Bitka o Sevastopoľ

Řeknu to rovnou. Válečné filmy nejsou moje vášeň, no a když zuří válka na východě měl jsem asi trochu blbý nápad přidat olej do ohně. Člověk může jen vzpomínat na časy, kdy Američani, Ukrajinci a Rusové táhli za jeden provaz. Doufám, že se ještě dožiji toho, že vztahy těchto zemí se spraví. Rusko čeká dost možná několika desítek dlouhá očista, stejně jako to měl Wermacht. Představoval jsem si v Ludmile Waliho, který střílí Rusy, ale řeknu vám to přímo - je mě líto i Rusů. (12.03.2022)

Nebylo to špatné. Sice z toho stříká patos na všechny strany a místy to asi nebude úplně historicky věrohodné, ale to je u takového filmu pochopitelné. Dělají to ve svých válečných filmech Američané, tak proč by to nemohli dělat i Rusové. Příběh Ljudky dokáže diváka zaujmout a film sám o sobě je poměrně dobře natočen. (19.08.2018)

Pokud se jedná o válečné scény, tak se Rusové vytáhli a můžou se směle měřit s trháky hollywoodské produkce. Třeba nálet na sovětskou flotilu jsem si užil a fajn byl i průřez ostřelovačskými akcemi. Ale jakmile utichnou pušky a výbuchy a vstoupí se do soukromí hlavní hrdinky, je režie značně nejistá a to i přesto, že se Julija Peresild strašně snaží. Trochu mi vadil i ten nádech propagandy, kdy Pavličenková apeluje na poněkud dekadentní americkou společnost, aby vstoupila do války a nenechávala v tom ubohé Sověty samotné. Na druhou stranu vykreslení jejího vztahu s Eleanor Roosveltovou bylo podařené a překvapený jsem byl i figurkou politického komisaře, což byla palba do vlastních řad, kterou jsem u Rusů nečekal. Byť to nebylo nic v porovnání s německým filmovým sebemrskačstvím. Další Nepřítel před branami se sice nekonal, ale jako poklona legendární sovětské sniperce je to myslím důstojné. 60% (27.05.2015)

Podobně jako Vašek Zajíc, tak i Ljudmilka je přirozený talent a z německých snajprů si ráda dělá cedník, načež ještě radši sbírá jejich odznáčky a snaží se každý den zlepšit svůj hajskór. Film sleduje 2 dějové linky, a to je dle mého škoda. Né že by zámořská mise nebyla s Eleanorou nebyla zajímavá - ba naopak, ukazuje tu nejženštější a nejněžnější stránku hlavní hrdinky, jenže s každou minutou strávenou v JŮESEJ přicházíme o minutu v hrdém a hlavně hrdém eSeSeSeR. Slečna stihne během likvidací fašounů za lahodných zvuků Tiché noci vystřídat hned několik nápadníků (přiznám se, že jsem to nedokázal spočítat) a to mě také úplně nepotěšilo. Samotný název je dost zavádějící, protože byť se část filmu točila kolem malebného krymského městečka, byl to primárně film o již zmíněné ženštině. Každopádně chápu, že se Bitva o Sevastopol z marketingového hlediska udá lépe než takový Tampón mezi náboji - teď když jsem to napsal a uvědomil si, v jak feminismem afektované době žijeme, možná by to spousta nezávislých žen uvítala, hrdinku dávající co proto mužům. Každopádně z Ruska (nebo alespoň východu) jsem za poslední dobu viděl pár filmů odehrávajících se v době druhé světové války a i když Sevastopol nebyl nejhorší, za těmi lepšími zaostává celkem o dost, také 110 minut je asi únosné maximum, než se člověk začne nudit. I přes fakt, že filmy podle skutečnosti (byť je tu zachyceno méně než bych si přál na úkor lavstory) a s odstřelovačskou tématikou mám moc rád, se spíš než k slabším 4 uchýlím k silnějším 3. Nebylo to špatné, ale věřím, že to mohlo být mnohem lepší. (24.11.2019)

Pavličenková podle Olesova a Korina není člověk, je to socha, Atlas, který na bedrech nese celou tíhu války, Sovětského svazu, internacionály a všichni soudruzi okolo se můžou přetrhnout o to, kdo jí miloval dřív, než to bylo cool. Stejně plochý, plný patosu a jen o chlup lepší jak Jolieové Pampalíny. (01.03.2018)