Westworld

1. série - 90% - Za každým rohem zaprášeného městečka, za každým kopcem vzdáleného pohoří, tam se skrývá takového potenciálu, že mi prvních několik epizod běhal mráz po zádech jen ze všemožných představ, jak bych se asi zachoval v leckteré zapeklité situaci. Jonathan Nolan s Lisou Joy fikaně vypráví v rozvážném tempu, které sice předkládá spoustu otázek, ale zároveň stíhá na ty nejpalčivější velice rychle odpovídat pomocí drobných stop, takže pozorný divák pointy hádá správně už nějakou dobu dopředu. Když se ale taková temná tušení potvrdí, je to za asistence fenomenálních výkonů Hopkinse, Simpsona nebo Newton nefalšovaná divácká slast. Westworld zatím stále není dokonalý, ale svoje hrany otesává díl od dílu rychleji a i přes bolestivé ztráty některých oblíbených postav vím po uzavření překvapivě velkého množství dveří v samotném finále hlavně jedno. Chci víc a jsem jedině rád, že v tom nejsem sám. 2. série - 60% - Smířlivé hodnocení ruku v ruce s vyšperkovaným vizuálem, strhujícími hereckými výkony a zvláštními efekty, které z každé epizody dělají událost. V kombinaci s téměř urážejícím tempem a nutností šokujících finálových zvratů je ale z druhé sezóny dost možná největší zklamání poslední doby. Snaha HBO udělat z Dolores novou plakátovou Daenerys Targaryen je až směšně křečovitá, tím spíš, že její linka získala na významu možná tak na samém konci. Jinak totiž celý počin paradoxně ztrácí na síle tím víc, čím lépe známe hlavní postavy. Jako kdyby výtvory ztrátou ovlivnitelnosti ztratily svou tajemnost a zůstaly jen dvourozměrnými figurkami, za jejichž postupem či zdánlivým vývojem se žádné překvapení neskrývá. Nebýt Williamových vzpomínek, jdu rozhodně níž. Takhle beru druhou desítku epizod jako nešťastné (ale stále ještě vykupitelné) škobrtnutí. 3. série - 85% - Nepamatuji, kdy se naposledy stalo, aby se spásou nastoleného seriálu stala nová postava. Lidský element nepředvídatelnosti přináší Caleb v podání zabejčeného Aarona Paula a právě díky němu funguje symbióza filozofických myšlenek, třikrát přeleštěných záběrů i promyšlené akce. Úplná rána na solar to i přes vražedně rychlé tempo a spolehlivou hereckou partu není, na to jsou třenice mezi Dolores a Maeve snad až příliš vychtěné a směřování k božskému stroji zase až moc přímočaré. Přesto jsem zůstal slušně překvapený z toho, jak moc se na pravidelnou dávku robotických emocí těším a každý zvrat vychutnávám. Pro někoho je přešlapávačka mezi hodnými a zlými snad až příliš jasně čitelná, ale já mám radost, že jeden z nejambicióznějších seriálů dneška se nebojí vrátit blízko k divákovi takhle razantním krokem. 4. série - 80% - Uzavřený kruh, smyčka, návrat a povědomost. Vizuálně krásná a čistá sci-fi, která svým obsahem občas balamutí, zdánlivě uspává, velice zřídka šokuje, ale do samého konce baví a nenápadně diváka bere za ruku a dovádí ho - kam vlastně? Na konec všeho? Na samý začátek? Od obojího trochu? Nevadí mi, že tahle cesta skončila a že ona volba z názvu sezóny nakonec zůstává v tom, jak můžu celou robotickou odyseu vnímat. Jestli jako nadějný pohled do budoucnosti, nebo naopak jako bezvýchodnou situaci pro (nás) všechny. (06.12.2016) (menej) (viac)

"Is this now?" Nejen tato otázka bude po celou dobu sledování trápit každého diváka. Otázek, časových linií, dějových linií a zvratů je zde totiž tolik, že z toho dost možná i náročnějšímu divákovi jde hlava kolem a ani se moc nedivím těm, kteří se sledováním sekli, Westworld je ukázkovým příkladem seriálu, který vyžaduje plnou pozornost a u některých epizod opakované zhlédnutí. I kdybyste to ale nepobrali, musíte uznat jednu věc - a to, že je Jonathan Nolan mistr vypravěč, spolu se svým tvůrčím týmem vytvořil náramný seriál, nad kterým musí fandové sci-fi slintat blahem - androidi, umělá inteligence, vzpoura robotů, virtuální realita... a ještě v povedené kombinaci s westernem (upřímně na samotný western bych se asi nepodívala, lákali mě na seriálu právě ti androidi). -------------------- LABYRINT - povinné představení parku, výtvorů, zákulisí, zaměstnanců, hostů. Již od pilotu nastávají první problémy, které zákonitě musí přerůst v tu očekávanou vzpouru - už jen si počkat jak a kdy. Jenže ono je v pozadí mnohem víc a ve finále diváka čeká nejedno šokující odhalení a já sama sebe přistihla nejmíň tucetkrát tiše vyslovit "WTF?" Natěšení na další sérii pak kontrastovalo s naštváním z toho, že to končí zrovna takhle. -------------------- DVEŘE - přestože jsem byla již připravena na vícero časových linií a zvratů, opět mě Nolan a spol. dostali a já nejednou konsternovaně zvedala při sledování boje výtvorů a lidí obočí. I tak se ale neubráním pocitu, že některé linky byly zbytečné a daly se buď zjednodušit nebo sloučit s jinými a seriálu by to přitom nic neubralo - příkladem za všechny budiž výlet do "Šogúnworldu." I já nemůžu než pochválit herecké obsazení: Anthony Hopkins a Ed Harris se zde beze sporu překonávají, ale mě více zaujaly výkony Jeffreyho Wrighta, Shannon Woodward, Thandie Newton, Jimmiho Simpsona, Tessy Thompson, Simona Quartemana a Evan Rachel Wood, z jejíž postavy se ve druhé sérii zvládla stát opravdu zlá svině. Jo a Djawadi opět nezklamal, úvodní znělka seriálu mi při psaní tohoto komentáře zněla v hlavě ;-). Rozhodně jsem zvědavá na další sérii. --------------------- THE NEW WORLD - přesun do reálného světa se i přes pár podivností vydařil a ve výsledku mě asi bavil víc než před dvěma lety druhá série. Nejdřív je třeba pochválit audiovizuální stránku. Moc se mi líbil svět budoucnosti, měl takový kyberpunkový nádech, a to já ráda, klidně bych si takhle dovedla budoucnost představit. Co se týče ostatních efektů, tak bez chybičky, velkej rozpočet je vidět. Co mě potěšilo ještě víc, je originální soundtrack, Djawadi se tady zase vytáhl. Soundtrack je výrazný, obsahuje nejednu zajímavou a podmanivou melodii a skvěle pomáhá dotvářet atmosféru a emoce. Herci opět skvělí, největší poklona tentokrát patří Aaronu Paulovi, Thandie Newton a hlavně Tesse Thompson, protože ať je kýmkoliv, dokáže to spolehlivě a přesvědčivě uhrát. Málem bych zapomněla, Vincent Cassel byl taky dobrý. Musím přiznat, že mi chyběl James Mardsen jako Teddy. Jo a Rodrigo Santoro dost zestárl… Tak jako s hereckými výkony jsem spokojena i s většinou postav – staré jsou pořád stejně dobré (až na Williama) a nové taktéž, oceňuji zejména Serraca a Caleba, u kterého zvlášť potěšilo, že to ve výsledku nebyl jenom Doloresin sidekick, ale že jeho role v příběhu byla (je) dost podstatná. U Dolores mě zaujalo, že i když se celou dobu chová jak pěkná svině, tak nakonec její úmysly nebyly tak úplně zlý (jestli jsem to správně pochopila). K ději: i když je tahle série oproti předchozím dvěma zdánlivě jednodušší a minimálně v první polovině přehlednější (není tu milion časových linek), tak s každým dalším odhalením o fungování a pozadí toho reálného světa se děj stává stále víc zamotanějším, tudíž doufám, že jsem to i tentokrát všechno pochopila tak, jak jsem dle představ tvůrců měla. Vývoj děje jako takový se mi celkem líbil, mám však dvě výhrady: Bernardova a Williamova linka. Tyto dvě linky mi tam přišly zbytečné, jen ředící děj, a to má tahle série o dvě epizody míň než ty předchozí. Ani jeden z nich do děje v průběhu série nijak výrazně nezasáhne a třeba Williamovu terapii jsem fakt vidět nepotřebovala. Potenciál jeho postavy byl podle již v předchozí sérii zcela vyčerpán a Wiiliam tu vůbec nemusel být. Zato Bernard je aspoň sympaťák a jeho osudy mě zajímají. Celkově mě seriál pořád baví a na další sérii se těším, jen se bojím, aby nedošlo ke zbytečnému natahování. ------------------------------- THE CHOICE: I když kvality seriál pořád má, už mě nějak nebaví ta snaha být strašně chytrý a přehnaně komplikovaný. Tvůrci se evidentně snaží šokovat časovými a jinými výraznými zvraty, chtějí jinak vcelku jednoduchý příběh okořenit různými finesami, aby to vypadalo jako intelektuální a filosofický milník mezi seriály. Ale funguje to jen občas a vlastně je to celý jen variace na první sérii, akorát se role obrátily, výtvory se pomstily a teď ve svým parku/světě ovládají lidi. A lidi samozřejmě procitají a začínaj chápat, co se s nima děje. Systém se začíná hroutit a je jen otázkou času, kdy se to podělá úplně. Kvůli podobnosti se zvraty, které v seriálu již proběhly, už děj čtvrté série zkrátka není tak zajímavý, poutavý a ani čím dál složitější kopírování vědomí různých postav tomu nepomůže. Jak je pak těžký poznat, kdo je kdo a kdo je vlastně čí kopie, nejde už moc fandit ani postavám, natož sledovat jejich motivace atd. Samozřejmě se najdou tací jako Bernard, Maeve nebo Caleb, jejichž příběhy mě pořád baví, ale ten zbytek už je jenom vata. Nevím, co bude v další sérii, ale přijde mi, že už není co vymýšlet, že potenciál příběhu o androidech, co nabydou vědomí, už se naplnil a stalo se vše, co jsme čekali, že se stane.  Kdyby se už dál nepokračovalo, neměla bych nic proti. P.S.: To s tím ovládáním pomocí včel (čili nějakýho patogenu) a signálů z věže mě už neohromilo, když je to prakticky stejný (čili okopírovaný) jak v patnáctý epizodě seriálu TRON: Povstání. 9/10 (29.08.2018) (menej) (viac)