Most pri Remagene

Není to úplně velikášská pecka jako Vzdálený most nebo Nejdelší den, přesto je to klasický válečný film 70. let, které můžu beze zbytku. Možná tomu chybělo hvězdnější obsazení, protože obsazeným hercům občas chyběl onen patos, jaký tyhle filmy pořebují. Zaujal mě tedy hlavně můj oblíbený Robert Vaughn (výborná scéna s rozbitím míšeňské sošky) a Ben Gazarra v roli Angela. A jak jste i ostatní zmínili, vynikající hudba Elmera Bernsteina. (09.05.2008)

Velkoryse natočený válečný film o zmatcích i nesmyslnosti války. Evokuje i atmosféru Pražského jara právě tím, že byl natáčen u nás; v předcházejících letech by šlo o cosi nepředstavitelného (finančně hladová normalizace teprve měla nastoupit a dnes zapomenutý pojem devizového cizince byl takříkajíc v záběhu). Tragédie nesmyslných smrtí (v Německu dezertéři z vokssturmu-lidobrany nebo branné moci-wehrmachtu byli omilostněni až před několika lety; do té doby měli být bez nároku na invalidní důchody oni, zatímco jejich vdovy či sirotci zase bez možnosti pobírat za ně v případě smrti příslušné sociální dávky; u válečných zločinců tomu často bylo jinak). Poznání, že válka je stejně krutá a nemilosrdná jak na svém počátku, tak ve fázi svého vyhasínání, je deprimující. Stejně tak jako pohled na mrtvoly dětských vrahů v nacistických uniformách. Pohled z obou stran tento tísnivý nečernobílý dojem jen dále umocňuje. Přítomnost amerického filmařského štábu měla pro nás i jednu aktuálně hořkou příchuť: jejich vozidla posloužila ruským lhářům z Pravdy, agentury ANP a dalším jako důkaz o údajné přítomnosti západních armád na našem území. Nepřímo a nechtěně se tak spolupodílela na srpnových událostech druhé okupace. Film je nevšední nejen kvalitou svého zpracování, tehdy snad poprvé přibližující válečné události opravdu bez příkras z blízka, ale i těmi dnes čtyřicet let starými událostmi svého nedobrovolného kontextu. I v tomto případě nevšední znamená po čertech dobrý. (11.10.2008)

Počas celého dlhého filmu som hľadal nejakú zvláštnosť, niečo, čím by som ho v pamäti odlíšil od podobných (a lepších) filmov, akým bol napr. Príliš vzdialený most. Zbytočne. Vyzdvihovať, že Robert Vaughn vyniká nad ostatnými by bolo tvrdením, že jeden herec robí vojnový veľkofilm. Ani účasť českých hercov filmu nepomohla. Nakoniec u mien, ako Olmer a Jelínek, to nikto ani nemohol očakávať. Takže výsledné hviezdičky sú ocenením iba toho, že som napriek nábehu na spánok, celý film absolvoval v bdelom stave, i keď ma to stálo nemálo síl. (24.07.2011)

Ani sa nechce veriť, že sa jedná o americký film. Pri bližšom pohľade však áno, odstup od historickej udalosti umožňuje objektívnejšie zhodnotenie situácie. Paralelný pohľad z oboch strán fronty na jednu situáciu uprostred bojov. Zbúrať, alebo nezbúrať most a čo z toho vyplynie, riešia obe strany a na každej dochádza k zmenám a konfliktom názorov. Počúvať rozkazy, alebo vlastný rozum, to ďalšia schizofrénna dilema, do ktorej vás niečo tak absurdné, ako vojna, dostane. Obe strany sú zobrazené morálne rovnostranne, čiže ani spojenci pri bombardovaní civilistov z toho nevychádzajú ako pozitívne opozitum Nemcov. Každý proste plní rozkazy a rieši veci, ako najlepšie vie. Za akú ideológiu, v tomto filme nie je až tak podstatné. Netreba písať, že je to iba pre dobro veci a zvyšuje to umeleckú hodnotu diela. (18.11.2015)

Věšinou mám podobný názor jako většina hodnotících, ale v tomhle případě tomu tak není. Staré válečné filmy mám rád, protože se prostě uměly točit. To částečně platí i o Mostu u Remagenu. Kamera je většinou velmi dobrá, hudba správně burácí, ale mně to prostě nějak nesedlo. Bitvy mi přišly sice monstrózní, ale hodně nepřehledné. Měl jsem hodně problém orientovat se, kdo je kdo. A je to škoda, ten námět byl zajímavý, ale přišel mi prostě zabitý. Nehledě na to, že "náckové" tu mluví anglicky, což mi teda přišlo dost hloupé. Z herců vyniká asi jen Vaughn, který si roli užil. Ostatní mi pár hodin po zhlédnutí splývají, což není dobře. Na druhou stranu tehdejší natáčení v Československu asi muselo být hodně zajímavé a tiché role českých herců jsou třešničkou na dortu. Přesto ale víc jak tři nedám, protože to tak prostě necítím. 50% (09.08.2010)