Westworld

--- PRVNÍ SÉRIE --- Hrozí drobné spoilery. K tomu se nedá moc co říct, to chce prostě vidět. Atraktivní námět skrývající neuvěřitelný potenciál, který celá první série ždíme co to dá, ale pořád jen z velice okrajové části. Na HBO v typicky pomalejším tempu divák pomalu rozkrývá tajemství Westworldu. Vyprávění je to velice komplexní a pro nepozorného diváka to vskutku není. Filmařsky je to naprosto ultimátní věc, kterou Jonathan Nolan a jeho tým drží pevně v rukou. Není to jen další z řady akčních sci-fi seriálů, ale je to i filozofické dílo řešící otázky ohledně umělé inteligence, s nímž v porovnání bledne co do hloubky problematiky i takový velikán, jako je Battlestar Galactica. Osobně mám ale trochu problém s formou vyprávění, která je až příliš překombinovaná a postupně jsem se začal místy ztrácet v časových liniích. Jednotlivé epizody Westworld je dobré sledovat v menším časovém rozestupu, jinak hrozí příběhová dezorientace. Atmosférou si mě to ale naprosto získalo. Seriál obsahuje hromadu výborných hereckých výkonů i zapamatováníhodných momentů (u mě s přehledem vítězí procházka komplexem v doprovodu cover verze písničky "Motion Picture Soundtrack" původně od Radiohead). Vizuálně je to bezchybné, hudebně dokonalé. HBO rozjelo zatraceně kvalitní projekt a budu věřit, že další série minimálně udrží nastavenou laťku. Hodnocení série: 5/5 --- DRUHÁ SÉRIE --- A jede se dál. Začátek pomalejší, člověku po těch několika letech od první série trvá než se zorientuje ve spletitém příběhu, ale jak se rozkouká, je to ohromná jízda. Od sebejistého scénáře, přes dechberoucí vizuál a práci s hudbou až po výborné herectví. Neduh v podobě roztříštěnosti časových linií za účelem samoúčelného zamotávání děje bohužel přetrvává a tohle je asi jediný problém, který se seriálem mám. Celá řada postupně graduje, s výjimkou malé odbočky těsně před koncem, která se však záhy stala, vlivem božího audiovizuálu a přízemního lidského příběhu, mým nejoblíbenějším dílem celého seriálu. A finále už je kapitola sama pro sebe. Westworld se tady nadobro stává jedním z nejodvážnějších a nejinovativnějších sci-fi, co jsou na obrazovkách k vidění. Jen se obávám, jestli se tu nedupe po stránce abstrakce a imaginace na plyn až příliš. Udržet takhle vizionářský scénář ve vytyčených mezích kvality bude hodně těžké. Zejména proto, že hranice mezi geniálním dílem a blábolem je hodně tenká. A tvůrci mají zjevně v tomto ohledu ambice skutečně nemalé. Hodnocení série: 5/5 --- TŘETÍ SÉRIE --- Tak tohle zabolelo. Pořád je to zatraceně dobře natočené, parádně ozvučené a perfektně zahrané. Nové prostředí zaujme a rozhodně jsem u první epizody neměl pocit, že by látka měla být v nejbližší době vyčerpána. To se však postupně změnilo. Ze scénáře jsem měl najednou podobný pocit jako v případě poslední série Game of Thrones. Kdysi komplexní příběh, kde každá scéna měla svoje místo, kde příběh divákem rezonoval a posledním dílem vždycky naprosto odzbrojil, je tu degradován na relativně přímočarou honbu za záchranou světa. Na jednu stranu oceňuji, že tvůrci seriálu přidali další vrstvu a vzali diváka za hranice parku, ale vnější svět najednou působí úplně jinak, než jak byl náznaky prezentován v prvních dvou sériích. Celé to na mě působilo dojmem nekonzistentní fanfikce, která se tváří nesmírně sebevědomě, dost možná až arogantně, ale přitom se tam kromě několika hodně ambiciózních, ale ve finále nerozvedených myšlenek, neskrývá téměř nic zapamatovatelného. Místo toho je do popředí tlačena nepříliš povedená akce a takřka dokonalý futuristický vizuál, který v kombinaci s hudbou a (pro HBO typickou) prací se zvuky a tichem umí navodit vyloženě lahůdkovou atmosféru. Jenže to tak úplně nestačí. Nevýrazné finále celé zklamání jen podtrhuje. Potitulková scéna navíc naznačuje, do jak velkého klišé se celý seriál řítí. Hodnocení série: 3/5 -- ČTVRTÁ SÉRIE --- Nakonec je sice čtvrtá řada částečně odlišná, než jsem očekával, ale přesto spíše převládá zklamání. Zajímavé momenty, které dávají vzpomenout na geniální první dvě série, střídá překotné vyprávění, kde se v osmi dílech opět rozjíždí několik linek, chaoticky se skáče v čase i prostoru a ve finále se úplně zapomíná na komplexnější prokreslení postav. Více než kdy jindy jsem měl pocit, že tvůrci vynechávají celé scény a stopáž nestíhá pobrat jinak velmi ambiciózní scénář. A šlo to dolů i po stránce režijní a filmařské. Pryč jsou časy, kdy divák hltal každou precizně vystavěnou scénu. A o efektech třetí cenové ani nemluvím. V rámci možností je to ale zakončené docela uspokojivě. Takový vděčný full circle dá se říci. Ale pachuť z promarněného potenciálu to bohužel nepřebije. Westworld měl na víc. Hodnocení série: 3/5 (05.12.2016) (menej) (viac)

Myšlenka je to svůdná a krásná, metafora krutá a pravdivá – a vlezlá a sžíravá. Westworld by měl pro jistotu vidět každý, ještě než podepíše první smlouvu, abychom se jako společnost mohli přestat plošně opíjet rohlíkem ohledně novodobého(sebe) zotročení lidí vehnaných do rutinních smyček nesmyslného zaměstnávání se mechanismy, které dbají, abychom se z nich nevytrhli a ne(o)žili. Výtvory jsou – pokud jde o lidskou podstatu, o nejhlubší přirozenou motivaci žít – čistší, lidštější než skuteční lidé dnes. Jednají v souladu s ryzími emocemi, prožívají své osudy způsobem, jehož skuteční lidé už nejsou ve svém vnějším světě schopni, neboť svou přirozenost, své city, své lidství potlačili a zaprodali, zapomněli a hluboko v sobě pohřbili ve světě, kde se nechali zotročit byznysem, penězi. Umělost je tedy nová přirozenost a svět-park umělých lidí na ty skutečné působí jako magnet, láká je zažít, jaké to je být volným, prožívajícím, syrovým člověkem. *** Lidé už nejsou cítícími bytostmi, ale chodícími kobkami svých duší, nežijí pro krásu, lásku, volnost, pro vzrušující vývoj a proměnu, a androidé jsou logicky lidštější, neboť zhmotňují zpeněžitelnou touhu, sen zotročených lidí po lidství, který se jim dá prodávat nazpátek -- tohle téma je staré jako sama myšlenka UI (ostatně jde o remake a původní Westworld je starý skoro půl století) a dokonale ztvárněné bylo mnohokrát, např. a za mě nejkrásněji v Bladerunnerovi. *** Tenhle seriál je však pozoruhodný – a mrazivý – v jiném ohledu. S jakým despektem tu všechny hlavní postavy smýšlejí o lidech, s jakým zklamáním a opovržením se o nich vyjadřují, je jedna věc. Druhá a výjimečnější je, jak ze samotného způsobu narace a didaktického eskalování pointy vyplývá, že se stejným despektem a beznadějí shlížejí na diváky, na lidi, sami tvůrci. Strhující úvodní díl Westworldu je v tomhle jiný než celý zbytek série. Ten vyloženě zve dychtivé a odvážné k dobrodružství. Vidí v divákovi partnera, který je schopen se měnit v průběhu vyprávění, aktuálně vstřebávat, co se dozvídá, přizpůsobovat se a spoluúčastnit se narace krok za krokem, odhalovat zvraty a být neustále na koni. První díl divákovi důvěřuje, že je schopen přijímat mentální revoluce, evoluce, převraty a puče a spoluhrát. První díl z Vás dělá spiklence, zve Vás do sedla a počítá s tím, že se za divoké jízdy udržíte a budete orientovat a pružně měnit směr. Slibuje, že plody narace budou Vaším spoluvýtvorem, že budete moci sledovat proměnu příběhu v aktuálním čase. Že čím lépe budete sledovat, a přizpůsobovat se, neboli slovy Westworldu: čím dále zajdete, tím dobrodružnější a nebezpečnější věci se budou dít (= stávat, i říkat). Ale tenhle slib, kterým si mě otevírák Westworldu okamžitě získal, se nesplní. Od druhého dílu už nejste partnerem. Zatímco z děl Ch. Nolana jsem zvyklá, že se co nejjednodušším způsobem sděluje převratná myšlenka, něco skutečně nového, co když se vysloví, mění naši realitu, náš svět v hlavách nás diváků, tady je to naopak. Od druhého dílu se mění narace na ten obvyklejší, tuctovější, bezpečnější typ: jednoduchá (byť geniální a klíčová, tak zároveň dekády stará) myšlenka se halí do záměrně příliš zamotané a zásadní informace vynechávající narace, kterou nemůžete sledovat jako partner-dobrodruh, ale které jste útrpně, pasivně vydáni napospas až do finále. Nechce se od Vás nic víc než se tím bděle pročekat, autoři Vás vláčí chycené na lasu za koněm, než Vám až na konci, kde Vás chtějí mít, vydají potřebné indicie a po lopatě k nim dořeknou i to poslední. Je to mistrně natočené, přiznávám tomu všechnu sílu, ale ty časté momenty, kdy nerozumíte, protože oni nechtějí, kdy musíte čekat bez dostatečných nápověd, až se Vám smysl sledovaného odhalí, mě cestou bolely do hloubi duše. Byla jsem připravená na spolujízdu, kterou sliboval první díl. Ale bolely mě hlavně proto, že to nejvíc prozrazuje o tvůrcích: jak málo věří v existenci evolučního diváka, který by jim stačil, kterému není potřeba názorně předvést, jak je zotročený a pasivní, a doslovně říct, že by se měl probudit, ale který by s nimi rovnou za běhu cestu za nový obzor utvářel. Tohle není iniciace, v jaké věří a pro něž se pouští do práce Ch. Nolan, tohle je zas jen typická detektivka starého typu, u níž si máte na konci nechat prostě vyložit, jak to celé bylo. *** Nicméně! Pořád zbývá velká naděje, že si tuhle divokou metakomunikaci a živý vztah s divákem tvůrci seriálu nechávají právě tak jako stvořitel Westworldu do chystaného nového příběhu – že druhá série bude v tomhle ohledu v narativní lince stejně nebezpečná jako nově slíbený nový příběh v parku: že diváci či hosté už dál nebudou chráněni před ranami, ale že vyprávění jim tentokrát bude moci vyrážet dech, ubližovat, brát jim jistoty a nutit je se v průběhu hry přizpůsobovat, měnit a rozvíjet, aby s jejich dosavadním světem představ nevzaly za své i holé životy. Že bude zvát dobrodruhy mezi námi na divoký hon po novém smyslu života, k němuž jsme se tu my všichni sešli právě tady a teď. Těším se velice, připravená na všechno, i nechat se po stotisící zklamat, tvůrci i diváky. Nic bezpečnějšího by nemělo smysl. *~ (21.04.2017) (menej) (viac)