Komúna

Na to, jak jsem se jinými Vinterbergovými filmy dokázala nadchnout, Kollektivet považuju za vyslovené zklamání. Jako retro vzpomínka snad obstojí, ale pro reálné pochopení toho, jak moc je filmový námět vzdálen tehdejším náladám na předměstí Kodaně, většině diváků chybí kontext. Takto zbývá příběh o jednom velikém egu, který je pouze ohlupující a smutný. Lépe zvládnuté téma můžeme najít ve filmu Co kdybychom žili společně? (16.01.2021)

O radikálech vyznávajících volnou lásku na troskách jejich osvícenství. Trine Dyrholm zdařila zachytila vnitřní boj ženy středního věku, která objevila novou svobodu sedmdesátých let, ale zároveň se stala její obětí. Její Anna nedokáže sjednotit své srdce s hlavou. Ulrich Thomsen ztvárnil podrážděného Erika. Jeho milenka je medicína pro jeho zvětralé manželství. Každopádně je to neobvyklý pohled na rodinné drama a na nové limity osobní svobody v sedmdesátkách. (05.12.2020)

Z hereckých výkonů jsem měl velmi dobrý pocit, protože mi přišly přirozené, ale přitom máte celou dobu pocit, že je to silně emotivní, že se docela tlačí na pilou. Nevím, jestli bylo potřeba mít tam celou komunu, jestli by nestačilo méně postav, možná by to bylo i lepší, ale takhle se mohlo předvést více herců. A předvedli se dobře. (03.08.2017)

Co zbylo se slibného námětu společného soužití volnomyšlenkářské skupiny, ve které všichni zažili šedesátá léta v nejlepším věku? Jakýsi bludný kruh, ve kterém se míchají (ne)naplněné potřeby se skrývanými city a falešným úsměvem. Ano, základní dějová linie je řešení neřešitelného. Ona, On a Ona o dvacet let mladší. Vše ostatní, námětově možná mnohem zajímavější, se zde děje velmi nahodile a zpovzdálí na sebe jen zoufale upozorňuje. Skvěle zrežírovaná, nicméně pro mě nepříliš záživná romance, jež se mohla odehrávat prakticky kdekoli. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] (28.03.2017)

Opäť ďalšia severská chuťovka o trpkých vzťahoch, ktoré nás občas dokážu pekne potrápiť. Pretože ak ide o lásku, čo sa pokladá za normálne a čo už nie? Človek, ktorý miluje, uvažuje iracionálne a zámerne prehliada akékoľvek hranice. Pretože láska ich nemá. Skutočne je však potrebné v mene lásky k druhému stratiť súčasne sám seba? Dáni sú zvláštna kultúra, zbožňujem ich iróniu, ich humor, ich detailnú prácu s emóciami diváka, no zároveň si uvedomujem, že sa pohybujem na miestami veľmi tenkom ľade a že ide o takú tú tajnú, zakázanú lásku. Videné na Art Film Feste 2016. (26.06.2016)