Bitka o Sevastopoľ

Hudební klipy, do nichž jsou sestříhané nejpůsobivější záběry filmu, skutečně poskytují daleko lepší zážitek než snímek samotný. Jedině na úrovni jednotlivých záběrů, které mají solidní technickou úroveň a sem tam i dobře vypadají, totiž Bitva o Sevastopol opravdu funguje. Kdo o osud Pavličenkové neztratil zájem kvůli nešikovné práci s elipsami (+ nesnesitelně naivní a toporně odehrané linii s Rooseveltovou, která má celé vyprávění rámovat), toho udolá repetivnost a fádnost válečných pasáží. Pokud se u nich lze bavit, tak leda na úkor jejich absurdní nerealističnosti (např. německá pěchota postupuje k sovětským zákopům po holé pláni, bez jakéhokoli krytí), jinak jsou nezajímavé a "gritty" dojem se snaží vyvolávat jen přítomností několika gore efektů. Pro novodobé ruské blockbustery obvyklé podlézání putinovskému vidění světa a de facto hrdý pohled na stalinistickou éru (resp. neochotu ji jakkoli kriticky reflektovat) do hodnocení ani nepromítám, jinak bych musel sáhnout po odpadu. (02.07.2016)

Podobně jako Vašek Zajíc, tak i Ljudmilka je přirozený talent a z německých snajprů si ráda dělá cedník, načež ještě radši sbírá jejich odznáčky a snaží se každý den zlepšit svůj hajskór. Film sleduje 2 dějové linky, a to je dle mého škoda. Né že by zámořská mise nebyla s Eleanorou nebyla zajímavá - ba naopak, ukazuje tu nejženštější a nejněžnější stránku hlavní hrdinky, jenže s každou minutou strávenou v JŮESEJ přicházíme o minutu v hrdém a hlavně hrdém eSeSeSeR. Slečna stihne během likvidací fašounů za lahodných zvuků Tiché noci vystřídat hned několik nápadníků (přiznám se, že jsem to nedokázal spočítat) a to mě také úplně nepotěšilo. Samotný název je dost zavádějící, protože byť se část filmu točila kolem malebného krymského městečka, byl to primárně film o již zmíněné ženštině. Každopádně chápu, že se Bitva o Sevastopol z marketingového hlediska udá lépe než takový Tampón mezi náboji - teď když jsem to napsal a uvědomil si, v jak feminismem afektované době žijeme, možná by to spousta nezávislých žen uvítala, hrdinku dávající co proto mužům. Každopádně z Ruska (nebo alespoň východu) jsem za poslední dobu viděl pár filmů odehrávajících se v době druhé světové války a i když Sevastopol nebyl nejhorší, za těmi lepšími zaostává celkem o dost, také 110 minut je asi únosné maximum, než se člověk začne nudit. I přes fakt, že filmy podle skutečnosti (byť je tu zachyceno méně než bych si přál na úkor lavstory) a s odstřelovačskou tématikou mám moc rád, se spíš než k slabším 4 uchýlím k silnějším 3. Nebylo to špatné, ale věřím, že to mohlo být mnohem lepší. (24.11.2019)

Bitva o Sevastopol, rusko - ukrajinská koprodukce, rok 2015. To jsou mi věci. Ruská kinematografie jde po letech útlumu konečně znovu nahoru. Po velice slušné Bretské pevnosti z roku 2010 jde o další precizně zahraný a poctivě odžitý válečný film. Občas je na něm znát nižší rozpočet, jak v podobě neumělého CGI, tak v horší kameře. Bohužel mi alespoň zpočátku přišlo, že hlavní hrdinka je vykreslená až příliš jako živoucí legenda a ne jako osoba hozená do noční můry. Možná to byl záměr, protože když v závěrečné třetině filmu konečně projeví emoce, dojem je o to drtivější. Kupodivu mi do děje pasovala i moderní hudba a jí podbarvené, lehce patetické scény. A ano, výcvik ve sniperské škole mi taky připomněl úžasný montypythonovský skeč How Not To Be Seen. (04.11.2016)

... a rána sú tu tiché, teda ženy v armáde priamo v boji je obľúbený podžáner ruského vojnového filmu. U tvorcov, aj u diváka, tak som si nenechal ujsť aj takúto modernú verziu. Bojové scény strieda romantika, ak sa ńou dajú nazvať zamilované pohľady pri zabíjaní alebo slastné úsmevy pri pohrávaní sa s fašistami, ktorí by nemali zomierať krátko. Viac ako boja (s obstojnými digitálnymi efektami) je osobného prežívania Ľudmily, jej života, a zaujímavosti z pobytu v Amerike. Nejdem skúmať, koľko je na tom všetkom pravdy, ako to bolo s vrúcnym priateľstvom s pani Rooseveltovou, beriem to ako film. A ten bol aj so značnou dávkou vlastenectva a hrdinstva dobre natočený, zaujímavý a nemôžem ho odbiť iba tromi hviezdami. –––– Vojna, to nie je len smrť. Ale aj život. –––– Počúvaj svoje srdce, strieľaj medzi údermi. –––– Pavličenková už nie je len vojak. Je symbol. A symboly sa nevyraďujú. (02.09.2017)

Jak říkáme my, co umíme skvěle kmitat jazykem na všechny světové strany: „Bitva o Sevastopol máj ás“. Sevastopol to pomalu nevidělo ani na mapě, bitvy jak z reklamy na Lego a to vše na opruzeném pozadí další zkurvené telenovely o autisticko - frigidní ruské pušce, která vyměnila sporák za buzerák, co sáhne na kulky bez odporu jen před vložením do zásobníku, vzrušuje ji výhradně leštění hlavní a honí zásadně jenom fašisty. Hledáčkem teleskopu. A když už naše hrdinka Sovětského svazu opravdu potřebuje vypustit páru, našroubuje si tam v bahně zákopu pouze kapitána Leonida Pyjusoviče Ocasina. Snad proto, že má na kládě vytetováno „olja“. Nemylte se však, nejde o nějakého podmíráka, kterému se tam tak tak vešlo jméno jeho oblíbené pichny. Je to specnas drsoň, a když jej vzruší výbuchy granátů a bitevní vřava, přečtete si, že jde o uznalé poděkování strany a vlády v kompletním znění: „Zdrávstvujtě i spasíba, balšíje zášitniky Sevastopolja!“ A tak si ten vypečený páreček střihne pár dávivých MTV videoklipů za doprovodu jakési zasloužilé kremelské homoskupiny, prokládaných emancipačními dialogy naší chladné soudružky s odpudivou norou Eleanorou, a když se konečně doplazí na posledních deset minut do toho Sevastopolu, sypnou jim tam trochu digitálního bordelu, Ljudmilu kýčovitě evakuují a igra čérez. K dokonalému vstřebání tohoto veledíla a pozvracení se bohatě postačí vidět tento dvouminutový rešeržerský řez a určitě strávíte svůj čas smysluplněji, pokud dalších sto osm minut lepkavých mexicko-venezuelských telezážitků raději vyměníte třeba za vodku. (26.05.2015)