Hostinec „U kamenného stolu“

Kterak hazardní hra v kuličky rozťala vedví konverzační návyky dvou sourozenců a dohromady je svedl záskok za poustevníka ve vlastním hostinci a jeho nevěrnou choť. Hostinec U Kamenného stolu dává označení "konverzační komedie" zcela nový význam. Vtip je v tom, že každá postava mluví vlastně jiným jazykem. Paní hostinská Tattermuschová ze sebe souká konverzační fráze, paní radová Dynderová umí mluvit normálně, ale svému manželovi důsledně oniká ("Dyndero, on loudí! Já dobře viděla, jak loudí. Musím se za něj stydět."), jejich dcery si ironicky vykají a sourozenci Tomáš a Spytihněv praktikují něco, co by snad lingvisté nazvali budoucím časem podmiňovacího způsobu nejednoznačného čísla. Proto se velmi těžko popisuje, proč je ten film tak vtipný. Můžu sice ocitovat nějakou tu větičku (Šlemrová: "Vyslovil jste odvážnou myšlenku, pane Kebrle. Nesouhlasím, ale budu s vámi diskutovat, jen co složím prádlo."), ale tím vás na správnou stopu nepřivedu. Není totiž tak důležité, CO kdo říká, ale JAK. Při jedné scéně se opakovaně otřásám smíchy jako huspenina ve vichřici: to když vážený dramatický umělec (Jiří Plachý) deklamuje hrdelním hlasem, uvyklým trhat kulisy, úryvek z jakési hry, a plynule přejde v předčítání kuchařského receptu, třímaje dramaticky kuchyňský nůž, kterým v pauzách kuchá kuře. :o) 80% (19.09.2006)

Klasická předválečná komedie sbírá poslední síly a ještě v roce 1948 nám vznikla tato potřeštěná komedie o dvou rozhádaných bratrech, kteří musejí převzít správu prosperujícího a oblíbeného hostince, neboť žena jejich strýčka a majitele hostince utekla s umělcem. Jenže naši mládenci jsou zamilovaní a ani hostinského, ani vrchního číšníka rozhodně neumí. Ještě že jsme v komedii a víme, že vše se v dobré obrátí. Vtipná, milá i slušně zahraná komedie potěší především mladistvými herci R. Hrušínským a S. Benešem a skvěle přehrávajícím „umělcem“ Jiřím Plachtou. (05.04.2006)

Této adaptaci knihy Karla Poláčka se daří zachovat dosti z poetiky předlohy a její duch vcelku úspěšně převést i do filmové řeči (scéna, v níž paní radová utěšuje Tatrmuže a oba se navzájem nevědomky hladí po rukou). Úsměvný kousek pro ctitele Poláčkova díla, zajímavý film pro ty, kteří jsou přístupni jemnému humoru. Postavy jsou jednoduše, ale "okouzlujícně" charakterizovány. Ve vedlejší roli posluhovače v bílém obleku lze poznat Antonína "strýčka" Jedličku. Tento film je jediným režijním počinem Josefa Grusse - divadelního (Radokova inscenace Čapkova Loupežníka) a filmového herce a textaře. Gruss se ve větších či menších rolích objevil v několika desítkách filmů. Ve Fričově ztřeštěné komedii Eva tropí hlouposti hraje koktavého ctitele. Hraje i ve Vávrových filmech Nezbedný bakalář a Rozina sebranec či Fričových Psohlavcích . S Hugo Haasem spolupracoval na filmech Mazlíček , Svět, kde se žebrá a Velbloud uchem jehly . Za jeho nejtrvalejší stopu v českém filmu lze považovat texty k písním "Jen pro ten dnešní den" (ve filmu Kristián ) a "Chlupatý kaktus" (ve filmu Před maturitou ). Objevil se i v muzikálu Svatá hříšnice režiséra V. Čecha. (26.02.2005)

Po mnohých rokoch od prvého zhliadnutia sa už pôvodné nadšenie vytratilo a ostalo iba pri premene nevyplatenej sklenenej guľôčky na rozkošne deformovanú češtinu. K tomu zopár pitoreskných postavičiek a zľudovených hlášok. Zvyšok je iba odvarom prvorepublikových filmov. Stále lepší odvar, ako to, čo nasledovalo v ďalších rokoch. (05.03.2016)

Poláčkovu předlohu jsem taky nečetla (jak to tak pozoruju, tak nejenže jsem skoro nic neviděla, ale já vlastně ani skoro nic nečetla). A to mě mrzí, protože tohle bylo dobrý. Je pravda, že Růženu Šlemrovou moc nemusím (hlavně její hlas mě rozčiluje) – její role neúprosných manželek a šílených matinek jsou ale výborné: „Dyndero! On loudí!“ a poznámka k dcerám „Bláznivá vrtidla.“, mě fakt dostává do kolen. A za dcerami se neohlíží jen mladí muži, ale i staří kmeti: „Koukej na svou a ne na cizí, ty nemravo jeden stará!“ Taky se mi udělalo "špatně" při záběru do kuchyně, kdy se zadělává na buchty. To že má těsto dělat bubliny (puchýře), mi říkala už babička, ovšem mě se dřív spíš dělají puchýře na rukách, proto radši peču bábovku! :-) Taky jsem se dozvěděla, že „Whisky & soda – jediný nápoj gentlemana“. Ještěže jsem ženská a můžu pít pivo. A na tom, že rusovlasé ženy mají ďábla v těle…tak na tom asi něco bude ;-) (04.05.2010)