Žlutí ptáci

K filmu jsem se dostal díky Jenn, která na svým kontě nemá zase tolik damatických rolí a tak jsem byl zvědav. Ona tam ve finále nemá zase tolik prostoru, cca 3 scény, ale patří mezi ty nejsilnější na celým filmu. Z počátku jsem to příliš nepobíral a říkal si, že teda nic moc, ale poslední třetina, která je až meditativně mysteriozní film vystřelila hodně vysoko. A právě v poslední třetině oceňuji i Jenn že s ohledem na okolnosti nepřehrávala ani nezahrála žádnou afektovanou scénu a podržela civilní rovinu snímku. Závěrečná skladba skvělá, vlastně vůbec tady hudební složka dost určuje nálady celýho filmu. (24.06.2018)

Ponajprv poznámka na politickú tému. Keď je niekde vo svete nepokoj, ohrozujúci mierové, svetové (a samozrejme aj americké) záujmy, jednoducho Američania tam vyšlú vojsko. Tak to bolo aj s Husajnovým Irakom. No a tam kde sa takto "rúbe les lietajú aj triesky". Takouto "trieskou" bol aj mladý Murphy či Bartle. Smutný film. Bože, kiež by bolo takýchto príbehov a filmov čím menej. (29.10.2018)

Válečné drama, kde válka nezuří ani tak na bojišti, jako v nitru dvou vojáků. První půle tedy moc záživná není, navíc bojové scény nic nového nepřináší, ale výborný vizuál i hudba skvěle přenesou film do psychologického dramatu. Tajemství pohřešovaného vojáka se odkryje až v samotném závěru a je to nečekaně drsné. Překvapivě dobré drama. (26.06.2018)

Něčím mně to připomnělo film Válečníci, co se psychologie postav týká po návratu z takové hrůzy. Tady je to umocněno ještě jedním velkým zádrhelem, který se nedořešil a matka (nejen ona) jednoho z nich pátrá, co se ve skutečnosti stalo s jeho synem. Jennifer hrála výborně, akorát k dané situaci a bylo mně líto kamaráda, který to všechno prožil a musel si to pak zřejmě nést celý svůj další život ve skulině svého jávství do konce života. Nezáviděníhodné, žel spoustu kluků v sobě nesou mnohá nesmazatelná traumata z takových situací, kde není úniku a když už, tak by to mohlo dopadnout jako v tomhle snímku. (27.06.2018)

(6/10). Válečných filmů je spousta. Aby diváka něčím oslnil a zaujal, musí přijít s něčím novým. V The Yellow Birds sledujeme neobvyklý způsob vyprávění, kdy vlastně víme, co se stane - nevíme však jak. Tento aspekt drží diváka během skromné stopáže v mírném napětí, které se s přibývajícími minutami stupňuje. Když poté dostaneme odpovědi na tížené otázky nastane jakýsi pocit satisfakce, protože tohle jsem opravdu nečekal. Tak trochu mi to vyrazilo dech. Konec spolu se scénami z Iráku jsou tím lepším na celém filmu. Bohužel se film utápí v depresi, která je v tomto případě na místě, ale brání nám proniknout blíže k postavám a sympatizovat s nimi. Ve výsledku se poté mnohé úmrtí stávají lhostejnými - seržant Sterling. Emoce byly, ale mohly být daleko intenzivnější, kdybychom lépe poznali hlavní postavy. Jinak se jedná o průměrný film z války, který ukazuje většinou stinnou stránku věci a to je také potřeba. (18.05.2021)