Beetlejuice Beetlejuice

Pôvodný film som videl už poriadne dávno, prvýkrát ešte v predškolskom veku, kedy na mňa viacero scén dosť zapôsobilo, predsa len niečo také sa hlavne v tej dobe nevidelo každý deň, ale inak sa pre mňa klasikou nikdy nestal, videl som ho potom ešte raz a stále mi prišiel len ako taký lepší priemer. Ale doba sa posunula, Tim Burton natočil odvtedy dostatok veľmi dobrých filmov, získal mnoho skúseností, zohnal skvelé obsadenie a tak som bol veľmi zvedavý, ako si poradí s pokračovaním po takej dlhej dobe, ale teda ma trochu sklamal. Nie, že by to bolo zlé, ale skôr také nedotiahnuté, nevýrazné, menej zaujímavé prvky dostali viac priestoru, tie zaujímavejšie zase menej, ten materiál mi prišiel podstatne zaujímavejší, ako z neho Burton nakoniec dostal. Film sa zbytočne dlho rozbieha, dlhšie sa tvári, že je v popredí motív so záporáčkou, ktorý nakoniec vyjde celkom do stratena a až niekedy v polovici príde ten skutočný zvrat, ktorý ten dej niekam posunie a dá mu nejaký význam, toto mi prišlo zbytočné, mohli s tým začať omnoho skôr. Potom mi to zase prišlo, že film sa len začal a už pomaly končil, pričom to finále by som si teda predstavoval inak, toto mi moc nesadlo. Ale inak sa na to rozhodne pozerať dá, Burton má veľa dobrých nápadov, každú chvíľu sa tu objaví nejaká maličkosť, ktorá to spestrí a hlavne sa môže oprieť o skvelé postavy. Michael Keaton ako samotný Beetlejuice je vynikajúci, vždy, keď je v obraze, tak je to zábava a má dobré hlášky a výborné sú aj Winona Ryder a Jenna Ortega, ktoré do takéhoto štýlu pasujú najlepšie. Ale nesklamú ani Willem Dafoe a Monica Belluci, len ich postavy nedostali až taký priestor ako mohli. A audiovizuálne je to samozrejme vysoká kvalita, Tim Burton a Danny Elfman sa o to vedia postarať. Takže tým, že nie som veľký fanúšik pôvodného filmu nie som sklamaný, oba filmy sú len taký mierny nadpriemer, ale od Burtona som už čakal trochu viac, po toľkých rokoch to mohlo a malo byť omnoho nápaditejšie a kľudne aj dlhšie. 64% (14.09.2024)

Po scénáristické stránce stejně nedotažené jako jednička, pocitově ovšem lepší. Možná udělá své i to obyčejné zjištění, že se Tim Burton (snad) znovu našel. Beetlejuice Beetlejuice je plný povedených praktických efektů a černého humoru, v což jsem už nedoufal. Svět mrtvých je návratem do známých reálií, ale není pouhou recyklací, třeba nabídne hned několik nových postav, které jsou však zároveň největším "problémem" filmu. Willem Dafoe jako Wolf Jackson zasloužil podstatně větší prostor a mrtvá nevěsta Delores Monici Bellucci nějaký zásadnější závěr, takhle její posmrtné vysávání vyšumí. Pravdou je, že za fantastickou svatební scénu její působení stálo, současně to však podtrhuje výše zmíněné. Podobně neortodoxně Burton naloží i s možnou romantickou linií pro mladé, je však škoda, že se věci kolem Astrid začnou dít zbytečně pozdě. Ale zase, za ten hřejivý závěr to stálo. A to jsem si u něj říkal, "to si snad dělá...". Dělal. (13.09.2024)

Tim Burton dokazuje, že to v sobě pořád docela má. Druhý Beetlejuice je jeho návratem ke kořenům a do správně přepálené formy, v níž hýří nápady, humorem a nezaměnitelným vizuálním citem, jenž konečně zase funguje. Michael Keaton a Catherine O'Hara se utrhli ze řetězu a i přes zmatený příběh s pomalejším rozjezdem, který dost dlouho přešlapuje na místě, tu máme zaděláno na feel-good film podzimu. Návrat do nejlepší formy to není a nové diváky si rozhodně nezíská, kdyby se ale Burton udržel v podobné kondici i v dalších filmech, nikdo se zlobit nebude. 7/10 (06.09.2024)

Za těch 36 let se ledacos měnilo...Nyní už samozřejmě dospělá  Lydia teď o své schopnosti vidět duchy dělá televizní show, její macecha si otevřela extravagantní galerii s několika velkoplošnými obrazovkami, Beetlejuice má zase problém ještě s jinou ženskou....a Tim Burton taky ušel za tu dobu kus cesty. A podle mě mu nejlépe sedne, když se může ,,jen tak´´ utrhnout ze řetezu. Tady je schopen narvat nápady na třicet scének najednou do jednoho momentu. Třeba vlak cajďák, to byl panečku vizuální nářez! Tam by bylo možná zajímavé, kdyby se možná odehrával nějaký celý film a ne jen pár desítek vteřin.:D Ostatně třeba celé finále je svatbě je skvostné,  ale občas je mi tady těmi dávkami nápaditosti (třeba ještě ta vzpomínací sekvence ve stylu starého filmu, kdy se úplně změnil obraz, ale dokonce i fond českých titulků) i teda trocha větší  prodlevy, kdy scénáristi  nakusují x dějových linek najednou mezi kterými se pak jen tak nějak přeskakuje a v závěru se najednou docela rychle vyřeší. Jako by potřeba ,,,něco vyprávět´´ Burtona spíše brzděla. K hypu na Ortegu se opět přidat nemohu, přestože její linka s tím klukem byla docela překvapivá, tak  z nováčků mě nejvíce bavil otčím  v podání Justina Therouxa.  Otázkou ale je jestli humor této postavy je úplně to, co čekáte od filmu Tuma Burtona. Typicky Burtonovský trademark navodí spíše hlavní padouška v podání Monicy Bellliculi.  No...hlavní padouška. V celém filmu je sotva deset minut, to je mi tedy hlavní padouch. Přitom mohla   být skvělá, když vysává duše a měla tak impozantní představovačku. Jenže? Na konec se sotva mihla. To moc nechápu. Má oblíbená příšerka z jedničky, ale konečně dostala i svoje jméno Bob a mnohem víc prostoru než minule.:D Dokonce ji byla v titulcích uctěna vzpomínkách, když tedy alespoň musela dopadnout tak nezdárně.:D A závěrečné tři minuty vám možná ještě pořádně zamotají hlavu. Mně teda zamotaly. (06.09.2024)

Původní zpracování se mi vykouřilo z hlavy; do nového jsem šel hlava nehlava; a pokud nepočítám pár epizod Wednesday, posledního Burtona jsem já hlava skopová viděl někdy před 15 lety. Šel jsem do toho proto s hlavou otevřenou a jasně, kolik hlav, tolik názorů. Ale ač jsem si někdy s chladnou hlavou připadal, že vejrám do zaprášené vitríny nějaké pouťové atrakce a ač nejsem hlavní cílovka (40+ nostalgik versus tweens), se zvrhlým potěšením mě tenhle v dobrém i špatném slova smyslu frankensteinovský produkt vlastně bavil. Sypu si popel na hlavu, někdy mi zkrátka asi stačí málo. Psí hlavu Burtonovi nasadím až někdy příště. Váš, BOB. (05.09.2024)