Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film založený na skutečných událostech při nechvalně známém "Stanfordském vězeňském experimentu", který proběhl v roce 1971. Uměle vybudované vězení se nachází v prostorách výzkumné laboratoře - kompletně s celami, mřížemi a s neustále přítomnými kamerami. Na dva týdny je najato za slib vysoké odměny dvacet mužů ke hře na vězně a dozorce. "Vězni" jsou uzavřeni a musí se podvolit zdánlivě mírným pravidlům. "Dozorcům" je nařízeno jednoduše udržet pořádek bez použití fyzického násilí. Každý má možnost skončit v kteroukoli chvíli, čímž ale pozbyde nároku na odměnu. Na začátku nálada mezi oběma skupinami je poměrně dobrá. Ale už brzy nastanou hádky a dozorci používají stále drastičtější metody k udržení pořádku... (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (310)

tomtomtoma 

všetky recenzie používateľa

Poměrně slušně udělaný thriller o jednom experimentu, který se zvrhne. Po psychologické stránce je to slabší záležitost, po stránce průběhové je to mnohem kvalitnější a po stránce dějové je to děsivě strhující. Kam až se může dostat lidské chování lze pozorovat na nepovedeném experimentu, který simuluje vězeňské prostředí. Experiment se zvrhává celkem brzy. Představitelé dozorců se vžívají do svých rolí tak silně, že je jen otázkou času, kdy přijde otřesný skutek. Dozorci jsou provokováni nejagilnějším představitelem vězně číslo 77 Tarekem Fahdem (Moritz Bleibtreu), který chce podrobnosti experimentu prodat médiím. Ale do obranného mechanismu dozorců se promítají jejich přílišné vžití do rolí, jejich osobní životní frustrace a opojný pocit nadřazenosti moci. Ve svém zapojení do projektu promítají své jinak nenaplněné ambice a pro představitele vězňů nastává postupné omezování základních lidských práv a očistec nedůstojným ponižováním. Z vězňů: číslo 38 Steinhoff (Christian Berkel), profesionální voják rozhodných činů, číslo 82 Schütte (Oliver Stokowski), pomalu vykrvácí po připoutání k židli, číslo 69 Joe (Wotan Wilke Möhring), vzdávající experiment po psychickém zhroucení a dalších osm (Stephan Szasz, Polat Dal, Danny Richter, Ralf Müller, Markus Rudolf, Peter Fieseler, Thorsten Dersch a Sven Grefer). Z dozorců: agilní a ambiciózní Berus (Justus von Dohnányi), nejvíce se vyžívající v ponižování druhých, imitátor Elvise Eckert (Timo Dierkes), muž nízkých pudů, nešťastný Bosch (Antoine Monot Jr.), násilně přiřazený k vězňům pro jeho lidskost, a dalších pět (Nicki von Tempelhoff, Lars Gärtner, Jacek Klimontko, Markus Klauk a Ralph Püttmann). Z dalších rolí: profesor Klaus Thon (Edgar Selge), snažící se experiment vyhrotit, doktorka Jutta Grimm (Andrea Sawatzki), snažící se upozornit na vzrůstající nebezpečnost experimentu, a Dora (Maren Eggert), nová spřízněná duše Tareka. Kam až může dospět lidské chování? Navíc pokud je mu dána určitá úloha a možnosti a v jeho činech se promítají i jeho osobní frustrace? Až do velmi krutého zacházení a pošlapávání lidskosti. Bohužel je to obraz lidské společnosti a jejich činů. Lidé dokáží být velmi krutí k ostatním, často se nechávají strhnout hrubou silou a jako stádo ovcí se podílejí na zvěrstvech. A v tom je ta největší nebezpečnost lidstva, která se pak často mění ve válečnou rozepří. ()

Marze 

všetky recenzie používateľa

V Doxu centru umění v Praze byla o tomto známém experimentu uspořádána pěkná výstava . Málokdo ví, že účastníci pokusu byli po mnoha letech vysledováni . Pokusu se vzepřel jeden účastník a zjistilo se , že celý život strávil jako kriminálník ve vězení a při experimentu se vzepřel jen proto, že měl otce, který ho týral a měl vzdor vůči všemu. Jiný účastník, který krutě týral, se dal na řádný život a přispíval na charitu. ()

Reklama

Vodnářka 

všetky recenzie používateľa

Uf, když o Zimbardovi mluví člověk teoreticky, pořád je to jakási historka podobná dějepisným faktům o válkách. Hirschbiegel spolu s výbornými Moritzem Bleibtreu, Christianem Berkelem a dalšími tyhle hrůzy lidské povahy zhmotňuje, odhaluje lidské slabosti a fatální chyby, agresivitu a nenávist. Nic neobvyklého, ale vše zkoncentrované a vzájemně se podporující v jednom čtrnáctidenním experimentu, v jednom snímku, jehož atmosféra se po celou dobu odporně hluboce zarývá hluboko do nás. ()

evulienka3 

všetky recenzie používateľa

Skutočný Stanfordský experiment síce nebol taký dramatický a tento film sa ním iba volne inšpiroval, ale podstata celého projektu a aj Zimbardove závery sú v ňom premietnuté. To, že tie závery sú diskutabilné je už samozrejme druhá vec, ide o interpretáciu. Malígna, typicky ľudská, zvrátená, sebapresadzujúca agresivita. Tento film je jej takmer čistou esenciou. Zaujímavý pohľad i keď prehnaný. Videné v rámci Season Challenge Tour. ()

Šakal 

všetky recenzie používateľa

Poměrně zdařilý psychologický thriller natočený na motivy skutečných událostí při Stanfordském vězeňském experimentu. Zajímavý nápad, rozdělit 20 náhodně vybraných mužů do dvou skupin na dozorce a vězně s jediným úkolem. Zajistit řád a pořádek bez použití fyzického násilí na vězních. Po počátečním " oťukávání " a idilce " začíná znatelně přituhávat a na konci snímku člověka řádně mrazí.Ikdyž samotný závěr je již hodně vyumělkovaný ( vystřižený jak z klasického thrilleru) a vůbec se nehodí k celkovému vyznění snímku. Experiment je velice zdařilá studie charakterů jednotlivých postav, příběh o tom, co to s člověkem udělá, když dostane MOC rozhodovat nad druhými a naopak chování člověka vystaveného extrémním situacím. Pouze se mi nechce věřit, že by samotný experiment mohl zajít tak daleko....nicméně pro atraktivitu snímku zřejmě tvůrci museli maličko přitvrdit a to se jim opravdu povedlo. ()

Galéria (53)

Zaujímavosti (10)

  • V skutočnom Stanfordskom experimente z roku 2001 nepretiekla podľa Zimbarda, ktorý výskum realizoval, ani kvapka krvi a násilie bolo obmedzené na vyzlečenie zo šiat či postriekanie väzňa hasičským prístrojom. K bitkám, znásilneniu či dokonca smrti nikdy nedošlo. (Arsenal83)
  • Závěr z experimentu, který učinil v roce 1971 pan doktor Zimbardo, zněl: "Brutální zločiny například v době války nejsou dílem žádných psychopatů ani lidských zrůd, ale obyčejných lidí, vystavených nepřekonatelnému tlaku okolností." (Blz2g)
  • P. Zimbardo sa vo svojej knihe „The Lucifer Effect“ (2007) vyslovil značne kriticky voči filmovému spracovaniu svojho Stanfordského experimentu. Tvrdí: „Film je inšpirovaný experimentom, čo podľa scenáristov dáva tejto "fantázii" punc legitimity a skutočnej udalosti. Zámerne však v záujme senzáciechtivosti namiesto skutočného priebehu nášho experimentu zobrazuje výmysly. Nakoniec ide o vulgárne zobrazenie sexizmu a bezdôvodnej sexuality, a násilia bez vyváženej hodnoty.“ (agency)

Reklama

Reklama