Manželia a manželky

Zapracováním oněch pro dokumenty typických mluvících hlav a nediegetického vypravěče do příběhu Allen dokázal zrychlit a zpřehlednit vyprávění, ale také se mohl naplno ponořit do hlav svých hrdinů a poskytnout tak komplexní pohled na životy dvou "obyčejných" párů ve středním věku. Postup, který bych jinde považoval za nefunkční berličku, zde bezchybně slouží příběhu. Výborně dopadlo i pro mě nezvyklé obsazení - Sydney Pollack je stejně dobrým hercem jako režisérem, z Judy Davis znechucení přímo čiší a Liam Neeson s Juliette Lewis mě zaujmou vždy a všem. Opravdu působivá studie rozkladu a vývoje vztahů v podání člověka nejpovolnějšího. (10.04.2012)

Po slabých 80. letech s otravnou Farrowovou se Allen probral a natočil výborný psychologický snímek o vztazích - skvěle napsané a zahrané postavy (obzvlášť Judy Davis exceluje i ta Farrowová do mozaiky zapadá), z řady scén mě fakt mrazilo. "Dokumentární" styl kamery k filmu perfektně sedne a i po letech je to svěží záležitost. Pro mě určitě jeden z nejlepších filmů Allena, úplně odlišný od všeho, co do té doby natočil. (15.06.2015)

Je mi až skoro trapné psát k Woodymu další nadšený komentář, ale jeho filmy si ho každopádně zaslouží. I v tomto snímku opět nechybí jeho typický ironický pohled na svět, téměř detailní rozbor vztahů mezi muži a ženami, milostné aféry, typické životní situace očima tohoto skvělého režiséra. A ani tentokrát nechybí originální vyprávěcí postupy, například prokládání příběhu výpověďmi samotných postav zaujme nejednoho diváka a zároveň jej pustí k sobě a svým pocitům o něco blíž. (26.12.2010)

Když se řekne „newyorský intelektuál“, není to intelektuál ledajaký. Za poslední půlstoletí pravděpodobně žádná duchovní elita neovlivnila tvář současného světa tak zásadně, jako ta z východního pobřeží Spojených států. Právě tam se rodí valná část názorů a postojů, které jsou pak skrze média šířeny do celého světa a stávají se civilizačním vzorem. --- Woody Allen je významným mluvčím tohoto proudu. Mnohé jeho filmy jsou vlastně stejné a monotematické. Zobrazuje sexuální vztahy newyorských (vzácně i jiných) intelektuálů, jeho příběhy jsou vždy (psycho)analytické, dialogy vtipné, postřehy trefné (i když občas dost na efekt), místy sarkastické. Všimněme si, že vždy jde o sex, ale nikdy nejsou vidět žádné děti. --- Pokaždé, když mne Allen takto osloví, nemohu se ubránit otázce: Dobrá, chytré, vtipné, ale co s tím? Má to být jenom inteligentní sranda? To snad ne, to by šlo sotva dohromady s Allenovým statutem významného umělce a intelektuála. --- Myslím, že Allen nám opravdu chce něco důležitého říct, koneckonců, co je důležitější než sexualita? Ale pochybuji, že chce říct zrovna to, co slyším já. Totiž že ten jeho svět a jeho vztahy jsou chronicky nefunkční, doslova sterilní. Na pohřbech jeho postav se bude hodně a kultivovaně řečnit o jejich zásluhách, ale sotva se najde někdo, kdo je bude lidsky postrádat a oplakávat. --- Ještě jeden postřeh: všiml jsem si, že mnoho komentátorů upozorňuje, že tento Allenův opus není komedií, ale ryzím dramatem. Možná se mýlím, ale mám dojem, že tak soudí převážně ti, kteří dlouholeté manželství a jeho krize dosud nezažili. V reále je to daleko drsnější, tohle je jen taková úsměvná pohoda. Nevěříte-li, zeptejte se svého psychoanalytika. Nebo ještě lépe - advokáta. (14.01.2011)

„Některé věci prostě vyřešit nemůžete a musíte se s nimi naučit žít. Vytvoříte si pokličku a tou je přikryjete.“ Místy úsměvná, ale jinak dosti realistická, hořká a mírně depresivní sonda do fungování vztahů mezi mužem a ženou, která zároveň sype z rukávu jedno životní moudro za druhým, ale dělá to docela zábavným, nikoli otravným způsobem. Je vám u ní trapně za postavy v rozpačitých situacích, cítíte se jako byste tam byli s nimi, na čemž má lví podíl kamera napomáhající k autenticitě. A není vůbec těžké najít ve filmu sami sebe nebo něco, co jste osobně prožili/zažíváte. Promluvy dalších zainteresovaných postav, které popisují ty hlavní (jakoby psychoanalytikovi), pomáhají divákovi utvořit si o nich lepší obrázek, teorie o ježcích a liškách je zase vtipná stejně jako k zamyšlení. Akorát jsem nechápal, proč byli všichni tolik odvázaní z postavy Sally, která mi byla krajně nesympatická. Když si nicméně přičtu trefný závěr, hodnotím silnými 4* a rád bych si film pustil zase za několik let, věřím, že se mi dostane pod kůži ještě víc. „Moje manželství bylo mrtvé. Už léta. Nevím proč…ano, vím. Druhý zákon termodynamiky. Dřív nebo později se všechno podělá. Moje parafráze.“ (01.09.2014)