Klub vyvolených

Nechybělo moc a z filmu byl jen další snímek ze školního prostředí, který jde nejvyšlapanější pěšinou a nechá nás sledovat, jak chápavý profesor odhadne kvality jednoho žáka a svým zájmem mu pomůže najít ten správný směr. To už jsme ale viděli mnohokrát a rozumně je nám tak odvyprávěn příběh, ve kterém pravě snaha takového profesora selže a on je se svou prohrou ještě nakonec konfrontován. Emile Hirsh si v jednom roce střihl roli studenta hned dvakrát a zatím co ve SKANDÁLu V KATOLICKÉ ŠKOLE s Jodie Fosterovou si zahrál toho slušnějšího, který je k vylomeninám sváděn, tady je za hlavního aktéra a své role se zhostil svým standardním způsobem, s přehledem, stejně jako Kevin Kline role profesora. Film vznikl podle knihy Ethana Canina The Palace Thief. 80% (15.06.2009)

Viděl jsem to když to dávala TV Nova a při první reklamě jsem si řikal, že je jasný jak to dopadne, akorát mě k tomu nesedělo, že by takovou limonádu režíroval Michael Hoffman.Tak jsem u toho zůstal a musím říct, že film se ubíral trochu jiným směrem než sem odhadoval. Sedgewick Bell je od začátku pěknej parchant a místo aby se polepšil, jak to tak v americkej blbinách bývá, tak parchantem zůstal až do závěrečnejch titulků. To bylo fajn, příjemná změna. Vlastně je to film o dokonalým učiteli, kterej udělal chybu. (20.11.2008)

Uz davno ma nejaky film neiritoval ako tento. Zo zaciatku to dost pripomina legendarny film Spoločnost mrtvych básnikov. Len za tu pokrokovu osobu, ktora vnesie cerstvy vietor do zastaraleho skolskeho systemu tu nie je ucitel ale student. Lenze po chvili je ten pokrokovy student definovany ako clovek, ktory sa mýli a tak sa zazracne docasne prispôsobi, aby to vyustilo v incident, ktory ukaze, ze sa nezmenil a je jasne definovany ako totalne zlo. A to sme este len v polovici a ja som si nevedel predstavit kam by mal film smerovat dalej. Nasleduje skok o 25 rokov neskôr a dôjde k repete tej zlomovej udalosti v ktorej sa ukaze, ze sa nic nezmenilo. Pointa? Vysledkom ma byt nejake protivne ponaucenie, ze nie je dôlezite nieco dokazat, ale hlavny je spôsob akym to clovek dokaze, aby sa mohol pozriet do zrkadla. Proste ucel nesväti prostriedky. S tym by som suhlasil, keby postavy, ktore sa rozhodnu spravat čestne na čele s naivnym ucitelom neboli znazorneni ako idealisti, ktori sa do realneho sveta nehodia. Zo zlom sa da bojovat cestne ale tvrdo. Zatialco idealisticky ucitel zakazdym sklopi oci a usi a v rozhodujucej chvili nepotresta studenta za jeho chyby. Pravdepodobne keby to spravil, tak by sa z neho taky parchant nestal. Takze nielenze nie je schopny si poradit s problemovym studentom ale aj to, ked sa ukaze, ze nie je schopny viest skolu a nie je zvoleny za riaditela tu je podane ako nejaky podraz. Z filmu mam pocit, jak keby ho napisal nejaky absolutne naivny idealista, ktory sa snazi presvedcit divakov, ze zastaraly spôsob zmyslania je ten najspravnejsi, ale vôbec nechape, ze ked by s touto filozofiou chcel nieco dosiahnut, tak by mal za neho aj bojovat a nie sa zbabelo neustale stiahnut. Proste filozoficka stranka filmu mi vôbec nesadla. Co sa tyka hereckych vykonov, tak je to natocene dobre. Najviac ma zaujalo niekolko dnes uz dost znamych xichtov v ulohach studentov. Ale cele to naivne posolstvo ma strasne sralo. Evidentne som jeden z mala. (27.09.2016)

Ach jo!! Zavzpomínejte, kolik podobných filmů, kde hlavní roli hraje škola pro děti zbohatlíků, jste už viděli. Každá taková filmová škola zcela logicky nabídne panu scénáristovi jednoho dacana, kterého je třeba přesvědčit, aby šel do sebe, začal se učit atd. Klub vyvolených je typickým zástupcem šablonovité, uniformní nudy, z čehož jsem nařknul už o poznání lepší Společnost mrtvých básníku Petera Weira. Už jen fakt, že v tomto filmu do sebe cpou studenti jen dějiny starověkého Řecka a Říma a právě díky těmto znalostem se posléze stanou velice dobře finančně zabezpečenými (popravdě: kurevsky dobře) právníky, bankéři (popravdě: zloději, lháři), mně lezl na nervy. Na konci se divák sice dočká docela ucházející moralitky a poslední věta pana profesora Hunderta je velmi pěkná (dokonce jsem takový závěr nečekal, i když zbytek děje filmu byl předvídatelný až hanba), ale co naplat, když dacan je příliš krotkým dacanem, vše je líbivě uhlazené a film nenabízí nosnou zápletku o skutečně podstatných, zajímavých a poutavých školních problémech, jaké můžete vidět třeba v takové Napole. Filmy o školách by se měli zaměřit buď na nějaké skutečně zajímavé jedince, nebo pokud chtějí vyprávět o nějaké škole jako celku, pak by si tvůrci měli vybrat skutečně zajímavé prostředí, nemluvě o následném, pokud možno neotřelém, originálním (a také působivém) zpracování. Vidět tento film předtím, než jsem nakoukal ty ostatní příběhy ze škol, a když jsem za nejlepší film považoval Forresta Gumpa, pak by se mi Klub vyvolených velmi líbil. Dnes už bohužel ne. Ani v neděli odpoledne. (18.06.2008)

Mám rád filmy odehrávající se ve školním prostředí, což má za vinu hlavně jeden z mých nejoblíbenějších kusů vůbec Společnost mrtvých básníků. Klub vyvolených samozřejmě nedosahuje stejných kvalit a také se nemůže chlubit tolika emotivně silnými scénami, ale určitě za shlédnutí stojí. Mamutí silou ho táhne hlavně nezpochybnitelně charizmatický Kevin Kline a zdatně mu sekunduje Emile Hirsch v roli namyšleného frackoidního synáčka vlivného tatínka. Když se pak snímek přesune do části po 25-ti letech, už krapet ztrácí dech a moralizuje se v něm více než je zdrávo, ale i tak Well Done! (15.05.2008)