Bitka o Sevastopoľ

Nejdřív ze všeho si dovolím odcitovat nesmrtelný kamarádův popis (knižní) Aryi Stark: "problém s Aryou je v tom, že začala uznávat pouze svoji vlastní sílu, o které má navíc poněkud přehnané představy. Její žebříček hodnot se zredukoval na prosazovaní vlastních zájmů, a každého, kdo jí jen trochu nevyhovuje, považuje hned za nepřítele. Vzhledem k okolnostem, jejímu věku a nátuře se není čemu divit, ale nijak odvázaný z ní nejsem." Ten se dá prakticky bez jakýchkoli modifikací použít na všechny jakože silné válečnice, které nám spisovatelé a scénáristé přinášejí. A týká se to i této filmové Ljudmily. Nevím, jaká byla Pavličenková doopravdy jako člověk, ale taková, jakou mi ji představil film, spadá do téhle škatule ne proto, že by ji tak zformovala válka, ale tyhle rysy jí scénář vnukl od předválečných let (no, možná na tom měl podíl tatík z NKVD) a nějakou proměnou projde až tak v poslední čtvrtině, kde se začne chovat konečně trochu jako člověk (přičemž beru teď děj chronologicky, takže scény z USA počítám do toho konce). Jinými slovy, opět jsem se nedočkal ženské postavy "silné" dle současných měřítek, která by zároveň v určité míře nepůsobila jako hovado sociální interakce s okolím. Zároveň bych rád, aby bylo jasno, že to nikterak neumenšuje obdiv k jejím výsledkům, jen jako člověk (nebo tedy postava, je to film) mi stále přišla úctyhodnější její kamarádka, která není srab jen proto, že životy neukončuje, ale zachraňuje. Prožívá přitom stejnou hrůzu okolo, a dokáže zůstat člověkem. Pokud jde o film, jeho úroveň je kolísavá, několik scén je velice působivých a dobře napsaných, ať už se odehrají na frontě nebo v zázemí. Z těch bojových nálet na lodní konvoj, první boj a celkem zajímavé nápady ve sniperské škole (i když mi jeden moment okamžitě asocioval monty pythonovské How Not To Be seen), z těch mimo je nejsilnější smutný konec kamarádčina zasnoubení a americká scéna s "milodary" (tam se mi reakce Pavličenkové velmi líbila). Jako celek je film mírný nadprůměr, i když stále platí, že předností ruských (nebo rusko-něco) válečných filmů je taková špinavost a nekašírovanost oproti zářivé uhlazenosti. (14.05.2016)

Bitva o Sevastopol, rusko - ukrajinská koprodukce, rok 2015. To jsou mi věci. Ruská kinematografie jde po letech útlumu konečně znovu nahoru. Po velice slušné Bretské pevnosti z roku 2010 jde o další precizně zahraný a poctivě odžitý válečný film. Občas je na něm znát nižší rozpočet, jak v podobě neumělého CGI, tak v horší kameře. Bohužel mi alespoň zpočátku přišlo, že hlavní hrdinka je vykreslená až příliš jako živoucí legenda a ne jako osoba hozená do noční můry. Možná to byl záměr, protože když v závěrečné třetině filmu konečně projeví emoce, dojem je o to drtivější. Kupodivu mi do děje pasovala i moderní hudba a jí podbarvené, lehce patetické scény. A ano, výcvik ve sniperské škole mi taky připomněl úžasný montypythonovský skeč How Not To Be Seen. (04.11.2016)

Na Ruský film ide o dobrý počin, hovorím to tak ako keby som mal s ruskou kinematografiou dáke skúsenosti, čo nemám. Ale vizuál sa mi celkom páčil. Ak človek hľadá vojnový príbeh s množstvom scén priamo z boja, nebude sklamaný. Horšie je to už s pokulhávajúcim príbehom, ktorý asi nechcel hrať druhé husle, ale bohužiaľ sa mu to podarilo. Veľká škoda je, že film ide ako z rýchlika s jednej minúte sa Ľudmila hlási do ruskej armády o minútu neskôr už bojuje v prvej línií na fronte a o pár sekúnd už je elitná sniperka ruskej armády. Tým ako je príbeh časovaný sa z neho vytrácajú všetky potrebné emócie a empatia s hlavnou hrdinkou sa javý chladná a nestotožniteľná. To ani nebudem hovoriť ako absurdne vyzerá, keď si Ľudmila na každom kroku nájde iného nápadníka. Takže v konečnom dôsledku to Sergej Mokrickij hrá ešte aj na romantiku, čo asi nebude tá správna cesta. 61% (24.12.2017)

Co k tomu říct, tentokrát trefil Verbal hřebíček na hlavičku, že bitvy byly jako z reklamy na LEGO, což filmu dost ubližuje. Taky odstřelování Němců ve společnosti Vadima chvílemi působilo jako rozverná taškařice z komiksů. Co mě zaujalo, že vůbec někdo takový jako Ljudmila byl. A co překvapilo, že se mohla ve 42 roce plné bojů dostat do USA. (08.03.2017)

Najprv som zvažoval, tak za seriózne štyri hviezdičky. Len dáko som sa dostal k druhej projekcii, ten výtvor ma emocionálne dáko zmohol a nejako si ma získal. (Rusi, vieme a zažili sme si s nimi svoje, o Vrběticiach ani nehovoriac. Ako bonus železná opona, rok 1968 a iné radosti. Škoda rečí/písmen.) Avšak nechcem sem miešať politiku, krivdy a rôzne peklá, ktoré sme si užili. Prosto, čo sa týka filmu, je podarený a je to celkom "šleha". Chyby a nedostatky by sa dali nájsť, to určite. /Napr. miestami je tu trochu veľa propagandy, príp. prehnaného patriotizmu (hoci to robievajú i Američania, ale s brutálne vyššími rozpočtami)/. Bitka o Sevastopoľ má svoju vojnovú /niekedy dosť drastickú/, avšak aj romantickú linku, čo je celkom milé zistenie, dá sa napísať, že film je vhodný i pre širšie publikum. /Podobnosť s Enemy at the gates - nejaká by sa dala vidieť, to áno, ale nejde "o obšľahnutie"./ /Ruská hudba, v niektorých momentoch je poriadne efektívna, zvláštna, dojímavá a dnes už i trochu exotická. Napr. (pozor, video je zostrih z filmu, obsahuje SPOILERoidné veci) OKEAN ELZY - Obiymy./ Už sa krotím radšej s tou sentimentalitou. (: Pre mňa ide v podstate o neznámy team tvorcov, hercov etc., výsledok je o to viac príjemný a značne uhrančivý. Isto, film hrá sem-tam i na city /no to robia i haldy iných/, ale paradoxne mi to tu nejako vyhovovalo. Súdruhom to opäť vyšlo. Mne osobne, subjektívne za 4,5 (riadne červenej) hviezdy, príp. 9/10. /Dodatok, pre bežného diváka, tak objektívnejšie 4 hviezdy, príp. 7-8/10./ (20.07.2021)