Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film je cestou do drsnej nórskej krajiny a do hlavy tridsiatnika Martina, mladého otca a manžela. Martin si pripadá odcudzený od svojich kolegov v práci aj od svojej rodiny. Má pocit nedostatočnosti, pretože nedokáže zaujať rolu, v ktorej by sa cítil pohodlne. Vyráža preto sám na víkendovú túru do hôr a my počujeme jeho necenzurované myšlienky: nekompromisné úprimné postrehy o jeho usporiadanom malomestskom živote, o ňom samotnom a o ľuďoch v jeho okolí. Jeho názory a fantázie siahajú od prostých detinskostí až k hlbším dilemám ľudského života. Prostredníctvo svojho vnútorného monológu chce lepšie porozumieť životu. Film Proti prírode je skrátka priamočiary a humorný portrét muža, ktorý sa túži vymaniť zo zabehnutých koľají. (ASFK)

(viac)

Videá (2)

Trailer 1

Recenzie (84)

Tosi 

všetky recenzie používateľa

Nešťastný život pod mikroskopem, nebo dokonalá intimní zpověď ženáče Martina, jak je libo. Týpek chce být úplně někým jiným, i když vlastně neví kým, a tak si sám vyrazí zabilancovat na víkend do hor. Podal to docela odzbrojujícím způsobem, takže to byla chvílema spíš prdel. Nejspíš ta, co je na plakátu :-) Ani nevím, jak to ohodnotit, je to tak tři a půl. ()

Big Bear 

všetky recenzie používateľa

Tedy Norové mi vyrazili dech... A to svojí otevřeností. Filmů o krizi středního věku jsem už pár viděl, tenhle je ale smetl jako Maelström. Ihned se mi vybavila písnička Honzy Budaře s textem...,,Já jsem tvoje krize středního věku, se mnou se něco dozvíš o člověku, neboj se budeme nejlepší přátelé ..netvař se proboha tak hrozně kysele '' --- A také je to film plný mužské nahoty, což možná potěší dámské publikum. Hned na začátku když nám Martin naplno ukázal svého ,,klauna'' (tak své mužské chloubě říkal) při močení do potůčku ve mně krapet hrklo. To jsem ale netušil co nás ještě všechno s ,,klaunem'' čeká. Není nad to, když se herec nestydí a Ole Giæver s tím asi problém nemá. Film se sice tváří jako komedie, je to však regulérní drama a nezdráhám se říci mužské drama každého znás. Mohl by se jmenovat podobně jako oblíbený animák V Hlavě. Do velínu sice nevidíme, slyšíme však co si Martin v duchu říká. A pánové, ruku na srdce, kdo se v tom alespoň trochu nenašel? Martinovi je 30, má byt, ženu a syna. V práci ho to sejří a cití, že by potřeboval radikální změnu. Kouká na svého kolegu padesátníka s pupkem uvelebeného za kancelářským stolem a uvědomuje si, že takhle on skončit nechce a nesmí. Práce je stereotyp, doma je to stereotyp... Ze ženou jsou si nějak vzdálenější než to bylo dříve...všechno nějak vystydlo, omšelo, stalo se rutinou... jak se to ale sakra mohlo stát? Vždyť má vše co si tehdá na začátku vztahu přál! Včetně syna! Martin rád sportuje a únikem jsou mu treky kamsi do hor do hlubokých lesů a rašelinišť kdesi nad městem, kde tečou průzračné potoky, obloha se odráží v hladinách tichých jezer a kde horský vzduch brázdí křídla orlů... Tam, v přírodě relaxuje. Během toho ale znovu a znovu analyzuje svůj dosavadní život a dochází k závěru, že se odejde z práce a že se rozvede. Vždyť tolik lidí už se rozvedlo... Ano začátky budou krušné, ale pak? Svoboda... Tak tolik chybějící svoboda a nezávislost.. Nebude se už vázat. Pokud zavadí o nějakou hezkou a přijatelnou, dá s ní sex a pak každý půjde jinam. Když pak dorazí k jedné z turistických chat, kam zrovna došly i dvě mladé pohledné dívky, má možnost si jeden ze svých snů prožít v reálu... jenže... ------ Proti přírodě je film, který bych nazval z hlediska nás chlapů až kolaborantský! :-). pan režisér, scénárista a Martin v jednom hodně odklopil pokličku mužského myšlení. Myšlení, které některé ženy nejsou s to pochopit ani po mnoha letech společného života. Možná je to ale dobře. Možná je to malý návod jak pochopit toho tvora s ,,klaunem'' co používá stejnou domácnost a co vychovává společné potomstvo. Chlap prostě jednou za čas musí být sám, nebo s tlupou kumpánů. Máme to tak v sobě nastavené už od pravěku, kdy jsme vylezli z tepla jeskyň a měkkých nažvýkaných kůží do nehostinného světa tam venku na lov. Ruch tlupy a řev dětí byl náhle vyměněn za klid, ticho, soustředění a napětí, které lov vyžadoval.... Dnes je jedno, zda chlapi jedou na víkend na ryby, hokej, nebo třeba na LAN párty... Platí to pořád. A platí také, že se po dostatečném zregenerování zase rádi vracíme domů. Škoda nedotaženého scénáře, protože jinak by to bylo perfektní. Právě pro tu svoji otevřenost a upřímnou svobodomyslnost. 4 kostičky hořké čokolády. * * * * () (menej) (viac)

Reklama

johny89 

všetky recenzie používateľa

Takové super téma a tak mizerný film! Mimo několika scén to bylo naprosto nezáživné a jediné co stálo za to, byly panoramata norské přírody. Každá slibně rozjíždějící scéna byla během několika střihů zapomenuta a nerozvíjena. Konec filmu byl natočený jako kdyby štáb zjistil, že jim právě došly peníze na film. ()

Mackoun 

všetky recenzie používateľa

Do pasti rodinného stereotypu a existenciální krize jsem se ještě uvrhnout nestihl, ale i přesto jsem s “hrdinou” děje soucítil a chápal parazitující myšlenkové pochody, jež ho nepřetržitě pronásledovaly (ve finále si - nejspíš - něčím podobným občas projde skoro každý během jakéhokoliv vážnějšího vztahu). Za mě super sonda do duše obyčejného introverta na pokraji krize středního věku. ()

F.W.Colqhoun 

všetky recenzie používateľa

Proti přírodě aneb Svoboda je poznaná nutnost. Jsem relativně mladý otec, společensky neohrabaný a běhám po horách. Už při traileru jsem zaregistroval riziko, že by se mohlo jednat o film o mně. Částečně. Proklamovaná otevřenost hlavního hrdiny, prezentovaná vnitřním monologem, jehož prostřednictvím bilancuje a plánuje, jak celou svou partu kvočny a trpajzlíků pošle k čertu, šokuje jen ty, kteří proudem verbálního vědomí nedisponují, nebo mu nenaslouchají. Vývoj událostí však brzy naznačí, že překvapivé vnitřní výpovědi jsou prostředkem, jak zvýraznit možnou rozpolcenost člověka typu mladý otec - a nejspíš nejen jeho - ony ani ty matky nejspíš nejsou z monolitu, ale na to raději nemyslet. Nápad zasadit přemítání do nedotčené přírody podtrhuje zprávu filmu případně, možná ale až příliš doslovně. Příjemný coming of age film. Repríza po 7 letech usilovného otcovství. Změna hodnocení ze čtyř na pět. Kdyby to někoho zajímalo, ta tklivá skladba na 53:58 je klasický jazzový kus The Moon Is a Harsh Mistress Jimmyho Webba v podání norské zpěvačky bulharského původu Radky Toneff, album Fairytales (1982). Umělkyně zemřela pár měsíců po vydání alba předávkováním léky na spaní. ()

Galéria (12)

Zaujímavosti (1)

  • Film se natáčel v norských lokacích Mosjøen a Tromsø. (Zlatohlávek)

Súvisiace novinky

Startuje první ročník festivalu Na hlavu

Startuje první ročník festivalu Na hlavu

13.04.2017

V pražském kině Světozor se 20. - 23. dubna koná první ročník filmového festivalu Na hlavu. Nabídne netradiční spojení projekcí často velice známých filmů s přednáškami, jež filmy představí v novém… (viac)

Reklama

Reklama