Proti prírode

Proti přírodě? Já půjdu spíš proti proudu. Ole Giæver je do sebezahleděný egocentrický exhibicionistický (ehm, kdyby měl aspoň čím) narcis, jenž podává světu své názory bez obalu a možnosti následné debaty (chlapi jsou promiskuitní dětinská nedospělá a sebezahleděná hovada, zatímco ženy jsou kuchyňské puťky bez špetky inteligence a jejich děti mají problém navázat vztah s otcem). Ole Giæver "svůj pohled" na svět zastírá pod nálepku "všichni si to myslíme, ale bojíme se to říct nahlas", přičemž by správné motto filmu mělo být "co si myslím já, myslí si i ostatní". Proti přírodě je rozbředlá pseudointelektuální sračka bez přidané hodnoty u níž zamrzí překrásné záběry přírody. Neskutečné hype, jež uspokojí diváky, kteří jdou za stádem a jako ovce se smějí tomu, čemu ostatní. Norský film nikdy neklesl tak nízko do hlubin filmového bahna. (19.02.2015)

Nešťastný život pod mikroskopem, nebo dokonalá intimní zpověď ženáče Martina, jak je libo. Týpek chce být úplně někým jiným, i když vlastně neví kým, a tak si sám vyrazí zabilancovat na víkend do hor. Podal to docela odzbrojujícím způsobem, takže to byla chvílema spíš prdel. Nejspíš ta, co je na plakátu :-) Ani nevím, jak to ohodnotit, je to tak tři a půl. (02.11.2015)

Chladné a autentické - severský pôvod sa veru nezaprie. Ako koncept a nápad celkom fajn, ale mne to napokon celé prišlo ako taká depresívna uspávanka (dokonca som pri tom aj zaspal). Martin si jednoducho potreboval usporiadať myšlienky, tak sa vydal osamote do prírody a tam popri svojom monológu o všetkom možnom aj nemožnom postupne prichádza "k sebe". Potenciál parádny, ale v konečnom dôsledku ma to vôbec neoslovilo. Inými slovami, "zbožňujem" ľudí čo majú relatívne pozitívny život a majú potrebu sa tváriť ako je všetko nanič... (05.11.2015)

Proti přírodě hlavně je, aby celej film pobíhal po plátně zmatenej týpek, co si věčně věků někde nechává kalhoty a oteploucha, takže dámy a vcelku zanedbatelná část pánů ten pohled zajisté ocení, ovšem když se chce v chatě pomilovat s náhodně se vyskytnuvší dívkou, nesundá jí ani podprsenku, takže my ostatní diváci si na svý nepřijdeme. Ale tak jako jeho škoda, mohl za to dostat hvězdičku navíc. Jinak při analýze jeho myšlenek člověk ocení staré přísloví, mlčeti zlato. Hlavní hrdina chce utéct od manželky, dítěte, práce, aby si mohl někde jinde najít práci, manželku a založit rodinu.. Tomu říkám fantazie. (06.06.2016)

Zdá se, že hrdinové filmů Oleho Giaevera to mají jasně nalinkováno: objeví- li se problém, pojďme (v tomto případě utíkejme) jej zkusit vyřešit do přírody. Zatímco předchozí Hora byla nesnesitelným artem plným náznakových dialogů, dlouhých vzájemných pohledů a trucovitých "odchodů" do samoty, zde je počet postav zredukován ze dvou na jednu, dialogy nahradil vnitřní monolog a posedávání za kameny močení do horské bystřiny či masturbace za stromem. Je to tedy o něco akčnější, ale pořád ne dost zajímavé na to, abych projekci nepovažoval za ztrátu času. (29.01.2016)