Bitka o Sevastopoľ

Minimum patosu, postavy jsou nadmíru lidské a nikterak černobílé - což platí dvojnásob v případě hlavní hrdinky, která je všechno možné, jen ne vyloženě kladná hrdinka, páč nácky ráda střílí nejdříve do kolen a nejlépe, když si zrovna užívají Vánoc u stromku s hakenkreuzem místo hvězdy/špičky. Má to svoje emočně silnější momenty, dokonce i jeden trošku epičtější, ačkoli na můj vkus zbytečně krátký. Výtka tak putuje k tomu, že z bitvy o Sevastopol tam vlastně nebylo skoro nic, a druhá výtka pak k pitomým zpívaným písničkám, který nevim, proč tam pořád cpou. BTW: Jak se ozývaly hlasy, jakože je to ruská propaganda natočená schválně v době ukrajinsko-ruských separatistů atd., je to blbost. Už jen protože několik hlavních postav jsou Ukrajinci. Nehledě na ne zrovna hezky vykreslené sovětské oficíry. Takže podělanou propagandu si strčte do zádele. (25.09.2015)

Ale ano, je to dobrý film. Měla jsem strach z trapných modernit a nevěrohodných scén, ale je to v normě. Válka je tentokrát vyobrazena z netradičního pohledu dívky, která se stala hrdinou. Plnila tím přání svého otce, který z ní chtěl mít syna. To nejdřív. Jenže pak byla čím dál tím víc do války osobně zainteresovaná. Ať už vzniklými přátelstvími nebo ztrátami blízkých a milovaných. Válka je strašná věc, snad ji nikdy nebudeme muset zažít. (20.02.2018)

Hudební klipy, do nichž jsou sestříhané nejpůsobivější záběry filmu, skutečně poskytují daleko lepší zážitek než snímek samotný. Jedině na úrovni jednotlivých záběrů, které mají solidní technickou úroveň a sem tam i dobře vypadají, totiž Bitva o Sevastopol opravdu funguje. Kdo o osud Pavličenkové neztratil zájem kvůli nešikovné práci s elipsami (+ nesnesitelně naivní a toporně odehrané linii s Rooseveltovou, která má celé vyprávění rámovat), toho udolá repetivnost a fádnost válečných pasáží. Pokud se u nich lze bavit, tak leda na úkor jejich absurdní nerealističnosti (např. německá pěchota postupuje k sovětským zákopům po holé pláni, bez jakéhokoli krytí), jinak jsou nezajímavé a "gritty" dojem se snaží vyvolávat jen přítomností několika gore efektů. Pro novodobé ruské blockbustery obvyklé podlézání putinovskému vidění světa a de facto hrdý pohled na stalinistickou éru (resp. neochotu ji jakkoli kriticky reflektovat) do hodnocení ani nepromítám, jinak bych musel sáhnout po odpadu. (02.07.2016)

Hned na první pohled se nabízí srovnání s Nepřítelem před branami. Opět geroj snajper, opět jakože souboj s německým protějškem, opět tu střílíme do německého spojaře :). Je toho samozřejmě víc, ale jeden musí chtít vidět. Jsou to navíc (IMHO) jen berličky. Podstatné je, že film jako celek nepůsobí úplně zle. Př. v případě Stalingradu jsem ml už pocit přeplácanosti (prostě "ruské až moc"). Tady se snaží držet zpátky (asi za to můžou ti Ukrajinci :)) a to filmu jen prospívá. Na druhou stranu musím také říct, že závěr mě nenadchnul. Přišel mi odfláknutý a "o ničem". Já sice chápu, že jde o film podle skutečné osoby (Ljudmila Pavličenková opravdu existovala), ale také to šlo se s tím malinko víc pomazlit. Co mi také z počátku vadilo bylo to přeskakování mezi třemi časovými rovinami během vyprávění. Baba vzpomíná na setkání ve kterém se vzpomíná (?). Celkově beru jako nadstandard. (02.06.2015)

Taková ta válečnická klasika, tentokrát zdůrazněna motivace hrdinky, aneb zabiju vás všechny vy svině (teda- alespoň dokud se neunavím). Obávám se, že potrvá tak dvě, tři generace, než Ukrajinci a Rusové budou ochotni něco takového natočit společně. Spíše se dočkáme dílek jako ,Bitva o letiště, aneb přišli a zase odešli´ (film od Ukrajinských tvůrců), nebo ,Čurila Plenkovič opět zasahuje, aneb taťka Putin se studené vody nebojí´ (v ruské distribuci to bude mít asi jiný název) (19.08.2022)