zápletka v pohodové romantické letní komedii s dobrým obsazením, to je ve zkratce film Hostinec "U kamenného stolu". K těm úplně nejlepším a k mým oblíbeným sice nepatří, ale pobavit dokázal. Rudolf Hrušínský i Svatopluk Beneš předvedli už poměrně mladí, že umí a celý film dokázali utáhnout. S holkama to bylo slabší, ale ty byly přiznaně jen pro okrasu. Ač film má rok výroby 1948, ještě se svou bezstarostnou atmosférou zapomněl v meziválečných letech, což je jen dobře… lepší tři hvězdy. (23.02.2023)

Jako okno do jinýho světa. Je zajímavý, jak se za 3/4 století změnilo chování lidí. Z celýho snímku vystupuje i přes všchny útrapy postav ta pohodová neuspěchaná atmosféra první republiky a grády tomhuhle filmu dodávají taky rozhovory synovců, který spolu "nemluví" - takovouhle moc má snad jen čeština :) (07.01.2011)

Miluju tu mluvu, která je ve filmu použitá. Poslouchat to je úplná lahoda pro uši, u toho se prostě nejde nesmát. Poznala jsem pár míst, která jsou součástí Prokopského údolí, které se nám táhne pod barákem. Jde třeba o scénu, kdy jsou bratři na procházce se slečnami a malý kluci tam hrají kuličky. Filmaři to vlastně z barrandovských studií neměli daleko. Spíše by mě zajímalo kudy se tam dostali, protože místo barrandosvkého sídliště byly lesy, pole a taky udajně rybníček. Takže vlastně mohli jet přes Hlubočepy a kochat se divokou zdejší krajinou. (29.11.2010)