Manželia a manželky

Vše, co jste (ne)chtěli vědět o manželství a báli jste se zeptat. Woody opět zkoumá téma nefunkčních manželství a opět mu to jde. Sice nějaké výtky by se našly, ale předpokládám, že je to mým věkem a faktem, že nemám zdaleka tolik zkušeností s manželstvím, jako hrdinové tohoto příběhu. Rozhodně jeden z těch lepších filmů od Woodyho. 80 %. (29.11.2012)

A: Musíme vám něco říct B: (Woody Allen): Co? Co? tak už povídejte A:Jack a já se rozcházíme B: Aha, Chápu. Ale nic vážného, ne? ----- Standardní komentář si odpustím, omílal bych již řečené a místo toho nahodím ještě jeden bonmot: "Nebo byla teorie permanentní partnerské touhy mýtus, jako třeba společný orgasmus? Rifkin a jeho žena ho zažili jen jednou, v okamžiku, kdy je soudce rozvedl." (08.08.2007)

Je mi až skoro trapné psát k Woodymu další nadšený komentář, ale jeho filmy si ho každopádně zaslouží. I v tomto snímku opět nechybí jeho typický ironický pohled na svět, téměř detailní rozbor vztahů mezi muži a ženami, milostné aféry, typické životní situace očima tohoto skvělého režiséra. A ani tentokrát nechybí originální vyprávěcí postupy, například prokládání příběhu výpověďmi samotných postav zaujme nejednoho diváka a zároveň jej pustí k sobě a svým pocitům o něco blíž. (26.12.2010)

Výborné, ale nikoli originální, což je prostě veliká škoda. O to víc, že se mi film velmi líbil a osobně myslím, že patří k Woodyho nejlepším!! Woody variuje v lepším případě sám sebe (to by ani tak nevadilo) a v tom horším Bergmana (především Scény z manželství, na které si vzpomenete až moc často). Ale film má velmi zajímavou práci s kamerou, vypiplaný scénář (co se také dalo čekat), velmi dobré herecké výkony, režii... a... prostě mi mluví z duše :) (13.04.2006)

Doporučovala bych všem, kdo chtějí točit vztahovky, ať vážně či nevážně, ať si nejdřív dobře prohlídnou tento film, aby se přesvědčili, jestli to Woody Allen už nevybádal a nenatočil za ně, a přitom vzal téma nevěry, stárnutí, stereotypu (který ovšem nemusí být vůbec na škodu), svědomí a pochopitelně lásky a sexu vůbec pěkně od podlahy, z různých perspektiv, s nadhledem i porozuměním, jak to asi umí jenom on a jak to stále rozvíjí ( a někdy bohužel opakuje) ve svých dalších filmech. Kdyby to bývalo mnoho tvůrců učinilo, mohli jsme být ušetřeni různých smrtelně vážně se beroucích "skvostů" nebo třeskutě trapných komedií na téma nevěra (dosaďte si sami tu svoji "jéžišmarjá, to je volovina!"). Tady je nejlepší Judy Davis a v závěsu Woody Allen. Mia Farrow mi film dost kazila, nemám ji ráda, a to odjakživa, ne kvůli jejímu tyjátru při rozchodu s Allenem. Nelíbila se mi snad v žádném filmu a třeba Velkého Gatsbyho podle mě úplně pohřbila, stejně tak jsem kvůli ní nedokoukala Johna a Mary. Pro mě je prototypem zdánlivě slabé a empatické, přitom ve skutečnosti silné a sobecké ženy - pasivně agresivní, jak to Woody Allen trefně nazval, a to prosím v době, kdy ji měl moc rád. (09.07.2012)