Love

Je vskutku umění mít odvahu s něčím takovým oblažovat kina. Fanatici na festivalu asi zbaští leccos, ale já se potím až na patách z myšlenky, že bych na tuhle ultrapíčovinu šel do kina na třidé. Pěkný prsa, a občas i kamera. Film patrně pro hluchoněmé, protože i přes zesílený zvuk se tam skoro pořád šeptá a není nic slyšet. Retrospektiva, jedinej skutečně anglicky mluvící člověk (ten moula) a všechny ty kravky v krkolomném střihu mi byli nejprve ukradení, pak jsem je začal nenávidět. A režiséra taky, protože 130 minut života si vzít jen tak nedám. (12.12.2015)

Osobitě pojatá studie (velmi vášnivého) vztahu, kterou činí kontroverzní pouze enormně explicitní sexuální scény. Těch je navíc skutečně mnoho, s čímž souvisí moje asi největší výtka - hodně přetažená délka. Jinak je to ale opravdu krásně natočené (tedy když pominu často otravný Noého trademark v podobě "blikajícího" střihu) a ústřední dvojicí velmi přesvědčivě zahrané. Velice pocitová záležitost, jejíž asi nejlepší scénou je pro mě "návštěva" sex klubu, kde hraje Carpenterovo main theme z Přepadení 13. okrsku! ;-) Btw postava Muprhyho je pro mě dokonalým ztvárněním člověka, jenž sám sobě nevěru nepokrytě schvaluje, zatímco u své partnerky ji takřka není schopný snést. 70 % (04.06.2017)

Noé se nesnaží být kontroverzní, jeho Love se ani nesnaží být (a ani nepotřebuje optiku Xaviera Dolana jak napsal POMO). Love je sexuální chuť, vášeň po partnerovi na začátku vztahu, bohužel bez vystříkání na tvář nevědomého diváka s emocionální vsuvkou, nebo melancholickou vzpomínkou. Love je o vztahu na úplném začátku, krásně zobrazená touha, bohužel, jen v sexuálních praktikách, což je škoda. Love potřebuje detailnější až chirurgicky vtaženou vsuvku, zobrazení vztahových a životních událostí, a hlavně lásky se všemi tvrdými následky, jakou disponovala Adèle. Je to škoda, ale sledovat to s ženskou, určitě bych z filmu nic neměl. Noé by se mohl vrátit k temnotě, kterou má v sobě. To by v kinech dnes málokdo rozdýchával. (27.12.2015)

Propletení zvuku, obrazu a sexu v jediné trojce - to jsou nejsilnější momenty filmu: jako ve scéně orgií (tam tedy nebyli jen tři...), kde rytmické pohyby kopulujících těl pulzují v mihotavém světle a vkrádají se do mezer mezi tóny řvoucí hudby. Nebo jako v dvojscéně diskotéka-sex, kde hudba a světla laseru rozvibrovávají a obepínají mladá těla ještě dříve, než se při sexu propletou navzájem. Jestliže byl "Enter the Void" o limbu vlastních životních chyb, pronásledujících hlavního hrdinu ve formě navracejících se vzpomínek, platí to o "Love" ještě více. Paměť a osobní muka, nemožnost zahnat nepříjemné vzpomínky, jež se vracejí podle svých zákonů - linearita vyprávění je proto správně potlačena. Chyby a frustrující momenty koexistují se šťastnými, otravují je, vytlačují je: závěr proto už (naopak po lineární ose) náleží zoufalství. /// Nemůžu se rozhodnout, zda je kladem či negativem jeden z efektů filmu, a to hra identifikace (režisérova i divákova) s postavou hlavního hrdiny. Je nepochybné, že se Noé do postavy Murphyho zčásti projektuje, zároveň se ale Noé ironizuje - trapnou persónou, již hraje sám Noé; tím, že Murphy je opravdu blízko toho být jen mluvící falus, jak sám přiznává. Na druhou stranu, snaha vyvolat identifikaci diváka s Murphym je podle mě trochu podbízivá - Murphyho postava je jako dělaná přes marketingový kopírák reklamní agentury pro cílovou věkovou skupinu: hlavní zábava je soulož, má rád filmy, od béček po ty kvalitní (aby nebylo vidět že je úplný idiot), žádné knihy v bytě, brát lehké drogy ale rozhodně nebýt smažka, studovat VŠ, ale moc se nenamakat, party, diskotéky atd. Má to spolu s použitím ICH-formy naznačovat, že se máme s hrdinou identifikovat? A chce nás tak Noé provést stejným limbem a ke stejnému prozření, jako hl. postavu? Díky, ale není třeba a ani pro většinu diváků nebude. Nebo to je jen osobní zpověď režiséra? /// Hlavním negativem filmu je ono občasné vyejakulování divákovi přímo do obličeje některých zjevností, podané zbytečně jednoduchou formou (zase to nevinné dítě jako v Enter the Void!) či jednoduchými promluvami postav (opět viz Enter the Void). (30.09.2015)

Film, který mi byl jednu dobu protivný tím, jak se o něm pořád někde psalo a skoro se před tím nedalo schovat. Přičemž všichni stále přežvykovali to samé - údajnou kontroverzi plynoucí z otevřených sexuálních scén, jimiž se má film vlamovat do hájemství pornografie, a do omrzení to zde řeší i většina zdejších komentářů. Osobně mi jsou podobné diskuse úplně ukradené a přijde mi uhozené řešit, zda LOVE je či není porno - jako by to na věci něco (z)měnilo; v kinech se každoročně objeví spousta skvělých filmů, které proplují distribucí téměř nepovšimnuty, a tady se věnuje taková pozornost filmu, který - v roce 2015 - staví na tom, že chce milostný vztah "ukázat se vším všudy", kristebože, jako by si to nikdo nedokázal domyslet, jako by i poslední tabu musela být zborcena, jako by nešlo natočit film, který se bez všech těch ejakulací a felací neobejde! Celý ten humbuk nějak nechápu, přijde mi to jako úplně umělá bouře ve sklenici vody - vydávat v kontextu současné přesexualizované filmové produkce nějaký film, který zašel ve svém naturalizmu trochu možná trochu dál než ostatní, za nějakou filmovou událost, nedejbože skandál.. pche! Když jsem si teď film pustil - po několika měsících od jeho premiéry, kdy se na něj už zase skoro zapomnělo, zjistil jsem, že podle mě za pozornost moc nestojí - i když odhlédnu od své rostoucí averze k filmům o tom, jak kluk potkal holku a zase ji ztratil - nějak jsem zde nenašel nějaký výrazný závan filmařské invence nebo důvod, proč by tenhle film stál za návštěvu kina. Viděl jsem lepší vztahová dramata i lepší artové filmy o lásce (namátkou mi z paměti tanou mé oblíbené filmy Snílci či Stvořeni pro lásku - zvlášť ti SNÍLCI podle mě strčí LOVE dost do kapsy). Film mi přišel neuvěřitelně nudný, postavy mi byly nesympatické, a celé jsem to dokoukal jen s největším sebezapřením. Osobně nemám problém se řadit k lidem, kteří tento film považují za vyumělkovaný, falešný a prázdný art vystavěný na efekt. Lidi v kině si u takového filmu musí podle mě připadat trapně (pokud předem nevědí, do čeho jdou), a osobně doufám, že se z filmů tohoto typu nestane nový trend - už jenom z jeho plakátu se mi vždy chtělo zvracet. P. S. Nechápu, proč zde mají všichni bobra. Pokud se tím chtěl režisér vymezit proti "umělosti" klasického "depilovaného" porna, dosáhl podle mě přesně opaku, jeho film na mě i kvůli tomu působí neobyčejně odtažitě od reálného života - lidé ve věku, v jakém jsou filmoví hrdinové LOVE, se podle mě tam dole v naprosté většině vyholují (nebo to aspoň nějak upravují). Vůbec mám tak nějak podezření, že pokud je něco pro sex v artových filmech typické, je to nadobyčejný výskyt bobrů, které ale jaksi neodpovídají vlastní zkušenosti z praxe, jestli rozumíte, ehm. (30.01.2016)