Žlutí ptáci

,,JSME TAK POKŘIVENÍ, JAKO NAŠE TAJEMSTVÍ...“… /// Válečný traumata a pocit viny v příběhu, kterej drží moji pozornost hlavně kvůli tomu tajemství… Krátký sekvence z Iráku se prolínají se současností, ve který Brandon trpí. Má tajemství a zážitek…, ale je taky jedinej, kdo zbyl. No a protože si to neodnesl do hrobu, v poslední půlhoďce se o něj s námi podělí… Všechno už jsme viděli. Teda kromě toho tajemství… Na válku prostě nejsme všichni připraveni stejně. A někdo třeba vůbec. Závěr má působit dojemně, ale bohužel… možná holky… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2012 napsal Kevin Powers, neznám. 2.) Rukuju. Nechce se mi, máma taky nechce... 3.) Thx za titule „need4seed“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (17.02.2019)

Vôbec nechápem, ako niekto môže dobrovoľne narukovať do armády niekoľko tisíc kilometrov od domova a myslieť si, že bráni svoju vlasť. To nepochopím. A ešte sa tým aj chváliť a byť na to hrdý - tomu poviem vypatlanosť. Niekto predsa nemusí stáť o hodnoty, ktoré ponúkam a môže mať iné... A potom sa taký chudák čuduje, ak náhodou dostane na prdel a že to jeho psychika nezvládne a on zmagorí. Odhliadnuc už od aj tak pre mňa nesympatického námetu, svoje kvality ale tento snímok má. Minimálne je v mnohých smeroch poučný a dramatické scény sú pekne nasnímané. Slabší priemer. 55/100 (04.07.2018)

Válečné drama, kde válka nezuří ani tak na bojišti, jako v nitru dvou vojáků. První půle tedy moc záživná není, navíc bojové scény nic nového nepřináší, ale výborný vizuál i hudba skvěle přenesou film do psychologického dramatu. Tajemství pohřešovaného vojáka se odkryje až v samotném závěru a je to nečekaně drsné. Překvapivě dobré drama. (26.06.2018)

Ešte by to chcelo 1 000 000 takýchto filmov za každého civilistu, ktorého zavraždila teroristická sieť USA-NATO-CIA-Veľká Británia-Francúzsko v Iraku. Trošku pokrytecké ľutovať niekoho, kto dobrovoľne ide do inej krajiny vraždiť ľudí pre peniaze. Z vrahov robia obete a z obetí len komparz vo filme. choré! (28.06.2018)

Dramat, s tématikou navrátivších se vojáků z války domů a zabývajících se jejich následnými posttraumatickými syndromy, je více než dost, ovšem Žlutý ptáky lze v této kategorii označit po delší době za poměrně netuctovou podívanou, která je v rámci daného tématu zpracována v komornějším duchu a spíš než na válku samotnou je zde kladen daleko větší důraz na vztahy jak mezi vojáky, tak poté mezi nimi a jejich blízkými, a ani tentokrát to není zrovna dvakrát veselá podívaná, i když kdy vlastně byla, že? Každopádně, onen netuctový příběh je ale bohužel jediné pozitivum tohoto dramatického snímku, neboť zbytek mě už jednoduše ničím neoslovil, a hlavním důvodem tohoto mého dojmu je slabé zpracování, kde se tvůrcům nepodařilo navodit ani působivou atmosféru, ani napětí a především ani emoce, přestože právě ty tu měli hrát tu nejvýraznější a nejzásadnější roli, ale jsou zkrátka zcela nefunkční a především právě díky tomu působí Žlutí ptáci opravdu prázdně. Poměrně negativně na mě zapůsobil ovšem i casting, kde tolik nesympatických ksichtů pohromadě jsem v jednom filmu už dlouho neviděl a chybělo mi tu i nějaké krapet hlubší se ponoření do celé té události, takto mi to přišlo celé až moc povrchní a tím pádem dost nepřesvědčivý. Takže já zkrátka nevím. Nemohu tvrdit, že jsem se u toho tedy nudil, že by se mi to nelíbilo, nebo že je to špatný film, ale v podstatě zároveň nenacházím ani jediný důvod, proč ho někomu vůbec doporučit, takže prostě průměrný film, hotovo. (08.10.2018)