Hostinec „U kamenného stolu“

Další z filmů-mezníků uzavírá nejlepší českou dobu XX. století - první Československou republiku. Stává se tak způsobem, který zřetelně překonává i tak pozoruhodnou literární předlohu nacistické oběti - spisovatele, novináře a přítele bratří Čapků Karla Poláčka. Skvěle, do posledního dosažitelného detailu postižena je atmosféra někdejších výletních-lázeňských hostinců i maloměst tak příznačných pro vnitřní klima prvorepublikové společnosti a tak důležitá pro děj i vyznění díla. Humorný motiv, daný vzájemně se propojujícím čtvercem čtyř mladých lidí, odkazuje i na ostatní Poláčkovu tvorbu (EDUDANT A FRANCIMOR, BYLO NÁS PĚT), ale také na nejlepší část tehdejší české filmové tvorby. Rudolf Hrušínský i Svatopluk Beneš tu hrají jedny ze svých vůbec nejlepších filmových rolí. Formálně starým tvaroslovím (nejvíce je patrno ve scénách s Jiřím Plachým, v scénách se svatebními hosty nebo v neuzavřeném chlapeckém kuličkovém duelu obou bratří a následném happy endu) prosvítá současně film nové doby. To k lepšímu poznamenává i výkony starších herců (Neumann, Šejbalová, Rašilov, Plachý). Za zmínku stojí i výkon Václava Špidly v nezapomenutelné úloze samozvaného maloměstského dandyho Gastona. I po letech film pohladí na duši. (20.10.2007)

Jeden z mých nejoblíbenějších "propamětnických" filmů. Snímek se s vynikající předlohou Karla Poláčka vypořádal velmi dobře, nepostrádá vtip, šmrnc a dobře vybrané představitele hlavních rolí. Tak to prostě je, když do jednoho lázeňského městečka přijedou už léta rozhádaní bratři, kteří se mají ujmout vedení hostince po svém truchlícím strýci, kterému utekla žena. K tomu si připočtěme dvě mladé dámy, kterým se dvoří nejen bratři, ale i "světáci" Gaston a Percy, a spoustu dalších milých postav, na něž jak Karel Poláček tak i film pohlíží s laskavých humorem. (14.01.2009)

Hostinec "U kamenného stolu" má v československé kinematografii zvláštní postavení. Je posledním snímkem svého druhu. Vznikl sice už v novém režimu, ale jeho scénář a příprava spadají do předúnorové éry. Stal se tak symbolickou tečkou za předválečným světem s typicky prvorepublikovými figurkami živnostníků, středostavovských paniček, hejsků a dam. Ve filmech, které následovaly, se už budoval socialismus a účtovalo se s třídními nepřáteli, zanikaly úpadkové žánry a inspirace se hledala na východě a především v tzv. socialistickém realismu. Snímek má příjemné a mnohokrát vyzkoušené obsazení, kdy takové hvězdy jako Saša Rašilov, Stanislav Neumann, Jiřina Šejbalová a mnozí další odvádí přesně to, co od nich divák čeká a co tak dobře umí. Navíc se film opírá o kvalitní literární předlohu Karla Poláčka. Celkově jde o sympatickou komedii, která prodává prvorepublikový esprit kvalitněji než finančně podvyživené předválečné rychlokvašené snímky. Celkový dojem: 75 %. (06.09.2018)

Pokud bych měla vybrat film, z něhož jsme doma citovali nejvíce vtipných replik, neváhala bych. Poláčkův román dovedla skvělá režie a excelentní herci k vizuální dokonalosti. Snímek je ukázkou toho, že i v jednoduché výpravě lze natočit skvostnou komedii, je-li k dispozici kvalitní předloha a mimořádné herecké osobnosti. Každá z postav byla jiná a velmi výrazná, měla svůj prostor a individualitu. Je těžké někoho vyzvednout, protože i epizodní role byly ztvárněny s mimořádným nasazením. Je to jednoduché, lidské a zábavné s pohodovou prvorepublikovou atmosférou. Chtěla bych žít v té neuspěchané době a je mi moc líto, že se Karel Poláček natočení svého díla nedožil. Taky by se mu to líbilo. (27.04.2013)

Kombinace Poláček / Vávra / Gruss, to jednoduše není to nejlepší, čím si mohu připomenou klasickou éru čs. filmu. Však také v roce 1948 už jsme třetí rok pracovali ve státním a s každým dalším rokem to bylo jen horší. Toto je navíc situováno do podivného bezčasí, kdy údajný rok 1925 asociuje tu a tam ryzí současnost, jindy zašlé časy c. a k. monarchie. Souhra Hrušínského a Beneše má sice své lepší momenty, ale je zoufale utopena v naprosto neukočírovaném okolí, které neví, zda-li je komedií, dramatem nebo snad truchlohrou. (26.02.2009)