Bitka o Sevastopoľ

Minimum patosu, postavy jsou nadmíru lidské a nikterak černobílé - což platí dvojnásob v případě hlavní hrdinky, která je všechno možné, jen ne vyloženě kladná hrdinka, páč nácky ráda střílí nejdříve do kolen a nejlépe, když si zrovna užívají Vánoc u stromku s hakenkreuzem místo hvězdy/špičky. Má to svoje emočně silnější momenty, dokonce i jeden trošku epičtější, ačkoli na můj vkus zbytečně krátký. Výtka tak putuje k tomu, že z bitvy o Sevastopol tam vlastně nebylo skoro nic, a druhá výtka pak k pitomým zpívaným písničkám, který nevim, proč tam pořád cpou. BTW: Jak se ozývaly hlasy, jakože je to ruská propaganda natočená schválně v době ukrajinsko-ruských separatistů atd., je to blbost. Už jen protože několik hlavních postav jsou Ukrajinci. Nehledě na ne zrovna hezky vykreslené sovětské oficíry. Takže podělanou propagandu si strčte do zádele. (25.09.2015)

Řeknu to rovnou. Válečné filmy nejsou moje vášeň, no a když zuří válka na východě měl jsem asi trochu blbý nápad přidat olej do ohně. Člověk může jen vzpomínat na časy, kdy Američani, Ukrajinci a Rusové táhli za jeden provaz. Doufám, že se ještě dožiji toho, že vztahy těchto zemí se spraví. Rusko čeká dost možná několika desítek dlouhá očista, stejně jako to měl Wermacht. Představoval jsem si v Ludmile Waliho, který střílí Rusy, ale řeknu vám to přímo - je mě líto i Rusů. (12.03.2022)

Drama o sovětské vojačce, které překvapí vizuální stránkou a technickým zpracováním, ale z hlediska té příběhové to celé působí jako naivní pohádka, což není pro válečné drama příliš dobrá vizitka. Nevím do jaké míry je to natočeno podle skutečnosti, ale pokud byla Ljudmila Pavličenková alespoň z půlky takovou zapálenou bojovnicí, jak jí líčí tento snímek, tak by si zasloužila mnohem lepší film, než kterým je tento. Každopádně těch pár bojových scén, které film nabízí, je natočeno velmi zručně a o to více mě mrzí ta nezáživná omáčka kolem, jelikož celá ta zápletka na pozadí tlačí kvalitu filmu hodně dolů. Moje hodnocení 55%. (06.05.2016)

... a rána sú tu tiché, teda ženy v armáde priamo v boji je obľúbený podžáner ruského vojnového filmu. U tvorcov, aj u diváka, tak som si nenechal ujsť aj takúto modernú verziu. Bojové scény strieda romantika, ak sa ńou dajú nazvať zamilované pohľady pri zabíjaní alebo slastné úsmevy pri pohrávaní sa s fašistami, ktorí by nemali zomierať krátko. Viac ako boja (s obstojnými digitálnymi efektami) je osobného prežívania Ľudmily, jej života, a zaujímavosti z pobytu v Amerike. Nejdem skúmať, koľko je na tom všetkom pravdy, ako to bolo s vrúcnym priateľstvom s pani Rooseveltovou, beriem to ako film. A ten bol aj so značnou dávkou vlastenectva a hrdinstva dobre natočený, zaujímavý a nemôžem ho odbiť iba tromi hviezdami. –––– Vojna, to nie je len smrť. Ale aj život. –––– Počúvaj svoje srdce, strieľaj medzi údermi. –––– Pavličenková už nie je len vojak. Je symbol. A symboly sa nevyraďujú. (02.09.2017)

Od titulnej témy (ktorou mala byť "bitva o Sevastopol") je tento film vzdialený asi ako Jupiter od Zeme. Ked vieme, že Ľudmila mala na konte cez 300 "čiarok" a film nám ich zobrazí ani nie 10, potom tento, na môj vkus príliš učesaný vojnový film musí mať hlavnú dejovú líniu asi niekde inde. Mne by tu sedel viac názov Ľúbostné aférky (žial nepravdivé a zavádzajúce) Ľudmily Pavličenkovej na frontovej línii. Ale film sa chce pochopitelne páčiť všetkým Ruskám a Rusom a tak to komerčne hrá hlavne na vlasteneckú nôtu. A ja tak môžem prižmúriť oko a zaokruhliť to smerom nahor. Film neodporúčam žiadnemu nemeckému občanovi a žiadnemu historikovi.(***) (30.08.2020)