Bitka o Sevastopoľ

"Přezrálé šípky, rudé až k zalknutí ... jen muška přesná tvé srdce zastaví. Válečné maso, v kotlíku smrduté ... zpocené nohy a duše obuté. Človíčci fašisti, svinutí jak zmije ... jablůňka v pláni kořeny ryje. Jen vodky stakana na duši... a doufat? To se nesluší. Nechej svou dírečku spát, na terči, snajperko nadržená ... volá tě válka a stát. A v tobě žena." Autor Pavel Pavlovič Dabltarasov, volný překlad Omnibus. A vůbec... prachsprostí civilisti by neměli natáčet ani komentovat (sic!) válečné filmy. To můžou jen настоящие убийцы. Například ani já (byť už jsem se jednou chystal) jsem nikdy žádného člověka nezabil. Nevím, jestli je to dobře. Ale ve skutečné válce bych se to snad dozvěděl. Něco o hebké smrti, o lásce, o sobě ... Pokud bych to ovšem stihnul. Což se asi nedá. (27.10.2019)

║Rozpočet $5miliónov║Tržby Celosvetovo $9,006,000▐ ženská konkurencia pre Zajceva, z Ruskej strany opäť veľmi dobrá práca, poctivý vojnový film, ktorý má svoj prepracovaný dej, ide v dvoch rovinách, v tej hlavnej kde je lobovanie v amerike za otvorenie druhého frontu a následné dejové spomienkové návraty hlavnej protagonistky na bojové polia sú zasadené tak aby nič nekazili ale umocnili dejovú zložku, hmatateľná chladnosť snímky a hlavnej aktérky tu sadne, k tomu tu máme dobrú kameru, nechýba v skratke výcvik ostreľovačov a misie z bojového poľa z likvidáciou nepriateľa tu majú svoje pevné miesto, pre mňa po výbornom americkom tankovom Železnom srdci tu máme výbornú konkurenciu aj z Ruského frontu /90%/ (06.06.2015)

Líbila se mi ta civilní část v Oděse. Bitvy jsou tu taky Ok, i když jim něco chybí, možná větší brutalita. Spíš ty povidaci pasáže jsou to, co mě moc nehrálo a co tomu ubiralo na tempu. Celkově je to ale solidní válečný film. Osobně bych byl rad, kdyby se Rusové vrátili k filmům ve stylu Jdi a dívek se. Pomalým, hlubokým a pocitovym. Velkofilmu už jsem viděl dost. (05.08.2023)

Po Stalingradu další ruský válečný film, který vůbec nezvládá dramaturgii a vůbec jakoukoliv stavbu. Nedrží to pohromadě a ani trochu film neví, čím chce být. Je to takové zmatené a hysterické - jako by jste koukali na nějakou hádku italského páru, kde se dva hádají, rozbíjí talíře a pak se hned začnou líbat. Hlavní hrdinka má celou dobu jeden jediný neutrální výraz a namísto hrdé bojovnice působí spíše jako pošahaný masový vrah (jasně tohle byl asi záměr, jenže hlavní hrdinka je díky tomu po celý fim na facku). S ruskými válečnými filmy končím. (03.11.2019)

Bitva o Sevastopol, rusko - ukrajinská koprodukce, rok 2015. To jsou mi věci. Ruská kinematografie jde po letech útlumu konečně znovu nahoru. Po velice slušné Bretské pevnosti z roku 2010 jde o další precizně zahraný a poctivě odžitý válečný film. Občas je na něm znát nižší rozpočet, jak v podobě neumělého CGI, tak v horší kameře. Bohužel mi alespoň zpočátku přišlo, že hlavní hrdinka je vykreslená až příliš jako živoucí legenda a ne jako osoba hozená do noční můry. Možná to byl záměr, protože když v závěrečné třetině filmu konečně projeví emoce, dojem je o to drtivější. Kupodivu mi do děje pasovala i moderní hudba a jí podbarvené, lehce patetické scény. A ano, výcvik ve sniperské škole mi taky připomněl úžasný montypythonovský skeč How Not To Be Seen. (04.11.2016)