Manželia a manželky

Pre mňa najlepší Woody 90.rokov, trpký návrat na Manhattan akurát vo farbách..a s dokonalou Judy Davis, ktorú, mimochodom, porazila na Oskaroch Marisa Tomei v My cousin Vinny ?????????!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Akademici touto voľbou definitívne potvrdili, ako hlboko vedia klesnúť ! Hedgehogs vs. Foxes v jej podaní, to už je klasika. JD ukradla tie najvtipnejšie hlášky filmu, volím ju najlepšou neurotičkou filmovej histórie !!!!! (16.01.2009)

Tohle je naprosto ukazkovy priklad proc nemam rad Woodyho Allena a jeden z jeho nejhorsich filmu. Obcas je sice mozne narazit na film, ktery se mu povede (Cassandra's Dream), reknu si, ze jsem na nej mozna trosku prisny a dam mu ferovou sanci, ale pak prijde neco jako tohle a tim to dorazi. Neexistuje reziser, ktery by byl tak neskutecne repetitivni, trapny a ubohy. Totalne identickych vztahovych bullshitu uz natocil desitky a stejne v tom pokracuje. Kvalitnimu reziserovi staci na 1 tema natocit 1 film, dale se muze posunout dal, rozvijet se, experimentovat, proste se chovat jako umelec, zatimco Woody prevazne toci filmy pres kopirak bez spetky originality jen aby si nahonil ego kvantitou a nabubrelym portfoliem. Ze stejneho duvodu se neustale arogantne obsazuje do roli, prestoze sam moc dobre vi, ze hrat proste neumi. O jeho lacinych a zoufalych scenarich ani nemluve. Nelze se pak divit, ze o nem s radosti vsude tvrdim jaky je to ultimatni ubozak. 1/10 (04.04.2010)

W. Allen so svojim typickým humorom dokáže plávať vo vodách vzťahových problémov medzi partnerskými dvojicami ako ryba vo vode. V tomto prípade mi však forma snímku sadla menej, nebola zlá, ale nebavila ma tak ako ostatné Allenove filmy. Možno to bolo tými častými dokumentárnymi vsuvkami, neviem. Ale aj napriek tomu film hodnotím pomerne vysoko, pretože obsah, ten je naozaj brilantný. 75/100 (18.08.2015)

Velmi dobrý film, byť mám raději Allenovu pozdní tvorbu od r. 2000. Výtky k tomuto filmu z mé strany by byly hodně subjektivního rázu, na můj vkus je celý ten film plný ošklivých a příšerně oblečených lidí s debilními účesy, a pokud někoho skutečně nemusím, tak je to Mia Farrow, ale to všechno mohu jen těžko tomuto filmu vyčítat :) Pokud mi ale něco skutečně vadilo, byla to roztřesená kamera, kterou skutečně nesnáším, a mi zcela jedno, jestli tím režisér něco sledoval, nebo ne. Jako úvaha nad manželstvím funguje ale tento film výborně a osobně bych ho doporučil zkombinovat s přečtením nějaké knihy od Miroslava Plzáka, například "Klíč k výběru partnera pro manželství", chcete-li se něco dozvědět o úskalích manželství. A závěr filmu je bez debat výborný! (23.07.2011)

A: Musíme vám něco říct B: (Woody Allen): Co? Co? tak už povídejte A:Jack a já se rozcházíme B: Aha, Chápu. Ale nic vážného, ne? ----- Standardní komentář si odpustím, omílal bych již řečené a místo toho nahodím ještě jeden bonmot: "Nebo byla teorie permanentní partnerské touhy mýtus, jako třeba společný orgasmus? Rifkin a jeho žena ho zažili jen jednou, v okamžiku, kdy je soudce rozvedl." (08.08.2007)