Bitka o Sevastopoľ

Vasilij Zajcev ma konkurenciu. Hodne velke prekvapko. Rusi majú na svojej fronte veľa takýchto príbehov a tento sa nadmieru vydaril narozdiel od takého Stalingradu, kde viac menej fungovala iba ta vizuálna stránka. Tu je to presne na opak. Názov je trochu zavádzajúci, pretože kto čaká Bitku o Sevastopol môže len snívať a ani sa nedivím, že bude niekto sklamaný. Toto je životopisná dráma s prvkami akcie, ktorá by sa mala premenovať na Pani smrť. Rusi vsádzajú (nie len vo filme) na Ljudmilu Pavličenko, ktorej veríte keď ma sniperku v ruke a to je najväčšie plus celého filmu, samotná Julija Peresild, ktorá proste exceluje. Celý film a zároveň samotný príbeh sa nesie v takej smutnej-pochmúrnej atmosfére, ktorá nenudí, ale navodzuje tie správne emócie. Za zmienku stojí aj dobrá hudba, obzvlášť skladba Kukushka. 85% - 4* (19.11.2016)

Výborný ruský životopisný snímek o Ljudmile Pavličenkové, dívce, která zabila 309 fašistů. Název je trochu zavádějící, i já jsem čekal válečný film, ale jde hlavně o příběh Pavličenkové. Ale akce je tam dostatek. Musím říci, že Julija Peresild podala excelentní výkon. Jen jsem žasl, kolik toho Ljudmila stačila zažít a to jí nebylo ani 25 let. Jo hold při válce jde všechno rychle. (05.02.2018)

"Přezrálé šípky, rudé až k zalknutí ... jen muška přesná tvé srdce zastaví. Válečné maso, v kotlíku smrduté ... zpocené nohy a duše obuté. Človíčci fašisti, svinutí jak zmije ... jablůňka v pláni kořeny ryje. Jen vodky stakana na duši... a doufat? To se nesluší. Nechej svou dírečku spát, na terči, snajperko nadržená ... volá tě válka a stát. A v tobě žena." Autor Pavel Pavlovič Dabltarasov, volný překlad Omnibus. A vůbec... prachsprostí civilisti by neměli natáčet ani komentovat (sic!) válečné filmy. To můžou jen настоящие убийцы. Například ani já (byť už jsem se jednou chystal) jsem nikdy žádného člověka nezabil. Nevím, jestli je to dobře. Ale ve skutečné válce bych se to snad dozvěděl. Něco o hebké smrti, o lásce, o sobě ... Pokud bych to ovšem stihnul. Což se asi nedá. (27.10.2019)

Ruské válečné filmy můžu. Bitva o Sevastopol je už druhým skvělým filmem, který jsem poslední dobou viděla. Ljudmila je sniperka, která bezcitně střílí do Němců a za války se dostane jako válečná hrdinka do USA, kde se setká s Eleanor Roosveltovou. Ano, zní to hodně absurdně, ale ono to do sebe fakt celé zaklaplo. Dialogy s Elanor jsou skvělé, báječné jsou scény z bitev a naprosto mě zasáhl osobní život Ljudy, jak jí kamarádky a spolubojovníci říkali. Pokud chcete vidět dobrý válečný film z poslední doby se silnou ženskou hrdinkou, tak vám jednoznačně doporučuju Bitvu o Sevastopol. (30.10.2017)

Nejdřív ze všeho si dovolím odcitovat nesmrtelný kamarádův popis (knižní) Aryi Stark: "problém s Aryou je v tom, že začala uznávat pouze svoji vlastní sílu, o které má navíc poněkud přehnané představy. Její žebříček hodnot se zredukoval na prosazovaní vlastních zájmů, a každého, kdo jí jen trochu nevyhovuje, považuje hned za nepřítele. Vzhledem k okolnostem, jejímu věku a nátuře se není čemu divit, ale nijak odvázaný z ní nejsem." Ten se dá prakticky bez jakýchkoli modifikací použít na všechny jakože silné válečnice, které nám spisovatelé a scénáristé přinášejí. A týká se to i této filmové Ljudmily. Nevím, jaká byla Pavličenková doopravdy jako člověk, ale taková, jakou mi ji představil film, spadá do téhle škatule ne proto, že by ji tak zformovala válka, ale tyhle rysy jí scénář vnukl od předválečných let (no, možná na tom měl podíl tatík z NKVD) a nějakou proměnou projde až tak v poslední čtvrtině, kde se začne chovat konečně trochu jako člověk (přičemž beru teď děj chronologicky, takže scény z USA počítám do toho konce). Jinými slovy, opět jsem se nedočkal ženské postavy "silné" dle současných měřítek, která by zároveň v určité míře nepůsobila jako hovado sociální interakce s okolím. Zároveň bych rád, aby bylo jasno, že to nikterak neumenšuje obdiv k jejím výsledkům, jen jako člověk (nebo tedy postava, je to film) mi stále přišla úctyhodnější její kamarádka, která není srab jen proto, že životy neukončuje, ale zachraňuje. Prožívá přitom stejnou hrůzu okolo, a dokáže zůstat člověkem. Pokud jde o film, jeho úroveň je kolísavá, několik scén je velice působivých a dobře napsaných, ať už se odehrají na frontě nebo v zázemí. Z těch bojových nálet na lodní konvoj, první boj a celkem zajímavé nápady ve sniperské škole (i když mi jeden moment okamžitě asocioval monty pythonovské How Not To Be seen), z těch mimo je nejsilnější smutný konec kamarádčina zasnoubení a americká scéna s "milodary" (tam se mi reakce Pavličenkové velmi líbila). Jako celek je film mírný nadprůměr, i když stále platí, že předností ruských (nebo rusko-něco) válečných filmů je taková špinavost a nekašírovanost oproti zářivé uhlazenosti. (14.05.2016)