Žlutí ptáci

Je tady snímek, který vypráví o mladíkovi, který narukoval moc brzy. I když věk má, tak je hrozně nevyzrálý. A pak je tady jeho kamarád, který slíbil jeho matce, že se o něj postará a kdyby něco, tak to něco jí sdělí. Bohužel to něco přišlo brzo a je neuvěřitelně děsivé. Navíc kamarád přísahal svému nadřízenému, že so o tom nikdo nikdy nedoví. A tak začíná šílené dilema, jak se zachovat. Po návratu do civilu, by nejraději zmizel, ale bude muset dostát svým povinnostem. A ty na sebe nenechají dlouho čekat. I když je to válečný snímek tak to není žádná střílečka. Spíše rozvleklý, utahaný, dávající důraz na emoce všech protagonistů. O rozhodnutí, které za Vás nikdo jiný neudělá. (17.07.2018)

K filmu jsem se dostal díky Jenn, která na svým kontě nemá zase tolik damatických rolí a tak jsem byl zvědav. Ona tam ve finále nemá zase tolik prostoru, cca 3 scény, ale patří mezi ty nejsilnější na celým filmu. Z počátku jsem to příliš nepobíral a říkal si, že teda nic moc, ale poslední třetina, která je až meditativně mysteriozní film vystřelila hodně vysoko. A právě v poslední třetině oceňuji i Jenn že s ohledem na okolnosti nepřehrávala ani nezahrála žádnou afektovanou scénu a podržela civilní rovinu snímku. Závěrečná skladba skvělá, vlastně vůbec tady hudební složka dost určuje nálady celýho filmu. (24.06.2018)

Něčím mně to připomnělo film Válečníci, co se psychologie postav týká po návratu z takové hrůzy. Tady je to umocněno ještě jedním velkým zádrhelem, který se nedořešil a matka (nejen ona) jednoho z nich pátrá, co se ve skutečnosti stalo s jeho synem. Jennifer hrála výborně, akorát k dané situaci a bylo mně líto kamaráda, který to všechno prožil a musel si to pak zřejmě nést celý svůj další život ve skulině svého jávství do konce života. Nezáviděníhodné, žel spoustu kluků v sobě nesou mnohá nesmazatelná traumata z takových situací, kde není úniku a když už, tak by to mohlo dopadnout jako v tomhle snímku. (27.06.2018)

Vôbec nechápem, ako niekto môže dobrovoľne narukovať do armády niekoľko tisíc kilometrov od domova a myslieť si, že bráni svoju vlasť. To nepochopím. A ešte sa tým aj chváliť a byť na to hrdý - tomu poviem vypatlanosť. Niekto predsa nemusí stáť o hodnoty, ktoré ponúkam a môže mať iné... A potom sa taký chudák čuduje, ak náhodou dostane na prdel a že to jeho psychika nezvládne a on zmagorí. Odhliadnuc už od aj tak pre mňa nesympatického námetu, svoje kvality ale tento snímok má. Minimálne je v mnohých smeroch poučný a dramatické scény sú pekne nasnímané. Slabší priemer. 55/100 (04.07.2018)

(6/10). Válečných filmů je spousta. Aby diváka něčím oslnil a zaujal, musí přijít s něčím novým. V The Yellow Birds sledujeme neobvyklý způsob vyprávění, kdy vlastně víme, co se stane - nevíme však jak. Tento aspekt drží diváka během skromné stopáže v mírném napětí, které se s přibývajícími minutami stupňuje. Když poté dostaneme odpovědi na tížené otázky nastane jakýsi pocit satisfakce, protože tohle jsem opravdu nečekal. Tak trochu mi to vyrazilo dech. Konec spolu se scénami z Iráku jsou tím lepším na celém filmu. Bohužel se film utápí v depresi, která je v tomto případě na místě, ale brání nám proniknout blíže k postavám a sympatizovat s nimi. Ve výsledku se poté mnohé úmrtí stávají lhostejnými - seržant Sterling. Emoce byly, ale mohly být daleko intenzivnější, kdybychom lépe poznali hlavní postavy. Jinak se jedná o průměrný film z války, který ukazuje většinou stinnou stránku věci a to je také potřeba. (18.05.2021)